Co mají společného Ivo Rittig, Mostecká uhelná, vysoká politika a byznys?
|

Co mají společného Ivo Rittig, Mostecká uhelná, vysoká politika a byznys?

Zeptejme se jinak: Koho mají společného? Odpověď je jasná: Za vším hledejte bankéře.

Česká ekonomika Zločiny Podvod Politika

Braxator. Hluboký mužský hlas odkudsi ze Švýcarska či Lichtenštejnska slyším za poslední měsíce potřetí. Pokusy, které nevyšly, nepočítám. Když se představím, reakce už zní poučeně. "Áha." A zavěsí, jako vždy. Tuší, proč mu telefonujeme. Pan Camillus Braxator veřejně nevystupuje, jak se na diskrétního privátního bankéře a právníka sluší. Kdyby však promluvil, mohl by vnést něco světla do série podnikatelsko-politických příběhů, v nichž figuruje. Mezi nimi vyčnívá případ privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), na níž český stát tratil miliardy korun. Není však jediný.

Je charakteristické, že lidé znalí zákulisí i ti, kteří s Braxatorem měli co do činění, se odmítají k jeho osobě vyjádřit či promluvit na záznam. Pokud však o něm hovoří, pak s respektem, který nutně nezahrnuje sympatii. Výjimky ze zákona mlčení představují bývalý uhlobaron Antonín Koláček, odsouzený nepravomocně švýcarským soudem kvůli privatizaci MUS, či bývalý majitel fotbalové Sparty Petr Mach. Oba mají po ruce i bizarní historky.

Když se podnikatel Mach vydal v roce 2011 na Obvodní soud pro Prahu 2 nahlédnout do svého starého soudního spisu, nestačil zírat. Ve svazku měl najít důležité dokumenty, které potřebovali curyšští detektivové, aby objasnili, kdo Machovi manipuloval se zahraničními konty. Spis byl ale vybrakovaný. Macha v tu chvíli napadlo jediné: Braxator!

Tato epizoda stála na začátku našeho pátrání, zanedlouho pak přibyla další. Antonín Koláček vypráví, jak před pěti lety zamířil do čínského pohoří Wu-tang, kde se věnoval tchaj-ťi (taiči). Právě v té době však někdo podepsal bez jeho svolení významné dokumenty. A také Koláček měl jasno: Braxator! Oba případy vyšetřují orgány v České republice i v zahraničí. Ale proč právě "Braxator"?

Svědectví uhlobarona

Kamil Braxator (64) se narodil na Slovensku. Převážnou část života pracuje a žije v zahraničí, používá křestní jména Camill či Camillus. Bylo mu 18 let, když v roce 1968 emigroval s rodiči do Švýcarska. Vystudoval práva a stal se privátním bankéřem. Jako právník působí v řadě zahraničních firem, je například prezidentem firmy Noble House Group, která se specializuje na technologie, obchod se zlatem a stříbrem či zakládání offshorových firem. Od 90. let se jeho jméno objevuje v kuloárech české podnikatelské scény, momentálně žije v Panamě a pracuje v Lichtenštejnsku.

Byla to doba opozičního paktu ODS a ČSSD (1998–2002, v čele stran stáli Václav Klaus a Miloš Zeman), kdy vrcholila privatizace Mostecké uhelné společnosti. Případ je dostatečně znám, avšak fakt, že její aktéry v čele s Antonínem Koláčkem loni odsoudil švýcarský tribunál v Bellinzoně k vysokým trestům, neznamená, že je vše vysvětleno.

Když se Markus Häfliger, ostřílený novinář listu Neue Zürcher Zeitung, pustil do této kauzy, brzy musel konstatovat, že si nevybavuje případ, který by zahrnoval tak rozsáhlou a sofistikovanou pavučinu firem a finančních transakcí mezi nimi. Účelem sítí sahajících z Prahy přes Švýcarsko až do daňových rájů bylo mimo jiné zamlžit peněžní toky a jejich koncové příjemce. Stále není jasné, kdo byl jejich mozkem. Ale někde v té pavučině se objevuje i jméno Braxator v roli privátního bankéře, jenž byl zmocněn operovat s účty hlavních aktérů.

