Jedinou jistotou je nejistota: Experti ze tří kontinentů a jejich tři lekce z krize

Jedinou jistotou je nejistota: Experti ze tří kontinentů a jejich tři lekce z krize

| Roman Chlupatý

Co krize posledních let přinesla? Bezpečné přístavy vyschly, zní z Asie. Eurozóna by se mohla učit od Argentiny, tvrdí hlas z Latinské Ameriky. Tou nejcennější komoditou bude po odeznění současných turbulencí důvěra, říká zástupce Evropy.

Individuální úroveň: Jak může člověk v současném prostředí ochránit své peníze?

Michael Lim Mah-Hui

Michael Lim Mah-Hui (autor knihy Nowhere to Hide: The Great Financial Crisis and Challenges for Asia): Jistota neexistuje. Relativní bezpečí skýtají firemní dluhopisy.

Kdybych věděl, kde je nyní jistota, byl bych bohatý. Nemám ponětí. Zaprvé, pokud chcete hrát na trzích, musíte být pohotoví. Zadruhé, radím vyhýbat se finanční páce. Jistě, lze na ní hodně vydělat, ale když se to začne sypat, ztráty jsou obrovské. Také je důležité si uvědomit, kolik vám stačí. Je pro vás dost, když skončíte v černých číslech, nebo 4 %, nebo snad 10 %?

Mnoho lidí nyní v Asii investuje do realit, protože podle nich jejich ceny nemohou zkolabovat, trh přece v tuto chvíli roste. Jsem však přesvědčený o tom, že i tato bublina praskne. Nevím kdy, přežijí pak ale jen ti nejhbitější, kteří to poznají relativně včas a rychle zareagují.

Vždy má smysl přemýšlet o dluhopisech, pokud jste ale spokojení s výnosem okolo 3 nebo 4 %. Radím počkat do splatnosti. Kvalitních firem, které nabízejí zajímavé zhodnocení, je stále hodně. Úrokové sazby navíc porostou, aktuálně jsme na historickém dně, po kterém nelze kráčet věčně. Když si koupíte dluhopis a úroková sazba se zvýší, o něco přijdete na jistině, ale pokud počkáte do splatnosti, nic neztratíte. Proto bych vsadil na firemní dluhopisy. Co se akcií týče, jisté bezpečí nabízejí sázky na indexové fondy. A když vybírat akcie, nebál bych se jít proti hlavnímu proudu.

Regionální úroveň: Může se eurozóna nechat inspirovat řešením předchozích krizí?

Alan Cibils

Alan Cibils (profesor Universidad Nacional de General Sarmiento v Buenos Aires): Eurozóna by se mohla inspirovat v Argentině. Profitovat nesmějí jen banky a korporace.

V případě Argentiny lze mluvit o poučení se z krize. Sice nezašla tak daleko, jak zajít mohla, pokud se bavíme o změně politického rámce, ale zbavila se pegu (někdejší měny – pozn. aut.), což byla doslova svěrací kazajka. Přestala se řídit tím, co říkal Mezinárodní měnový fond. Restrukturalizovala dluh na základě toho, co bylo v danou chvíli považováno za schopnosti a možnosti Argentiny, ne podle toho, co věřitelé tvrdili, že je nutné. A také se rozhodla přijmout měnovou a kurzovou politiku, která se lišila od receptů MMF. To umožnilo tvůrcům národní politiky větší flexibilitu.

Uvedený přístup a příznivé ceny na komoditních trzích – obecněji ceny argentinských exportů –, které se objevily, vysvětlují období robustního hospodářského růstu, které následovalo po argentinské krizi. Šlo o nějakých 8 až 9 % po dobu sedmi nebo osmi let. Bezpochyby se tehdy udělaly věci, které bylo potřeba udělat, které byly správné. Na druhou stranu se zcela nepochybně objevily i problémy, zejména po roce 2007. Ty ale podle mě nesouvisejí s bankrotem a způsobem, jakým se vláda rozhodla ozdravit zemi. Souvisejí spíše se současným děním na argentinské politické scéně.

Co se eurozóny týče, o jejím poučení se je těžké spekulovat. Jde o to, zda bude schopna vyřešit současné problémy bez toho, aby polovina Řeků a Španělů přišla o práci. Navíc, i když se to povede, je otázkou, zda se podaří změnit celkový rámec, prosadit opatření, která by zabránila opakování krize. Současná úsporná opatření lidem v krizí zkoušených zemích nepomáhají, to je jasné. Stejně tak je jisté, že na tom někteří hráči vydělávají. Hospodářská politika by přitom měla přispívat ke zlepšení životních standardů většiny, ne bank a velkých korporací.

Globální úroveň: V čem se změnil pohled na ekonomii a ekonomiku?

Richard Hindls

Richard Hindls (rektor Vysoké školy ekonomické v Praze): Klíčová bude důvěra. Ani zdaleka přitom nepůjde jen o trhy, o čemž svědčí i vývoj v Česku.

Důvěra hrála v ekonomice roli již v minulosti, ale její význam naroste. Bude ji potřeba brát v potaz, když se budeme bavit o ekonomických subjektech i ekonomických procesech. Nemám na mysli pouze finanční trhy, tam byla důvěra základním stavebním kamenem odpradávna. Podle mě důvěra (či nedůvěra) bude ovlivňovat například i státní instituce, bude ale promlouvat i do chování jednotlivců.

Nechci to vztahovat jen na Česko, ale vidíme to již i u nás. Ukázalo se, že snaha o uvolnění trhu, o zvýšení spotřeby, o to, aby se lidé nebáli škrtů a vrátili se na trh, není otázkou jednoho prohlášení v novinách nebo jedné televizní debaty. Může to trvat měsíce, než se změní chování lidí. A s tím se ekonomika bude muset vyrovnat.

reklama
reklama