Vyplatily se monetární experimenty? Na konci dekády se dozvíme odpověď, říká Eva Zamrazilová (ČNB)

Vyplatily se monetární experimenty? Na konci dekády se dozvíme odpověď, říká Eva Zamrazilová (ČNB)

| Roman Chlupatý

Návrat k takzvanému normálu si vůbec nedovedu představit. Na cestě k němu totiž číhá řada neznámých a každá z nich může způsobit pořádný otřes. Jisté je, že nás ve střednědobém horizontu čeká pomalejší růst, v případě českého HDP půjde v průměru o 3% ročně. Až na konci dekády se dozvíme, zda se vyplatily bezprecedentní měnové hrátky, které mnohé centrální banky během krize spustily, říká v otevřeném rozhovoru členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová.

Co si myslíte o aktivistické politice, kterou volí americký Fed, Evropská centrální banka i jejich japonská kolegyně?

Dlouhodobé nastavení hlavních sazeb na extrémně nízké úrovni a nekonvenční nástroje různého typu považuji za bezprecedentní experiment hospodářské politiky, absolutně bezprecedentní. Chápu ale jistou oprávněnost takového postupu v momentu, kdy je akutně potřeba krátkodobě stabilizovat situaci, kterou lze nazvat krizí důvěry.

Kam až byste v takovém okamžiku byla ochotna jako centrální bankéřka zajít?

Považovala bych za oprávněné těmito opatřeními poskytnout vládám a dalším institucím čas k provedení potřebných změn v oblasti strukturálních politik, trhu práce a tak dále. Nejsem si ovšem ani zdaleka jista, zda byl čas, který byl v posledních letech docela draze koupen, efektivně využit. A zda bude efektivně využit. Z mého pohledu se totiž pochybnosti o pozitivech aktivistických kroků s každým dalším opatřením zvyšují. Mají smysl především jako krátkodobá stabilizační opatření, jenže běží již řadu let. Otázkou je, co přinesou v dlouhodobém horizontu, protože v něm existují evidentní rizika.

Čeho konkrétně se v souvislosti s aktivistickou politikou centrálních bank obáváte?

Nahromadění určitého inflačního potenciálu, distorze cen aktiv a jejich rozkolísání, zakonzervování neefektivních struktur a odkládání nutných strukturálních reforem – to vše může vést k finanční nestabilitě. Náklady aktivistických měnových politik se projeví ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Aby mohl člověk opatření centrálních bank označit za rozumná, muselo by platit, že budou náklady v dlouhodobém horizontu nižší než pozitiva, která získáme krátkodobou stabilizací. Tím si v tomto případě nejsem jistá. Dnes nikdo nedokáže předpovědět, jakým způsobem, kdy, do jaké míry a jakou konkrétní formou se budou potenciální střednědobá a dlouhodobá rizika materializovat. A myslím si, že až do konce dekády nebude možné přínosy a náklady současného měnově-politického experimentu vyhodnotit. Velkou neznámou je i budoucí ústup od současné politiky, jeho načasování a jeho dopady.

Jaký z toho máte nyní pocit – převáží náklady nad těmi současnými, krátkodobými zisky?

Obávám se, že ano.

Je v rámci dosud použitých nástrojů něco konkrétního, co byste určitě odmítla?

Nechci hodnotit konkrétní politiku jednotlivých centrálních bank. Pro mě je obrovský problém cokoli nad rámec dodávání likvidity na zamrzlý mezibankovní trh a akutní záchranu finančního systému. Dlouhodobě nízké úrokové sazby – pod 1 % – navíc prostě nemají smysl.

Česká národní banka není tak aktivistická jako zmíněné velké centrální banky, úrokové sazby má ale hluboko pod 1 %. Znamená to, že se s její politikou neztotožňujete?

To není tajemství. Ve všech zápisech, které jsou k dispozici na webu, je možné najít, že od hladiny 0,75 nebo 1,0 % jsem opakovaně hlasovala proti většině. Byla jsem pro zachování vyšších úrokových sazeb. Dokonce jsem si myslela, že by byl býval potřebný návrat k normálu někdy v době, kdy se ekonomika začala nadechovat.

To vše kvůli obavám z inflace?

Samozřejmě, v určité době panovaly obavy z inflace, které se v současné době – především díky mixu vlivů z globální ekonomiky – naštěstí utlumily. Já si nicméně především myslím, že mimořádně nízké úrokové sazby rozvracejí strukturální ceny aktiv, posílají na trhy falešné signály a mohou vést ke špatné alokaci investic a zablokování strukturálních změn. V důsledku mohou vyvolat finanční nestabilitu. Podívejte se například na to, v jakých deficitech jsou penzijní spořicí plány v různých částech světa.

Rozhovor byl veden pro Investiční magazín. Předplatitelům bude jeho kompletní verze společně s časopisem rozesílána od 17. září, na Investičním webu vyjde v průběhu října.

reklama
reklama