Velká transatlantická rotace: Na jaké evropské akcie letos vsadit?

| Roman Chlupatý

Východoevropské telekomunikační firmy, Airbus nebo GDF – to jsou tituly, do kterých experti radí zkraje roku investovat. Vycházejí z toho, že globální ekonomika bude i díky Evropě nadále růst a společně s ní poroste i poptávka. Zároveň předpovídají, že budou některými akciemi hýbat pokračující snahy o unifikaci evropského trhu. Sektor telekomunikací by se například do deseti let měl podobat tomu americkému.

Tibor Bokor

Tibor Bokor (Wood & Company): Jdi na východ, mladý muži. A hledej telekomy

Hodně příležitostí je podle mě v telekomunikačním sektoru na východ od nás. Mám na mysli Slovinsko, Rumunsko nebo Makedonii, tedy země, kde mají nezávislé finanční skupiny možnost skupovat levně telekomunikační aktiva, nějakým způsobem je dalších pět let řídit a spravovat, a nakonec je prodat velkým skupinám a připsat si 20% roční návratnost. To může být případ nedávného nákupu Telefóniky skupinou PPF v Česku.

Tyto transakce jsou zajímavé i z pohledu drobného investora, což platí také u zmíněné Telefóniky. Když jsou minoritní akcionáři ve hře, návratnost pro majoritního vlastníka se zvyšuje. Nechci plošně říci, že se znásobuje, ale v některých případech se může i znásobit. Minoritní akcionáři musejí dostat dividendu, kterou by měl většinový vlastník dopředu oznámit, měl by stanovit a zveřejnit dividendovou politiku. Pokud jsou s tím drobní vlastníci spokojeni, pokud je dividendový výnos 5 % a více, je to pro ně určitě zajímavé. Pro většinové vlastníky to pak může znamenat, že návratnost nebude 15, ale 20 nebo 25 %.

Radil bych sledovat privatizaci ve Slovinsku, kde se prodává největší telekomunikační operátor. V Rumunsku vláda prodává svůj podíl v největším domácím operátorovi. Na Slovensku má vláda minoritní podíl ve Slovenských telekomunikacích a přemýšlí, co s ním udělat. Stručně, ve východní i západní Evropě se toho v telekomunikačním sektoru děje hodně. Podle mě v průběhu příštích pěti až deseti let bude docházet ke konsolidaci a vytváření jednotného evropského trhu, jaký známe ze Spojených států.

Tomáš Menčík

Tomáš Menčík (CYRRUS): Oživení ekonomiky dává Airbusu (a jeho dodavatelům) křídla

Jedním z nejperspektivnějších oborů pro rok 2014 je bezesporu letectví a výroba letadel a jejich součástí. Aerolinky, především z Blízkého východu, táhnou sektor vzhůru svými velkorysými objednávkami. K tomu je potřeba přičíst i to, že se v rozvinutých zemích čeká letos odklon od tvrdých úsporných opatření. Výdaje na obranu a armádu, zejména v USA, by měly začít postupně růst, což je pro soukromý sektor atraktivní příležitost.

V sektoru letectví světu dominují dvě firmy, americký Boeing a evropská Airbus Group. Obě vykázaly v loňském roce velmi dobré výsledky, což se promítlo i do cen jejich akcií, které přidaly 88 % v případě Airbusu (dříve EADS) a 77 % v případě Boeingu. Airbus překonal svůj cíl objednávek pro rok 2013 o 100 %. Společnost by měla nadále profitovat z náběhu objednávek na energeticky úsporný letoun A320 NEO. Ten je odpovědí na snahu aerolinek obnovovat stávající letadlové parky za palivově a energeticky úspornější, z kompozitních materiálů vyrobené stroje.

Na pokračující zájem aerolinek nejen o obnovu a rozšiřování flotily by měl mít významně pozitivní vliv i růst globální ekonomiky, která v roce 2013 dosáhla pomyslného dna a podle všech předpokladů by se letos měla odrazit k rychlejšímu růstu. Právě očekávaná několikaletá expanze by měla aerolinky motivovat k posilování letounového parku. Na sílícím zájmu o nové typy letadel by se mohly svézt i dodavatelé Boeingu a Airbusu, mezi něž patří například francouzská Safran SA, dodavatel mototorů pro Airbus A380.

Petr Hlinomaz

Petr Hlinomaz (BH Securities): Energetiku nakopne růst ekonomiky a evropská legislativa

Nás v tuto chvíli zajímá energetika. Zaprvé, v Evropě by mělo dojít k jistému oživení, i když ne stejnoměrnému. Zadruhé, evropský energetický sektor se vyznačuje množstvím rozporů. Příkladem jsou odlišnosti v jednotlivých národních strategiích, které jdou proti proklamacím jednotného trhu. Tyto a další rozpory se podle nás budou postupně řešit. Takovým tím kotlem, kde to vře nebo by mělo vřít, je Německo. Je otázka, jakým způsobem tam situace vykrystalizuje. V Evropě tedy nejde jen o růst ekonomiky, ale i o to, jak jsou jednotlivé evropské tituly spadající do energetického sektoru citlivé na případné změny legislativy.

I proto u nás nejvíce bodují firmy, které nejsou naplno exponovány v Evropě. Příkladem může být GDF Suez. Odhady agentury Bloomberg naznačují, že by firma měla zachovat svou dividendovou politiku, tedy výplatu dvakrát ročně. Navíc je firma rozkročena svým portfoliem nejen po Evropě, ale takřka po celém světě. Z toho hlediska je vlastně imunní. Z pohledu jaderného portfolia a jeho složení je diverzifikace GDF také dostatečná; není "příliš namočena" v jádru jako například francouzská EDF nebo německé energetiky, nebo dokonce v plynu, což je věc, která se v Německu hodně řeší.

Z pomyslného druhého konce bych pak jmenoval britskou Drax Group s velice koncentrovaným výrobním portfoliem. Jde o provozovatele největší uhelné elektrárny v západní Evropě. V jejím případě sázíme na to, že je segment černouhelných elektráren v tuto chvíli výrazně ziskový, a navíc by měla vzrůst hodnota britské libry vůči euru. To druhé znamená, že by se investice do Drax Group v portfoliích evropských investorů zhodnotila právě díky silnější libře.

reklama
reklama