První stopy zachytil v roce 2011 týdeník Euro. Napsal, že bankéř Braxator měl společně s manželkou Broniou přístup ke švýcarským účtům manažerů a poté majitelů Mostecké uhelné. Jedním z nich byl šéf společnosti Antonín Koláček. ČESKÁ POZICE nyní získala jeho podrobnější výpověď.

Co ví právník Alexander Bělohlávek?

Shrneme-li poznatky, Bronia Braxatorová disponovala podpisovými právy k účtům, jejichž beneficienty byli manažeři MUS Oldřich Klimecký a Antonín Koláček. Camillus Braxator disponoval podpisovým právem k účtům Koláčkovy nadace Maitrea Anstalt. A také nadace Onetage Anstalt, jejímž beneficientem byl zesnulý Luboš Měkota, další z protagonistů transakce, která dle spisu švýcarské prokuratury započala privatizací MUS a vyvrcholila ovládnutím plzeňské Škody.

Kromě Braxatora uvádí Koláček do případu ještě jednu zajímavou postavu, která by mohla znát pozadí transakcí. Braxatora mu údajně doporučil pražský právník Alexander Bělohlávek. "Pan Bělohlávek pro nás připravoval strukturu držení Mostecké uhelné a její prodej panu Tykačovi," uvedl bývalý uhlobaron. Bělohlávka prý ke Koláčkovi přivedli miliardáři Petr Pudil a Vasil Bobela, společně s Pavlem Tykačem majitelé firmy Czech Coal Services, která je nástupcem Mostecké uhelné.

"Co se týká komunikace s panem Braxatorem, většinu věcí zařizoval přímo profesor Bělohlávek. My jsme se s ním setkávali jen v okamžiku, kdy bylo potřeba něco podepsat," říká Antonín Koláček.

Bělohlávkovi jsme se dovolali, z našich dotazů ale příliš nadšený nebyl a spíše se jasným odpovědím snažil vyhnout. Koláčkova tvrzení však nakonec potvrdil a uvedl, že s Braxatorem se již dlouhou dobu neviděl. "Pokud vím, je v důchodu. Byl jedním z velké řady mých zahraničních klientů," uvedl právník.

K Bělohlávkovým klientům patří například právě Pudil s Bobelou, kteří se spolu s Tykačem cítí být bývalými manažery MUS poškozeni a u švýcarského soudu se domáhají částky přes šest miliard korun. Dalším významným a dlouhodobým klientem Alexandra Bělohlávka je lobbista a někdejší pravá ruka prezidenta Miloše Zemana – Miroslav Šlouf. "Občas se radíme. Když něco potřebuje v republice, poradím mu. Když já potřebuji něco v právničině a mimo republiku, radím se u něho," potvrdil Šlouf svůj vztah k právníkovi.

Alexander Bělohlávek je prezidentem Nadnárodní asociace právníků ve Washingtonu a členem několika mezinárodních profesních společností. Je profesorem mezinárodního práva a mezinárodních vztahů na univerzitě ve Varšavě a působí rovněž jako rozhodce v řadě arbitrážních institucí. Vlivní pražští advokáti Bělohlávka buď neznají, nebo ho naopak znají natolik, že o něm nechtějí mluvit. "Bylo by to z mé strany zaujaté," konstatoval jeden z pražských top advokátů.

Nejmenovaný pedagog vyučující na právnické fakultě zase uvedl, že Bělohlávka zná jako právníka, který píše enormně rozsáhlé publikace. "Je zvláštní, že je schopen vydavateli kromě díla poskytnout i finanční zdroje, aby kniha mohla vyjít. Pana Bělohlávka vystihuje pojem ‚megalomanský‘, pouští se do velkých projektů," řekl profesor, který si nepřál být jmenován.

