Nižší spotřeba jako budoucnost evropské energetiky aneb Temelín jako zbytečný luxus?

| redakce

Východiskem je i pro Česko predikce strukturované spotřeby paliv a energií. Teprve od ní lze formulovat strukturu, typ a alokaci zdrojů.

Vyspělé členské státy Evropské unie, mezi něž se počítáme, dosáhly historického maxima energetické spotřeby ještě před rokem 2010. A po období nynější stagnace bude následovat dlouhodobý pokles. Změny lze s jistotou očekávat nejen v úrovni absolutní výše energetické spotřeby, ale především v její významné strukturální změně. Sousední Německo, lídr evropské ekonomiky, první pochopilo, že nastává něco zásadně nového. Proto jeho dlouhodobá energetická politika vychází z předpokladu postupného poklesu energetické spotřeby, aniž by byl zpochybňován prognózovaný silný ekonomický růst.

Zdá se však, že u nás úvahy státu a investorů směřují kvůli setrvačnosti dlouhodobě zažitého způsobu myšlení k budoucím problémům. Zářným příkladem je snaha o dostavbu dalších bloků jaderné elektrárny v Temelíně. Verva, s níž by se všichni do výstavby pustili, je zřejmá zejména z výroků politiků, přičemž v podstatě nezáleží na tom, ze které strany (kromě mimoparlamentních Zelených) pocházejí.

Loterijní a loupežnická skupina

Vervy by tedy bylo více než dost, ale je tu problém – aby byl projekt alespoň trochu rentabilní, bylo by potřeba, aby cena silové elektřiny dosahovala úrovně nad 120 EUR/MWh. Skutečnost je však taková, že současná cena na evropských burzách dosahuje třetiny až čtvrtiny limitu efektivnosti investice do Temelína.

Jak se s tímto faktem naše politická – a zčásti i odborná – veřejnost (lobbisty nevyjímaje) vyrovnává? Existují v zásadě dvě skupiny:

  • loterijní;
  • loupežnická.

Loterijní skupina předpokládá, že do doby spuštění elektrárny cena silové elektřiny vzroste nad hranici zajišťující návratnost vložených investic. Pravděpodobnost, že to nastane, je sice téměř nulová, ale co kdyby.

Zatímco loterijní skupina žije v ráji bláznů a falešných nadějí, ta loupežnická je realističtější. Ví totiž, že je dosažení tak vysokých cen utopií. Rozdíl mezi tržní cenou silové elektřiny a elektřinou z Temelína by musel zaplatit odběratel, a to nikoli průmysl, ale domácnosti. Opakovala by se stejná situace jako v případě fotovoltaiky. Stačí přece, aby stát garantoval konečnou cenu temelínské elektřiny, ať je jakkoli vysoká.

Proč je silová elektřina laciná

Ze všech těchto debat jsem nabyl dojmu, že se v každodenním shonu zapomnělo na základní otázku: Proč je silová elektřina v Evropě tak laciná? Vysvětlení, že je to důsledkem hospodářské recese, kulhá.

Přitom je zřejmé, že je to kvůli základnímu ekonomickému zákonu nabídky a poptávky. Evropa má zkrátka nadbytek elektrárenských zdrojů, přičemž spotřeba trvale stagnuje či mírně klesá (vyspělé země EU). V Německu proto odstavují nejen jaderné elektrárny, což je rozhodnutí politické, byť prozíravé, ale také nové elektrárny plynové, které v omezeném provozním režimu pro krytí krátkodobých odběrních špiček ztratily jakoukoliv ekonomickou efektivnost. Paradoxně se tím posiluje výroba v uhelných elektrárnách.

Přemístíme-li se do české kotliny, zjistíme, že disponujeme instalovaným elektrárenským výkonem, který dvojnásobně převyšuje tuzemskou potřebu. Naším problémem v blízké budoucnosti tedy spíše bude to, jak zredukovat či restrukturalizovat velký počet výrobních zdrojů, než zda budovat nové. On už totiž ani export elektřiny, v němž hrajeme v Evropě prim, není, co býval. Projevuje se to mimo jiné tím, že se musí občas snižovat výkon obou našich jaderných elektráren. To není potřeba dále komentovat.

Souběh čtyř trendů

Dalším důvodem, proč předpokládám pokles spotřeby energií v Evropě, je demografický vývoj. Pro zvídavé nabízím odkaz na stránky Českého statistického úřadu, z nichž je zřejmý očekávaný vývoj populace České republiky v tomto století. Na rozdíl od řady prognóz jiných oborů je ta demografická poměrně přesná. Drobnější diference může vykazovat při různých odhadech střední délky života, větší pak vlivem nepředvídatelných událostí, jako jsou fatální epidemie či války.

Tvůrci české Aktualizované státní energetické koncepce (ASEK) sice pokles počtu obyvatel nezastírají, kontrují však očekávaným nárůstem počtu domácností, což zní paradoxně. Neuvádějí však, že možný růst se odehraje v takzvaných singles domácnostech (jeden rodič), jejichž energetická spotřeba většinou nestojí ani za tu pověstnou zlámanou grešli.

Pokračování článku Vratislava Ludvíka najdete na serveru Českápozice.cz

Zdroj: Českápozice.cz

reklama
reklama