Írán po Ahmadínežádovi: Nedotknutelná ekonomika se zajímavým potenciálem

Írán po Ahmadínežádovi: Nedotknutelná ekonomika se zajímavým potenciálem

| Roman Chlupatý

Podezření, že buduje jaderný arzenál; obavy, že na něj zaútočí izraelské letectvo; výhrůžky, že zablokuje Hormúzský průliv – Írán opakovaně hýbe světovými trhy. Odborník na emerging markets Jim O'Neill zemi řadí mezi Next 11, jedenáctku zemí, které mají společně s BRICS potenciál stát se v 21. století největšími ekonomikami světa. Evropští investoři ovšem na problematickou zemi zřejmě ani po nástupu nového prezidenta nevsadí, říká expert na Írán z londýnské School of Oriental and African Studies Ali Fathollah-Nejad.

Íránská ekonomika kolabuje. Čekáte s nástupem Hassana Rúháního obrat k lepšímu?

Je potřeba brát v potaz dvě věci. Tou první je něco, co lze nazvat špatným řízením. Pokud se novému prezidentovi povede dát dohromady tým, který zvládne třenice mezi jednotlivými politickými frakcemi, tým, v němž budou zastoupeny všechny zájmové skupiny – a to skutečnými experty –, mohlo by dojít ke změně. Nesmíme ale zapomínat na to, že v Íránu byly skupiny, které výrazně vydělávaly na tom, jak se věci během posledních osmi let Ahmadínežádovy vlády dělaly. Jde zejména o hospodářskou větev Revolučních gard. Ty nebudou nadšeny z toho, že by je soukromý sektor nebo někteří hráči spojovaní s politickou konkurencí mohly připravit o výhody.

Druhým bodem jsou, předpokládám, mezinárodní sankce.

Ano. Jak řekl sám americký prezident Obama, jde zřejmě o nejkomplexnější a nejobsáhlejší sankce v historii. To znamená, že ať už Rúhání udělá cokoli, íránské firmy možná ani tak nebudou moci volně obchodovat se světem, využívat globální bankovní systém nebo třeba se pojistit. Stejně tak je možné, že ani napříště nebudou moci dovážet nejnovější technologie, které by jim umožnily uspokojit domácí poptávku. Dokonce je možné, že se sankce v některých oblastech zpřísní, konkrétně by mohlo dojít k zákazu veškerého obchodu s Íránem. Ten byl už tak kvůli finančním sankcím značně ochromen, podobný krok by ho jistě dále přiškrtil.

Nástup Rúháního tedy z pohledu západního byznysu nepřinese nic nového?

V první řadě je potřeba se zaměřit na to, co se stalo. To, že Západ není na íránském trhu, je čistě rozhodnutí Západu. Američané v posledních deseti letech tlačili na Evropu, aby se její firmy z Íránu stáhly. Nakonec byly v podstatě všechny evropské společnosti nuceny odejít. Jejich pozice okamžitě zaujali Číňané. Podstatné je, že pro technokraty v Íránu je to důvod k obavám. Zaprvé, země nemá přístup k moderním technologiím, které potřebuje. A zadruhé, Číňané využívají – nebo zneužívají – finanční sankce. Podobně jako třeba Indové odebírají íránskou ropu, ale neplatí za ni; místo toho do země posílají nekvalitní zboží, v podstatě odpad. Stalo se to i terčem vtipů – místo o iráckého programu "ropa za jídlo" se dnes mluví o íránské "ropě za odpad".

Jak vnímáte narůstající přítomnost a vliv Číny v zemi?

Levné čínské výrobky zaplavují íránský trh, což dusí íránskou výrobu i trh práce. Čínská přítomnost má tedy bezesporu své stinné stránky. Zároveň je zajímavé sledovat doslova explozivní růst čínsko-íránského obchodu, který je přímým důsledkem situace na mezinárodní scéně. Čínsko-íránská obchodní komora například nedávno mluvila o bilaterálním obchodu ve výši 46 miliard dolarů, což je obrovské číslo. Jak Číňané, tak Íránci, kteří se na těchto obchodech přímo podílejí, vydělávají. Přínos pro íránskou ekonomiku jako celek je ale přinejmenším sporný.

I to by mělo nahrávat Západu. Pokud by tedy stál o normalizaci vztahů.

Rúhání je pragmatický člověk, s nímž je možné se dohodnout. Je tím nejlepším, co si Západ mohl přát. Proto by se s ním měl navázat dialog, jehož součástí by měla být i nabídka oslabení a postupného zrušení sankcí. To by umožnilo evropským firmám vrátit se na íránský trh. Čím déle bude normalizace vztahů Západu a Íránu trvat, tím obtížnější bude pro Evropu a Ameriku se do země vrátit. Už proto, že je řada Íránců na západní firmy stále naštvanější. Platí to zejména pro evropské firmy, protože Íránci nechápou, proč ustupují americkému tlaku; proč si nehledí svých zájmů, které by se měly od těch amerických a izraelských lišit. Návrat pro Evropany bude obtížný, ale ne nemožný.

Měly by o něj evropské firmy usilovat?

Určitě. Írán je důležitý geopolitický uzel a velice zajímavý trh v perspektivním regionu.


Poznámka redakce: V pátek nastupující prezident Hassan Rúhání na adresu Izraele prohlásil, že jde o "cizí těleso, které musí být odstraněno". Výrok je v souladu s postoji dalších vůdců země. Cesta ke klidným investicím v této oblasti tedy ještě bude hodně dlouhá.

reklama
reklama