Ochlazení vztahů

Vrátíme-li se k tématu Braxator, z již uvedené historky vyplývá, že vztah mezi bankéřem a Antonínem Koláčkem ochladl. Koláček tvrdí: "V létě 2009 Braxator podepsal nějaké klíčové dokumenty, aniž k tomu měl můj souhlas, natož pokyn. Tyto dokumenty totiž podepsal během mé cesty do Číny, kdy jsem v pohoří Wu-tang cvičil taiči. Tato záležitost je dosud nevyřešena, a proto o ní nemohu sdělit žádné podrobnosti."

V podobné situaci se před deseti lety ocitl i bývalý majitel Sparty a někdejší sponzor ODS Petr Mach. V době, kdy neměl přístup k účtům, začaly se na nich dít podezřelé věci. S tím rozdílem, že Mach necvičil taiči v Číně, ale seděl ve vězení. Za povšimnutí stojí, že to bylo právě v době vrcholící privatizace MUS, a Mach naznačuje, že právě jeho konta mohla sloužit k finančním transakcím, které privatizaci provázely.

Případ bývalého majitele Sparty

Na konci roku 2003 Petr Mach opustil vězení. Trest vykonával od roku 2001 kvůli neproclenému automobilu, který mu však nepatřil. Po propuštění zjistil, že se mu na účtech ve švýcarských bankách UBS a Credit Suisse ztratila část peněz a kromě toho bez jeho vědomí došlo k řadě transakcí po celém světě.

Případ na základě Machova trestního oznámení přes dva a půl roku vyšetřuje prokuratura v Curychu. Mach spojuje svou kauzu právě s Braxatorem. "Pouze zúčastněné banky, svědkové a v neposlední řadě pan Kamil Braxator mohou vnést více světla do nejasných záležitostí," napsal podnikatel v oznámení.

Jak by se Braxator mohl dostat k Machovým bankovním účtům? Exmajitel Sparty se s Braxatorem zná od poloviny 90. let a už tehdy bankéři tento přístup sám poskytl. Doporučil mu ho dealer vozů společnosti GM Werner Ben Heydrich. Mach tvrdí, že v roce 1996 pověřil Braxatora na základě plné moci, aby převedl mezi dvěma švýcarskými bankami (UBS a Credit Suisse) necelých osm milionů dolarů z prodeje fotbalové Sparty.

Mach uvádí, že se při převodu peněz vypařilo 510 tisíc dolarů a na dobropisu Credit Suisse nebyl uveden jako příkazce Mach, ale firma L. C. E. Establishment (Mach přitom zplnomocnil Braxatora, nikoli firmu L. C. E. Establishment). Podnikatel tvrdí, že s touto firmou neměl nic společného. "Poškozený se domnívá, že tato mezitím likvidovaná firma byla podsunuta panem Kamilem Braxatorem," píše Mach v trestním oznámení.

Ztracené dokumenty Braxator se v prosinci 2012 dostavil v Curychu k výslechu, ve kterém popřel, že by mu Mach udělil plnou moc. Dle poznatků ČESKÉ POZICE však tato slova nemusejí být pravdivá. Svědčí o tom například dopis, který na konci loňského roku zaslala Machovu advokátovi Marku Procházkovi banka UBS. Píše o plné moci udělené Petrem Machem pro bankéře Kamila Braxatora k operacím s Machovými penězi. "V roce 1996 si měl Petr Mach zkontrolovat doklady i přes zplnomocněného Kamila Braxatora, který na účtech operoval."

Pokračování článku Ondřeje Koutníka najdete na serveru Českápozice.cz.

Zdroj: Českápozice.cz
09:52

Škoda Praha, dceřinka skupiny ČEZ, se ocitla v hledáčku japonsko-indonéské Nikko Securities Indonesia

O firmu Škoda Praha, dceřinou společnost energetické skupiny ČEZ, se údajně zajímá japonsko-indonéská společnost...
ČEZ Energetika Fúze a akvizice