Čínské portfolio: Tohle není sázka pro starý, shodují se experti

| Roman Chlupatý

Čína je jako bonboniéra – nikdy nevíte, co ochutnáte. Nejčerstvější turbulence, které za poslední tři měsíce srazily akciový index Shanghai Composite o 12 %, tuto parafrázi slov Forresta Gumpa potvrzují. Řada expertů přitom tvrdí, že tím sešup nekončí. Sázky na Čínu tak mohou končit hodně trpkou pachutí na patře. Podobně velká skupina odborníků si ale myslí, že země draka stále má co nabídnout, jen je potřeba si dobře vybrat.

Miranda Carr

Miranda Carr (North Square Blue Oak): Ruce pryč od uhlí a stárnoucí populace jako strašák do budoucna

Uhelný sektor čelí významnému tlaku. Spotřeba energie není tak velká, jak se všeobecně čekalo. Cena uhlí na trzích je nízká kvůli energetické revoluci poháněné zemním plynem. Poptávka tedy mnoho optimismu nevyvolává, mezinárodní trh také ne, navíc jde Čína hodně tvrdě po zdrojích čisté energie, ať jde o vítr, jádro, plyn nebo slunce. Vláda se proto snaží omezit používání uhlí ve stejné době, kdy jsou jeho ceny dole. Není toho tedy moc, co by sektoru mohlo pomoci se zvednout. Já alespoň nevidím nic, co by ho zachránilo, zejména uvažuji-li v dlouhodobém horizontu, kdy bude podíl uhlí na energetickém mixu dále klesat. To samé podle mě bude platit i o některých dalších, dejme tomu zastaralých odvětvích, která jsou zdrojem významného znečišťování životního prostředí.

Stárnutí populace možná způsobí jisté zpomalení ekonomiky. Na druhou stranu, většina starších lidí v Číně má našetřeno, často má i vlastní bydlení. Tlak na důchodový systém tedy nebude tak výrazný jako na Západě. U nás řešíme, jak na jednu stranu navýšit porodnost v době, kdy mít děti je skutečně drahé, a jak se na druhou stranu vypořádat s rostoucími náklady na penzi. Čínský strašák má jinou podobu. Spousta majetku je v zemi středu svázána s trhem bydlení. Pokud by tedy hrozilo, že na něm během příštích deseti let dojde k výraznému otřesu, který by v podstatě vymazal úspory lidí, měla by Čína problém. Pak by šlo samozřejmě o celou ekonomiku, nejen o lidi v důchodovém věku.

Tibor Bokor

Tibor Bokor (Wood & Company): (Ne)svoboda dělá z internetu zajímavou investici

Co se týče politické svobody, nemyslím si, že se stane něco zásadního. Co se týče ekonomické svobody, liberalizace, dojde podle mě k výraznější podpoře domácí spotřeby. Bude docházet k přeorientování se z exportu na domácí trh. To vytváří určitá politická rizika – čím bohatší totiž lidé jsou, tím více politických svobod požadují. Jde tedy o trochu riskantní trh, který balancuje mezi tím, že ekonomicky potřebuje vnitřně růst, a tím, že s tím přijdou požadavky na politickou svobodu. A to politici vědí. Proto zřejmě liberalizace nebude tak rychlá, jak by měla být.

To bude reflektovat i vývoj v některých sektorech. Například v oblasti internetu jde stále o uzavřený trh, který je pro globální firmy v podstatě nedostupný. To nabízí prostor pro růst místních firem. Číňané navíc utrácejí na sociálních sítích více než zbytek světa. Pro některé obchodní modely je tedy Čína hodně zajímavá a je tam možné najít hodně zajímavých titulů.

Carrie Yu

Carrie Yu (PricewaterhouseCoopers): Dohnat a předehnat = online nakupování v čínském podání

Během příštích dvanácti měsíců použije čtvrtina čínských spotřebitelů chytrý telefon nebo tablet k nákupům. To je dvojnásobek globálního průměru. I když je online nakupování pro Číňany v porovnání se spotřebiteli ze Západu relativně novou věcí, nedohánějí zbytek světa, oni ho předhánějí. Nakupují online nejčastěji na světě. Podle našeho nedávného průzkumu 58 % Číňanů nakupovalo online přinejmenším jednou týdně, zatímco globální průměr byl 29 %. K tomu určitě přispívá i to, že je země největším trhem s mobilními telefony na světě – je jich tam 1,15 miliardy.

Rob Carnell

Rob Carnell (ING): Skutečným strašákem jsou inflace a bydlení, ne problémy bank

Obavy o finanční systém jsou obvykle přehnané tam, kde je plánované hospodářství. A tím Čína stále je. Insolvenci je totiž možné v podobném případě řešit řízenou – a vynucenou – dodávkou kapitálu ze státní kasy. Proto bych se namísto obav z toho, co se nemůže stát, zaměřil na celkovou inflaci a na tempo růstu cen bydlení. Čím vyšší tyto dva ukazatele budou, tím těžší bude pro stát v případě potřeby intervenovat a stimulovat hospodářský růst – buď pomocí dalšího snížení úrokových sazeb, nebo snížením požadavků na rezervy, které komerční banky musejí držet u centrální banky.

reklama
reklama