Jean-Claude Trichet: Vyspělý svět bojuje s krizí, ale euro nikdy nebylo ohroženo

Jean-Claude Trichet: Vyspělý svět bojuje s krizí, ale euro nikdy nebylo ohroženo

| Lukáš Kovanda

V listopadu 2011 odešel z postu šéfa Evropské centrální banky, ale za společnou evropskou měnu se dále bije jako lev. "Všechny ty řeči o tom, že je euro vážně ohroženo, se ukázaly být zcela nepravdivé. Euro nikdy nebylo v ohrožení," říká Jean-Claude Trichet.

Jak se cítíte jako bývalý šéf klíčové centrální banky? Užíváte si to?

Řekl bych, že je to pro mě nový začátek. V posledních nejméně 25 letech bez přerušení jsem byl zvyklý dennodenně nést zásadní odpovědnost a vykonávat důležité funkce. Ať už šlo o funkci náměstka ministra financí v mé rodné Francii, guvernéra tamní centrální banky, nebo pak o post v Evropské centrální bance. Ta je opravdu jednou ze dvou zásadních ústředen globálního centrálního bankovnictví.

Naposledy jsme se setkali v prosinci 2008 v Bruselu, když jste z pozice prezidenta ECB oznamoval razantní snížení úrokových sazeb. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Tehdy vrcholila finanční krize, ta doba byla obzvláště náročná. Ale zároveň inspirující. Pro svoji výjimečnost.

Někteří ekonomové říkají, že ECB měla na začátku finanční krize snižovat úrokové sazby mnohem agresivněji. Měla prý postupovat podobně rozhodně jako americká centrální banka. Když se ohlédnete, udělal byste něco zásadně jinak?

Za svými tehdejšími postoji si stále stojím. Vezměte si, že ECB byla úplně první centrální bankou, která přistoupila k nekonvenčním zásahům v oblasti měnové politiky, a to už 9. srpna 2007. Zavázala se tehdy k poskytnutí likvidity v neomezené výši a při fixní sazbě. Takže když mi nyní někdo říká, že jsem byl příliš bojácný a nerozhodný, vždy odvětím, že tomu bylo přesně naopak, že tehdy byla řada mých rozhodnutí vnímána naopak jako vysoce kontroverzní.

Hodnotíte celé své působení v roli šéfa ECB jako úspěšné?

Hlavně je potřeba posuzovat rozhodnutí v měnových záležitostech podle toho, jaké přinesou výsledky. Nám se podařilo zachovat důvěru v ECB a v euro samotné. Všechny ty řeči o tom, že je euro vážně ohroženo, se ukázaly být zcela nepravdivé. Euro nikdy nebylo v ohrožení, naopak vykazovalo značnou stabilitu, a to navzdory nejtěžší krizi od druhé světové války. A zároveň krizi, která by podle mého soudu byla nejzávažnější krizí už od dob první světové války, nebýt našich odhodlaných a pohotových zásahů.

Takže krize mohla být podle vás ještě horší než velká hospodářská krize 30. let?

Ano. Pokud bychom my - a vlády samozřejmě také - nejednali tak, jak jsme jednali. Ale samozřejmě, ačkoli neexistuje žádný problém s důvěrou v euro ani s důvěrou v ECB, problém existuje se správou eurozóny, a to jak ekonomickou, tak fiskální. A v tom tkví hlavní ponaučení z aktuální krize.

Současné problémy Evropy podle vás s eurem nesouvisejí?

To není názor, to je fakt. Euro prokázalo, že je stabilní měnou, že umí odolat deflačnímu vývoji. A to vše navzdory nejhoršímu možnému ekonomickému vývoji.

V čem pokulhává správa eurozóny?

Je jasné, že fiskální rámec není optimální, že eurozóna ztrácí konkurenceschopnost a že její vývoj jakožto ekonomické unie (nikoli měnové unie) vykazuje značné defekty. Ovšem i tak je naivní se domnívat, že nyní jde výhradně o evropskou krizi.

Z globální perspektivy je však Evropa zasažena snad nejvážněji.

Důkazem, že jde o krizi obecnější povahy, ovšem je, že všechny centrální banky ve vyspělých ekonomikách provádějí takové zásahy, které byly před krizí nemyslitelné. A provádějí je stále, ještě pět let po pádu Lehman Brothers, dokonce šest let po kolapsu nemovitostního trhu ve Spojených státech. A rozhodně s nimi nezamýšlejí končit. To, co prožíváme, je totiž vážná krize všech vyspělých ekonomik, krize celého vyspělého světa.

  • 1
  • 2
reklama
reklama