2014: Čeká Evropu bezstarostná jízda, nebo opět začnou zlobit "prasátka"?
|

2014: Čeká Evropu bezstarostná jízda, nebo opět začnou zlobit "prasátka"?

Většina trhu předpovídá Evropě dobrý rok, zástupci menšiny varují před skrytými riziky. Mezi ně patří kostlivci na periferii, které se pouze na nějakou dobu podařilo schovat do skříně. I proto je podle skeptiků pravděpodobné, že se krize eurozóny letos opět přihlásí o slovo. Čtyři argumenty, s nimiž nejčastěji operují, jsme nechali okomentovat zdravé optimisty z Vídně a Prahy. Ti se shodli, že se euro-válec pomalu, ale jistě sune kupředu. Dýchavičný postup, ač občas střídaný přešlapováním, podle nich sice skrývá rizika, obavy jsou ale přehnané.

Eurozóna PIIGS Rozhovor Výhled na rok 2014

Premisa 1: Problémy na periferii se neřeší, krize se vrátí jak bumerang.

Günter Deuber (Raiffeisenbank, Vídeň): V některých zemích na periferii eurozóny určitě existují problémy, které se nakumulovaly v předchozích letech. Tyto typy problémů ale nelze vyřešit rychle, což je důvod, proč se lidé stále obávají dluhu a jeho růstu, například v případě Portugalska. Jisté je, že eurozóna loni profitovala z návratu důvěry a náklonnosti k vyspělým ekonomikám, což by letos pokračovat. Do jisté míry tedy platí, že rizika spojená s periferií eurozóny stále existují, ale nečekám eskalaci problémů a napětí, jakou jsme zažívali, než Evropská centrální banka přišla s OMT (Outright Monetary Transactions).

Jan Bureš (Era Poštovní spořitelna, Praha): Nesouhlasím s tím, že by se problémy na periferii neřešily. Řada zemí si vylepšila bilanci běžného účtu, a to nejen díky utlumení domácí spotřeby, což je bolestivější scénář, ale i díky růstu exportu. To je případ Španělska a Irska. Samozřejmě ne všem se daří vyvážet, Řecko nebo Itálie v tomto směru zaostávají, ale i ty bilance běžného účtu v poslední době vylepšují. Všechny země na periferii tak mají nyní bilance vyrovnané nebo přebytkové. Zda se krize vrátí, je věc druhá, problémy v řadě ekonomik – nejen periferních – zůstávají.

Premisa 2: Ekonomiky na periferii nerostou, což je největší strašák Evropy.

GD: V ekonomikách na periferii je možné sledovat náznak zlepšení. Všichni dobře víme, že růst podporuje také udržitelnost a důvěru. I nepatrný růst tedy může napomoci tomu, že přinejmenším v krátkodobém výhledu zůstanou tyto země nad hladinou. Je před námi ale stále o hodně těžší úkol, a sice vybudování evropských institucí. Právě to nesporně představuje rizika. Ta jsou nicméně spojena s celou Evropou, ne jednotlivými zeměmi a jejich problémy.

JB: Pomalý růst je určitě největším strašákem Evropy. Růst je hodně zaměřený na export, chybí domácí poptávka, což vidím jako největší problém. Nejde ale pouze o největší problém periferie, je to celoevropský fenomén. Rozdělení na tvrdé jádro a periferii je proto v tomto směru problematické – jsou tu ekonomiky jako Irsko, které se řadí k periferii, ale přitom dva roky v řadě roste, a pak například Nizozemsko nebo Finsko, které jsou druhým rokem v recesi.

Premisa 3: Rosteme, celoevropské projekty a instituce ustupují do pozadí.

GD: Musíme dořešit detaily a pak implementovat projekt bankovní unie, což bude v roce 2014 důležitá věc. Stejně tak je potřeba dořešit například to, zda je současná podoba ESM, který se opírá o velmi omezené zdroje, cílovou stanicí cesty za řešením problémů. Podle mě není, nejsme – například ve věci fiskální integrace – ani zdaleka v cíli. I v tomto případě tedy existují rizika. Všichni například víme, že má německý nejvyšší soud k této věci stále co říci. Pokud jeho verdikt, který se čeká letos, výrazně omezí možnosti Německa pomáhat zemím EU, trhy určitě začnou opět pochybovat o celém projektu a jeho životaschopnosti.

JB: Do pozadí ustupuje aktivní krizové řízení, které známe z let 2011 a 2012, kdy se v Bruselu řešily zásadní otázky krize. Podobné napětí tu teď není, a summity proto nepřitahují takovou pozornost. Stále se však děje hodně důležitých věcí; důležitých pro to, jak bude Evropská unie a celá ekonomika fungovat. Zásadní jsou diskuze o podobě bankovní unie. V této věci není řada věcí dořešených, především to, jak bude fungovat jednotný rezoluční mechanismus. O to se stále vede hodně sporů, a přitom je to věc, bez které si nedokážu fungování bankovní unie představit.

Premisa 4: Důvěra v eurozónu je přehnaná, o to tvrdší bude probuzení.

GD: Může se stát, že se opět octneme ve složitější situaci, ale nemyslím si, že by to bylo podobně vyhrocené jako v letech 2011 a 2012, před OMT. Do určité míry však souhlasím s názory, které varují před tím, že panuje v souvislosti s eurozónou optimismus až přílišný. Možná také platí, že mezi tvůrci politik došlo k uspokojení. Právě proto by možná nebylo od věci, kdyby trhy vyslaly letos nějaké varovné signály. To by zajistilo, že bude pokračovat konsolidace, že se budou vytvářet instituce a neusneme na vavřínech; nespokojíme se s tím, co máme.

JB: Aktuálně důvěra v eurozónu přehnaná není. Evropské akciové trhy na začátku roku sice rostou relativně rychle, ale nemyslím si, že jsou až příliš euforické. I na dluhopisových trzích periferních ekonomik došlo k poměrně výrazným poklesům výnosů, ale podle mě je to plně ospravedlnitelné poklesem systémových rizik, vylepšením vnějších bilancí periferních ekonomik a fází hospodářského cyklu. V Evropě skutečně s velkou pravděpodobností po dvou letech recese přichází oživení – sice pomalé, ale oživení. Jistá dávka optimismu je proto opodstatněná.

před hodinou

Škoda Praha, dceřinka skupiny ČEZ, se ocitla v hledáčku japonsko-indonéské Nikko Securities Indonesia

O firmu Škoda Praha, dceřinou společnost energetické skupiny ČEZ, se údajně zajímá japonsko-indonéská společnost...
ČEZ Energetika Fúze a akvizice