Odchází Ben Bernanke, otec kvantitativního uvolňování

Odchází Ben Bernanke, otec kvantitativního uvolňování

| Tomáš Hart

Druhé funkční období současného šéfa americké centrální banky se pomalu blíží ke konci. Období, během kterého Ben Bernanke (narozen 13. prosince 1953) stál v čele nejdůležitější banky na světě, se nesmazatelně zapíše do dějin nejen americké, ale s jistotou i globální ekonomiky.

Do funkce Bernankeho v lednu 2006 jmenoval prezident George W. Bush, druhé jmenování obdržel v roce 2010 od současného prezidenta Baracka Obamy. Během obou mandátů musel čelit ekonomické krizi, takzvané Velké recesi. Právě jeho kroky během této krize, hlavně záchrana bankovního sektoru a Wall Street obecně, budou hlavními východisky všech budoucích hodnocení jeho působení ve funkci, jak ze strany podporovatelů, tak kritiků.

Ekonom z Harvardu

Ben Shalom Bernanke se narodil v Georgii v roce 1953 a dětství prožil v Severní Karolíně ve středostavovské rodině. Vystudoval ekonomiku na Harvardu a doktorát obdržel na MIT v roce 1979. Jeho poradcem při doktorské práci byl Stanley Fischer, budoucí guvernér centrální banky Izraele. Poté učil na Stanfordu (1979 až 1985) a v Princetonu, byl také hostujícím profesorem na MIT a New York University. Během let 2005 a 2006 byl předsedou prezidentovy Rady ekonomických poradců.

Před jmenováním guvernérem Fedu v bance již působil v různých jiných rolích. Byl členem rady guvernérů (2002 až 2005), vyučujícím v pobočkách Fedu v Bostonu, Filadelfii a New Yorku a členem akademického poradního sboru v newyorské pobočce. Po skončení na pozici guvernéra v roce 2014 z Fedu neodejde, protože byl do Fedu jmenován na čtrnáct let, z toho ale jen osm může být guvernérem.

Velká deprese jako životní téma a argument pro QE

V jeho vědecké práci má prominentní místo Velká deprese ve 30. letech 20. století v USA. Je patrně největším současným znalcem tohoto období. Názory a závěry, které při studiu tehdejší krize získal, hojně využil při řešení ekonomické recese, která přišla záhy po jeho nástupu do čela Fedu. Bernanke došel k závěru, že viníkem deprese byla především tehdejší centrální banka, která po snížení úvěrování komerčních bank nepřišla na trh s dodatečnou hotovostí, aby nepříznivý trend zvrátila.

Do ekonomických knih vešla takzvaná Bernankeho doktrína, která se zabývá kroky, které může Fed udělat, aby zabránil deflaci, tedy takovému snížení poptávky, že výrobci musejí snižovat ceny, aby vůbec někoho přesvědčili ke koupi. Lidé ale čekají další snižování cen, a proto raději vyčkávají a poptávku snižují ještě více. Podle Bernankeho by Fed měl poskytnout potřebné množství peněz, zajistit, aby se dostaly přes finanční instituce ke spotřebitelům, snížit krátkodobé úrokové míry klidně i na nulu a ve velkém kupovat cizí měny, aby se oslabil dolar. S nově vydanými penězi má banka navíc aktivně kupovat podíly v podnicích a bankách a ve velkém kupovat ministerstvem financí vydávaný nový dluh.

Především snížení úrokových sazeb téměř na nulu a kapitálový vstup do finančních institucí a podniků (pojišťovna AIG a automobilky GM a Chrysler) poté Bernanke provedl v praxi při řešení důsledků krize.

Nadbytek úspor

Nadbytek úspor (saving glut) je dalším termínem, se kterým přišel Bernanke a udělal z něj běžný termín ekonomických diskuzí. Podle něj vznikla kolem roku 2005 ve světě nerovnováha, respektive nadbytek úspor nad potřebnými investicemi. Rozvíjející se země měly velké objemy úspor, které jen těžko dokázaly umístit na trhu, což nejvíce pocítily Spojené státy, největší ekonomika na světě. Poptávka po umístění úspor byla tak velká, že si Amerika mohla dovolit nabízet nízké úrokové sazby, ale přitom prodávat stále větší objemy svého dluhu do zahraničí.

Ceny aktiv, především nemovitostí, silně vzrostly, protože lidé nízkých úroků využívali k nákupům nemovitostí v dříve nevídaných objemech. Právě nemovitosti a problémy s hypotékami patří mezi hlavní příčiny vzniku krize. Během krize podniky nechtěly investovat a držely rekordní objemy hotovosti, což ekonomice ještě přitížilo, protože se jen pomalu snižovala a snižuje nezaměstnanost.

Mezi podporovatele Bena Bernankeho patří hlavně nositel Nobelovy ceny Paul Krugman. Většina jeho odpůrců se, především z důvodu jeho aktivních zásahů do ekonomiky během krize, nachází na pravé straně politického spektra, hlavně mezi republikány nebo zastánci minimálního vlivu státu na chod ekonomiky. Navzdory rizikům, která číhají v nafouknuté bilanci Fedu, se ale většina komentátorů shoduje, že to byl právě Bernanke, kdo zabránil dalšímu pádu americké ekonomiky v těžkých letech 2008 a 2009, a že většina jeho často neortodoxních opatření byla spíše úspěšná.

reklama
reklama