Riziko nových krizí jako důsledek větší regulace

Riziko nových krizí jako důsledek větší regulace

| Miroslav Plojhar

Regulace na finančních trzích přitvrzuje. Její nárůst je po krizi pochopitelný, po každé velké krizi totiž přichází regulace, která jí měla zabránit. Současná vlna regulace má ovšem minimálně tři neblahé důsledky pro trhy i ekonomiku. Jaké?

Nejprve výčet:

1. Měnová stimulace centrálních bank nevede ke kýženému silnému oživení ekonomik a tvorby úvěrů.

2. Produkty finančních trhů pro zajišťování jsou méně dostupné.

3. Regulace vede k nezamýšlenému chování na finančních trzích a riziku nových krizí.

Proč nulové sazby nespouštějí růst?

Mdlá tvorba úvěrů je významným rysem současnosti v zemích s nahnutou finanční stabilitou, ale i v těch "bezproblémových", jako je Česká republika. A to přesto, že banky slyší od centrálních bankéřů téměř po celém světě unisono volání: "Poskytujte úvěry, berte riziko, rozhýbejte růst ekonomiky! Tady máte nízké či nulové úrokové sazby, jděte do toho!" V tu samou dobu však nával regulace důrazně varuje: "Dávejte si velký pozor při vytváření úvěrů a v rámci finančních transakcí!"

Je to paradoxní – co hospodářská politika vlastně chce? Oživit úvěrovou aktivitu a ekonomický růst, nebo ne? Slabý růst úvěrů je částečně o slabé poptávce po úvěrech, ale narůstající regulace finančního systému tuto slabost přiživuje. Výsledkem je bezprecedentní měnová stimulace ze strany centrálních bank, která se míjí účinkem v nastartování silného ekonomického růstu. Spíše se přelévá do růstu cen některých aktiv. O riziku následných bublin v cenách jednotlivých investic není potřeba spekulovat.

Dražší pojistky pro nespekulanty

Narůstající regulace finančních derivátů činí tyto finanční nástroje méně dostupnými, a to nejen pro spekulace na trzích, což je jeden z hlavních cílů regulátorů, ale také pro všechny nespekulanty, kteří s pomocí finančních derivátů řídí riziko výkyvů měnových kurzů, úrokových sazeb či cen komodit. Je to podobné jako cíleně zdražit pojištění aut, domů nebo života – klesne riziko systémových ztrát pro celý sektor, ale kromě menšího byznysu tím bude bita celá ekonomika. Ta se bude podstatně hůře vyrovnávat s nezajištěnými riziky. Není to sice tolik vidět nyní, ale bude to vidět, až se nezajištěná rizika zhmotní.

Takhle jsme to nezamýšleli

I dobře mířená regulace má nezamýšlené důsledky, které nejsou zjevné třeba i několik let. Názorným příkladem jsou důsledky finanční regulace před Velkou krizí. Regulace v rámci takzvaného Basel I, zejména důraz na využívání takzvaných VAR (value-at-risk) modelů, fungovala několik let velice dobře. Skrytá vada této regulace se však nejenže ukázala až na poslední chvíli, ale významně přispěla k razanci celé finanční krize. Vadou byl důraz na volatilitu cen aktiv a jejich vzájemnou korelaci jako měřítko rizikovosti držených aktiv. Ač je takový přístup efektivní z pohledu jedné finanční společnosti, stal se "Molotovovým koktejlem" pro celý finanční systém.

Důraz na historickou volatilitu a korelaci aktiv vedl k tomu, že se prodej volatility stal nejoblíbenější "hrou ve městě". Nejen nejoblíbenější strategií, ale i sebenaplňujícím se proroctvím – pokles volatility znamenal pokles rizikovosti tržních pozic podle VAR modelů, což dalo možnost prodat dále volatilitu a vzít rizikové pozice. A to vyústilo v další pokles volatility. Díky tomu dlouho vše vypadalo bezproblémově. Jakmile se však trend klesající volatility otočil, sebenaplňující se proroctví se otočilo také. Skokový nárůst volatility a korelace cen aktiv učinily ze z pohledu regulátora relativně málo rizikových aktiv "toxické" investice.

Současný hutný přísun regulace pravděpodobně povede trhy ke snaze se jí co nejefektivněji přizpůsobit. A to se všemi nezamýšlenými důsledky. Snad se velké finanční krize opakovat nebudou, současné regulační tažení je však příslovečným dobrým úmyslem, který dláždí cestu k novým problémům.

Plná verze článku vyšla v magazínu Bankovnictví.

reklama
reklama