10 tržních mýtů

10 tržních mýtů

| redakce

"To, co vás zničí, nejsou věci neznámé. Skutečné škody napáchají takové, u nichž jste si jisti, ale později se ukáže, že jste se mýlili," řekl kdysi Mark Twain. Nick Colas z ConvergX v duchu tohoto slavného výroku shromáždil seznam tržních pravd, které jsou minimálně diskutabilní, v horším případě zničující.

Za více než dvacetiletou kariéru poznal Colas mimo jiné tyto čtyři tržní pravdy:

  • Elasticita poptávky (mezní kupec a mezní prodejce, v podstatě maximum, za které jsou lidé ochotni nakupovat, a minimální žádaná cena prodejce) stanovuje ceny všeho. Můžete mít představu o hodnotě akcie, aktéři na trhu ale určují cenu bez ohledu na váš názor.

  • Pokud nevíte co dělat nebo říkat, radši nic nedělejte a neříkejte. Nuda je investorův největší nepřítel. Nebuďte ale jako malé děti a mějte trpělivost.

  • Pokud nedokážete vysvětlit svou konkurenční výhodu ve třech větách, žádnou nemáte. Platí to pro analytiky, portfoliomanažery, ředitele, start-upy, spisovatele a další.

  • Chybovat je lidské. Nelžete sami sobě ani nikomu jinému o svých chybách.

Problémem většiny tržních pravidel je to, že jde často o falešná vodítka. Na první pohled působí použitelně, ale stejně jako levné zboží většinou nezvládnou větší zátěž.

Zde je TOP 10 takovýchto pravidel a varování před jejich slabinami.

1. Ustálená představa o P/E valuacích

Řekněme, že se akcie obchoduje na 10násobku očekávaných zisků. Je už tato samotná skutečnost důkazem toho, že jde o lepší investici ve srovnání s něčím, co se obchoduje za 20- nebo 100násobek? Určitě ne. Valuace jsou 3D hra potenciálních výnosů, konkurenceschopnosti a růstových vyhlídek. I když se snažíte všechny tyto položky zachytit do P/E analýzy, nikdy nezahrnete všechny faktory.

2. Proč techničtí analytici využívají aritmetické modelování namísto logaritmického?

Dobří technici jsou šamani. Vyprávějí příběhy kapitálových trhů, kreslí obrázky a přiřazují cenové hladiny minulým událostem. Když se ale podíváte na práci průměrného technika, odhalíte, že všechny cenové grafy se vyrovnávají s pohybem od 10 k 20 dolarům stejným způsobem jako od 90 k 100 dolarům. Jedno je dvojnásobek a druhé jen 11% pohyb. Obojí by mohlo být řešeno logaritmicky, ale jen málo technických analytiků to tak opravdu dělá.

3. Proč všechny zajímá cena, při níž společnost zpětně odkupuje akcie?

Prací finančního ředitele není zjišťovat, zda je akcie jeho firmy nad- nebo podhodnocená. To je práce investorů. Akciové zpětné odkupy jsou tu od toho, aby vracely peníze akcionářům. Když společnost čeká horší kvartál, může možná CFO nakoupit levněji. Manažeři ale nejsou akciovými "tipaři". Když jde trh dolů a firmě s programem zpětných odkupů se stane, že nakoupí dráže než za současnou cenu, nestěžujte si. Výběr akcií je vaše práce.

4. Proč zní negativní scénář u investice vždy rozumněji než ten pozitivní?

Ve skutečně dlouhodobém horizontu většina akcií roste na hodnotě. Pro short sellery (spekulanty na pokles) je proto mnohem větší práce najít zdůvodnění pro své domněnky. Investory odstrašují negativní příběhy, jsou přirozeně ostražití. Není to vždy k užitku, ale je to přirozené.

5. K čemu je Nobelova cena za ekonomii?

Původně bylo jen pět oblastí pro Nobelovu cenu - mír, chemie, fyzika, medicína a literatura. Začaly se udělovat v roce 1901. Nobelova cena za ekonomii je nováčkem od roku 1969. Dát humanitní vědu na úroveň exaktních věd nebo lidských ideálů (jako jsou mír nebo literatura) je přinejmenším zvláštní. Letošní udělení ceny Eugenu Famovi a Robertu Shillerovi je toho důkazem - jeden věří v efektivitu trhů, druhý ne.

  • 1
  • 2
reklama
reklama