Recept na spokojenost: Finančně zajištěná, vzdělaná a vdaná konzervativní žena

| redakce

Arthur Brooks, ředitel washingtonského think tanku American Enterprise Institute, se v jednom ze svých posledních výzkumů zabýval otázkou, kdo je skutečně šťastný. Některé jeho poznatky odpovídají obecnému očekávání, jiné jsou poměrně překvapivé.

Příliš velkým překvapením není potvrzení předpokladu, že o štěstí a spokojenosti jedince ve velké míře rozhoduje jeho temperament. Stejně tak je ale důležité brát v potaz i jeho majetek, společenské postavení a politickou, sociální i ekonomickou stabilitu regionu, v němž žije.

Světová mapa spokojenosti
Světová mapa spokojenosti

Brooks na základě svého výzkumu potvrzuje, že chudí a společensky níže postavení lidé jsou se svým životem velmi často nespokojení, zatímco finančně zabezpečení jedinci z vyšších kruhů svůj život obvykle označují za vydařený. Na druhou stranu ale zjistil, že od jistého bodu již větší bohatství neznamená automaticky větší spokojenost.

Není práce jako práce

Dosáhne-li ve svém životě člověk bodu, kdy se již nemusí bát o svou existenci, začíná narůstat také význam jeho zaměstnání. Většina lidí totiž ke své životní spokojenosti potřebuje vědět, že jsou finančně odměňováni za smysluplnou práci, která je jejich okolí jistým způsobem prospěšná. Brooks v této souvislosti argumentuje mimo jiné i studií z roku 1978, podle které spokojenost lidí, kteří vyhráli v loterii, šest měsíců po jejich náhlém zbohatnutí výrazně klesla. Tito lidé totiž mnohdy začali pochybovat, zda si získané peníze skutečně zaslouží.

Se svým zaměstnáním je ve Spojených státech podle nejnovějších průzkumů spokojených až 89 % lidí. Zajímavých je však zejména oněch zbylých 11 %, z nichž tvoří nezanedbatelnou část například ženy, které jako odpověď na Brooksovy otázky týkající se zaměstnání uvedly, že by byly mnohem šťastnější, kdyby mohly pracovat na kratší úvazek a ve volném čase se více věnovat rodině. Některé šťastné ženy dokonce přiznaly, že se z tohoto důvodu dobrovolně vzdaly povýšení či příležitosti na zlepšení platových podmínek. To potvrzuje i další zjištění, podle kterého jsou ve většině případů šťastnější lidé žijící v trvalém partnerském vztahu.

(Výhradně) ženská záležitost

Dále Brooks upozorňuje, že má na spokojenost jedince nezanedbatelný vliv i jeho duchovní život. Lidé, kteří ve výzkumu uvedli konkrétní náboženské vyznání, podle něj vykazovali vyšší míru štěstí a spokojenosti než lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté.

Opomínat nelze ani genderové hledisko životní spokojenosti. Při srovnání zástupců obou pohlaví ze souboje dlouhodobě vycházejí lépe ženy, ačkoli se jejich náskok před muži za posledních několik desetiletí výrazně zmenšil. Pozornost si zaslouží i tvrzení, že se za šťastné mnohem častěji označují ženy a muži, kteří své názory a pohled na svět označují za poměrně konzervativní.

Životní priority a spolu s nimi i spokojenost každého jedince se samozřejmě v čase výrazně mění. Rizikový je zejména věk kolem 45 let, obzvláště v případě mužů s nižším vzděláním, u kterých v tomto období podle psychologů výrazně roste riziko vzniku depresí. Podle Brookse se proto v žádném případě nelze spoléhat na tvrzení, že se člověk spolu s rostoucími životními zkušenostmi automaticky stává spokojenějším. Mnohdy je tomu právě naopak.

Poměr spokojených a nespokojených lidí v USA
Poměr spokojených a nespokojených lidí v USA

Zdroj: Bloomberg

reklama
reklama