Má eurozóna to nejtěžší za sebou?

Má eurozóna to nejtěžší za sebou?

| Jan Jedlička

Pohled na vývoj evropských finančních trhů i nedávné schválení vstupu Lotyšska do eurozóny napovídají, že to nejhorší má již měnová unie za sebou. Ale skutečně se podařilo vyřešit fundamentální problémy, které krizi vyvolaly? Čekají EMU jen světlé zítřky?

Francouzský prezident François Hollande má jasno. "Je potřeba, abyste si tady v Japonsku uvědomili, že krize v eurozóně pominula," poučoval v červnu japonské hostitele. V disciplíně "nejoptimističtější výrok vrcholného evropského politika k budoucnosti eurozóny" vyhrál, i když měl zdatné soupeře. Stříbrnou medaili získal předseda Evropské komise José Manuel Barroso výrokem při dubnové návštěvě Prahy. "Přes všechny výzvy, jimž se stále musíme postavit, věřím, že EU prošla tím nejhorším z krize." Za vítězným francouzským prezidentem zaostal díky tomu, že krizi ve svých představách úplně neukončil, ale pouze odsunul do její méně vážné fáze.

Ještě těsnější rozdíl byl mezi druhou a třetí příčkou, kterou obsadil německý ministr financí Wolfgang Schäuble svou prostou odpovědí na otázku týkající se výhledu eurozóny. "Domnívám se, že máme to nejhorší za sebou." Při fakticky shodném významu obou výroků rozhodlo pomocné kritérium, kde na plné čáře dominoval šéf bruselské exekutivy. "Myslím si, že lze říci, že ta existenční hrozba euru už byla v zásadě zažehnána," vzkázal z lednové tiskovky v rodném Portugalsku.

Je optimismus na místě?

Vrcholní politici Evropské unie či eurozóny mají optimismus v popisu práce. Mají ale pravdu?

Názor na odeznění nejhorší fáze dluhové krize sdílejí finanční trhy. Od památného výroku prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho z loňského července radikálně opadla nervozita mezi investory, snižují se spready výnosů dluhopisů rizikových zemí (PIIGS) vůči těm bezpečným (Německo, Švýcarsko), klesají swapy úvěrového selhání jižního křídla eurozóny, kurz eura nabývá ztracené pozice vůči dolaru.

Připomeňme si, že šéf ECB před rokem řekl, že "...v rámci svého mandátu je ECB připravena udělat cokoliv, aby ubránila euro. A věřte mi, bude to stačit". Pro případné nevěřící Tomáše ještě v září představil program neomezeného odkupu státních dluhopisů problémových států Evropskou centrální bankou. ECB jakožto měnová autorita eurozóny disponuje de facto neomezeným množstvím eur, a není se tak co divit, že investoři Mariovi Draghimu uvěřili.

V jasnou budoucnost zóny eura věří i Lotyšsko. Začátkem července Rada ministrů financí členských států EU (Ecofin) definitivně posvětila lotyšskou přihlášku do společné evropské měnové oblasti a od 1. ledna 2014 dosavadní lotyšský lat nahradí euro.

Strukturální problémy bublají pod povrchem

Situace na finančních trzích i nálada podnikatelů v eurozóně se za poslední rok zlepšily, ale fundamentální situace řady členských států eurozóny i celé EU zůstává tristní. Podle jarní ekonomické prognózy Evropské komise ani letos žádná z 28 unijních zemí nedosáhne vyrovnaného stavu veřejných rozpočtů.

Omračující výsledky se nečekají ani u hospodářského růstu. V letošním roce by eurozóna měla v průměru ekonomicky poklesnout o 0,4 %, EU jako celek o 0,1 %. Doslova alarmující je situace na trhu práce - dvouciferná nezaměstnanost se letos očekává u 9 států eurozóny a 15 členů celé Unie. V Řecku a Španělsku je podle oficiálních čísel čtvrtina lidí bez práce. Je s podivem, že v těchto zemích zatím nevypukly masové sociální nepokoje.

Evropské státy za poslední roky sice zahájily potřebné reformy, ale ne vždy postupují dostatečným tempem. Rychlejší tempo ani razantnější kroky navíc není průměrný volič ochotný akceptovat. Důkazem je například demise architekta portugalských reforem Vítora Gaspara z funkce ministra financí, která hrozí s sebou strhnout lavinu vážné politické krize. Stále křehká je politická situace v Řecku, kde podmínky spojené s uvolněním každé další části vnější pomoci zvyšují nebezpečí koaliční roztržky.

Další škrtání veřejných dluhů na obzoru

V závěrečných měsících letošního roku proto očekávám návrat tématu dluhové krize do médií a na finanční trhy. V pozitivnějším scénáři vyústí v další odpisy veřejných dluhů privátními investory.

Kromě 50% "sestřihu" nominální hodnoty dluhu u řeckých státních dluhopisů, na kterém se již dříve s vládou dohodli zástupci investorů, se dají očekávat další odpisy. Pravděpodobné jsou i odpisy dluhů držených veřejnými institucemi, jako jsou ESM, ECB a Mezinárodní měnový fond. Nevylučoval bych, že i u Portugalska, Kypru, Španělska, případně i Itálie dříve či později dojde k částečným odpisům hodnoty státních dluhopisů v rukou finančních investorů. Výhoda je v tom, že oproti situaci před dvěma a více roky je evropský bankovní sektor v mnohem lepší kondici a odpisy by drtivé většině bank nezpůsobily existenční problémy.

Negativnější a méně pravděpodobný scénář počítá s tím, že kromě škrtání dluhů nastane odchod zemí z eurozóny. Přitom "exit" i jen relativně malého Řecka má ambici rozpoutat dominový efekt doprovázený runy vystresovaných klientů na banky a úprkem větších investorů z postižených zemí. V důsledku by tento scénář vedl minimálně k zavedení kapitálových kontrol a přerušení fungování vnitřního trhu EU, který charakterizuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. V krajním případě nelze vyloučit i obrácení dosavadního trendu celé evropské integrace a počátek drolení Evropské unie.

Rozšířená verze tohoto článku vyšla v Hospodářských novinách 15. července 2013.

reklama
reklama