Ekonomické mýty uvedené na pravou míru: Tištění peněz, dluhový kolaps USA nebo hazardující banky

Ekonomické mýty uvedené na pravou míru: Tištění peněz, dluhový kolaps USA nebo hazardující banky

| redakce

Blíží se vlivem hazardní hry vlád a centrálních bank s ekonomikami armagedon, nebo není strach na místě? Zkuste se podívat na desítku v současnosti nejopakovanějších výroků ekonomů jinýma očima.

1. Vlády "tisknou peníze"

Americká vláda peníze de facto netiskne. Většina peněz v měnovém systému vzniká úvěrovou aktivitou bank. V reálu se tisknou (respektive razí) jen bankovky a mince. Tyto formy peněz tu jsou k usnadnění platebního styku. Nejsou emitovány přímo spotřebitelům, ale distribuovány skrze bankovní systém podle platebních potřeb klientů. Pokud vláda něco tiskne, jsou to vládní dluhopisy, tedy cenné papíry, ne peníze.

2. Banky "půjčují rezervy"

Mýtus odvozený z konceptu peněžního multiplikátoru, který vám je možná povědomý ze základů ekonomie. Podle něho banky každou peněžní jednotku rezerv znásobí na několikanásobek (podle hodnoty multiplikátoru). Z této teorie vycházela většina predikcí hyperinflace poté, co Fed začal provádět takzvané kvantitativní uvolňování a rezervy rostly vlivem nafukování rozvahy Fedu.

Háček je ale v tom, že banky o úvěrech nerozhodují jen na základě aktuální velikosti rezerv, ale podle toho, jaká je po úvěrech poptávka a zda jsou zájemci důvěryhodní. Když není adekvátní úvěrová poptávka, nemůže banka multiplikovat rezervy, i kdyby chtěla sebevíc.

3. Americké vládě docházejí peníze a musí splatit plnou výši svých dluhů

Může se země s dluhem denominovaným v měně, kterou emituje, stát insolventní? Americká vláda si může teoreticky natisknout tolik peněz, kolik potřebuje k financování svých aktivit. Přispěje tím samozřejmě k vzniku vysoké inflace nebo znehodnocení měny. Insolvence (zamezený přístup k penězům) ale není to samé co inflace (emise přehnaného množství peněz).

4. Veřejný dluh je břemeno, které zničí budoucnost dětí

Se státním dluhem to není tak úplně jako s půjčkou pro jednotlivce, který ji buď během života splatí, nebo přejde na jeho potomky. Americký dluh je tu od počátků USA a celou dobu rostl spolu se zvětšujícími se potřebami obyvatel země. Nebude ho nutné do posledního dolaru splatit, dokud bude existovat americká vláda.

Nikdo netvrdí, že jsou všechny dluhy přínosné. Vláda může utrácet neefektivně nebo špatně alokovat zdroje způsobem, který povede k vysoké inflaci a nižší životní úrovni. Neefektivita ale nejde na úkor životní úrovně budoucích generací, ale z úspor soukromého sektoru. Všechny vládní výdaje navíc nemusejí být špatné, stejně jako ty soukromé nemusejí být všechny automaticky dobré. Na makroúrovni dluh nemusí být splacen (v monetárním systému založeném na úvěrové aktivitě může dluh expandovat, nebo naopak kontrahovat). Roste obvykle ve chvíli, kdy vykazuje růst ekonomika a nafukuje se bilance.

5. QE je inflačním tištěním peněz a monetizací dluhu

Kvantitativní uvolňování (QE) je formou monetární politiky, která spočívá v expanzi bilance centrální banky. Tento proces má vést ke změně struktury rozvah soukromého sektoru. Fed vytváří nové peníze a nakupuje aktiva soukromého sektoru (jako hypotéční aktiva) nebo státní dluhopisy. Když Fed tato aktiva nakupuje, technicky vzato tiskne nové peníze, ale zároveň stahuje státní dluhopisy a hypotéční aktiva ze soukromého sektoru. Když lidé nazývají QE tištěním peněz, vyvozují z toho, že teče více peněz do soukromého sektoru, který za ně více nakupuje, což vede k vyšší inflaci. Avšak protože QE nemění hodnotu čistého bohatství soukromého sektoru (je to jen pouhý swap), jde spíše o operaci měnící spořicí účet na účet běžný.

  • 1
  • 2
reklama
reklama