Hlas z Vídně: Za deset let EU nepoznáte, Brusel už Evropě nebude šéfovat

| Roman Chlupatý

Evropa potřebuje radikální řez vedený principy volného trhu podobný tomu, jaký se rozhodlo v 80. letech udělat socialistické Švédsko, říká šéfka vídeňského Hayekova institutu Barbara Kolm. Právě díky těmto reformám se podle ní švédské ekonomice daří odolávat současné krizi. Podobně se může dařit i dalším evropským zemím, je ovšem potřeba nechat padnout některé banky a zbavit se přežitků, které dusí konkurenceschopnost.

Situace v Evropě se uklidnila, podle některých expertů má kontinent to nejhorší za sebou. Souhlasíte?

Barbara Kolm

Problémy Evropy jsou neschopnost provést potřebné reformy, společná měna a to, že se nelze spolehnout na dohody a zákony, které se přijaly. Porušili jsme Lisabonskou smlouvu i Maastrichtskou dohodu, třeba tím, že jsme zachraňovali problémové země. To je možné změnit. Kdyby politici chtěli, už se to stalo, jim to ale za to nestojí. Udělali největší chybu, když spojili osud EU s osudem eura. Přitom to jsou dvě naprosto odlišné věci – nepotřebujeme společnou měnu, abychom byli konkurenceschopným regionem.

Ke skutečnému zlepšení tedy podle vás nedošlo? Současný klid je iluze?

Nadále kráčíme směrem, který vytyčily dávné politické obchody mezi Kohlem, Mitterrandem a dalšími. Ekonomové a další experti přitom již dlouho varují před hrozbami spojenými s nerovnováhami, s vícerychlostní Evropou a s propastnými rozdíly v produktivitě. Zavedení společné měny tyto věci nemůže odstranit. Problémy se tedy zanedbávají, jen se čeká a odkládá, což nic neřeší.

Domníváte se, že to nakonec Evropané začnou vnímat stejně a jednat podle toho?

Sociální stát bezpochyby končí, to je potřeba si uvědomit. Další generace, například mladí Řekové, se kterými jsem měla možnost se potkat, nechtějí platit za chyby ostatních. Jsou připraveni věci napravit, ale sami a po svém. Jistě, některé země si splnily své pomyslné domácí úkoly, provedly reformy (nebo alespoň část z nich). Jako zastánce rakouské školy bych ale byla pro radikálnější reformy, ne pro nárazové záplatování.

Jako když si sundaváte náplast – raději rychlá, radikální akce?

Přesně tak. Jen se podívejte na to, co udělali Švédové v 80. letech (Švédsko stále není ideál, alespoň pro mě ne, ale díky tehdejším reformám se jim docela daří). Připomínám, že šlo o reformy postavené na principech volného trhu, které si tato socialistická země naordinovala. To ukazuje, že je to možné, což ostatně potvrzují další státy. Je třeba možné mít rovnou daň jako v Bulharsku – tam mají 10% daň, která funguje. Nebo si vezměte Polsko, které provedlo řadu změn. Jejich centrální banka přitom byla naprosto striktní, byla si totiž vědoma toho, jakou silou je stabilní měna. Tou euro není, Evropská centrální banka bitvu o jeho stabilitu dávno prohrála.

Co konkrétně podle vás Evropská centrální banka udělala špatně?

Stále to není tak dramatické jako ve Spojených státech, ale ECB zradila evropské občany, evropské daňové poplatníky. Čím? Tiskne peníze a snižuje úrokové sazby.

Řekněme, že se naplní vaše proroctví o ztrátě stability. Co všechno se může v Evropě stát?

Dovedu si představit sociální nepokoje. Objeví se různé pokusy řešit potíže s měnou, což může znamenat i to, že se některé země spojí a vytvoří dílčí unie. Jisté ale je, že Evropa nebude vypadat stejně jako dnes.

Jaký je podle vás ten nejlepší scénář vývoje v Evropě?

Konečně se nastartují reformy, i když to bude bolet. Země, banky a instituce, které si to zaslouží, se nechají padnout. Skutečně musíme všechny banky, kterých je v Evropě opravdu hodně, držet při životě penězi daňových poplatníků? Sociální stát redistribuoval peníze na národní úrovni, nyní se to samé děje na nadnárodní úrovni. To nemůže fungovat. Proč by měl například Slovák s mnohem menším důchodem, než má Řek, záplatovat řecké veřejné finance?

Stabilita Řecka přímo i nepřímo ovlivňuje i jeho vlastní životní standard, řekla by část ekonomů.

Jistě, je tu argument velkého politického projektu. Otázkou však je, zda nejde pouze o bublinu. Podle mě již ve skutečnosti nic podobného neexistuje. Nic na tom nezmění ani programy Erasmus a jim podobné. Nakonec totiž lidé budou vždy především Řekové, Španělé, Rakušané a další, a až následně budou uvažovat o regionu a kontinentu. Jen se zkuste zeptat někoho z Texasu, odkud je – řekne, že z Texasu, až pak zmíní Ameriku. A to Spojené státy na rozdíl od Evropské unie existují už hezkou řádku let.

Znamená to, že EU podle vás zkolabuje, nebo nakonec – po jisté korekci – přežije?

Evropská unie v současné podobě za deset let nebude existovat. Půjde o společenství zemí, které spolupracují, ale které nebudou unií, ve které příkazy přicházejí z Bruselu. Hospodářská krize ukázala, jak velké má současné uspořádání EU vady.

reklama
reklama