Lex Geerdes (Aon): Východ Evropy za pojištění utrácí mnohem méně než západ. V tom je zajímavý potenciál

| Roman Chlupatý

Pojišťovnictví ve střední a východní Evropě (CEE) poroste po krizi o vysoké jednotky procent. Lidé v tomto regionu totiž za zajištění proti riziku ročně utratí méně než 300 eur, v případě Nizozemců jde o 4 000 eur. Jisté sevření těchto nůžek je přirozené očekávat, říká Lex Geerdes, který je ve společnosti Aon zodpovědný za země Beneluxu a region CEE. Rozdíly se podle něj stírají i v mnoha dalších ohledech.

Sledujete Benelux a střední a východní Evropu. To jsou na pohled hodně odlišné regiony. Liší se v nich vnímání rizika a způsoby, jak mu předcházet?

Lex Geerdes
Lex Geerdes

Souhlasím, jde o zajímavý mix trhů. Řekl bych, že vnímání potřeby komplexního zajištění proti riziku v zemích Beneluxu má v porovnání s regionem CEE delší tradici. Obecně však platí, že ve střední a východní Evropě zájem o pojištění roste rychle, což je patrné jak ve firemní oblasti, tak i ze zájmu domácností. Ty se podle našich zkušeností ve stále větší míře zajímají o zdravotní a životní pojištění. Rozvinuté trhy už tak rychle nerostou, což je jejich nevýhoda.

Region CEE jste dostal na starost poměrně nedávno. Ještě vás na něm nebo v něm něco překvapuje?

Není tu nic, co by vyloženě bilo do očí. Obecně bych řekl, že se rozdíly rychle stírají, ačkoli stále jsou. Na jednu stranu platí, že jsou lidé v mé domovině tak trochu přepojištění – průměrný člověk v Nizozemsku utratí za pojištění čtyři tisíce eur ročně. Do toho spadá vše – život, penze, zdraví, auto a tak dále. I tak, je to dost. Ve většině zemí CEE lidé za pojištění ročně utratí 300 až 400 dolarů, což je velký rozdíl. Je ale potřeba brát v potaz, že se liší systém penzí, které představují velkou část trhu.

Když jste přebíral zodpovědnost za střední a východní Evropu, udělal jste něco neobvyklého – sedl jste do auta a takřka všechny země v regionu jste projel. Co vám to dalo?

Ano, udělal jsem si takový road trip. Začal jsem na severu v Estonsku a skončil na jihu v Bulharsku. Každý den se mnou část cesty absolvoval někdo z Aonu zodpovědný za danou oblast. To vám řekne mnohem více než letiště, kancelář a hotel. Musím přiznat, že rozdíly mezi Beneluxem a CEE, jak jsem vypozoroval, jsou mnohem menší, než jsem si myslel. Některé ze středo- a východoevropských zemí jsem navštívil už v 80. letech, ta změna je pozoruhodná. Nyní jsou rozdíly mnohem menší a stále se zmenšují – silnice, auta, infrastruktura, ale i značky a obchody, které člověk vidí, to vše se přibližuje. Zároveň mě zaujala i míra energie, motivace a ambicí lidí v regionu CEE.

Vraťme se k rozdílům, které mezi Beneluxem a CEE jsou. Zmínil jste, že lidé v Beneluxu utrácejí za pojištění mnohonásobně více. Kde v našem regionu vidíte největší potenciál růstu?

Co se produktů týče, řekl bych, že zájem bude v podstatě o všechno. Například automobilové pojistky – objem pojistného poroste s tím, jak bude na silnicích více aut, navíc dražších. Stejně tak platí, že s tím, jak domácnosti a firmy budou movitější, zájem o pojištění stoupne. Podobné je to u zdravotního pojištění. A to vše se týká už této dekády. V delším časovém horizontu se pak v regionu CEE jistě zvýší zájem také o penzijní pojištění.

Nakolik podle vás v regionu střední a východní Evropy krize ovlivnila vnímání rizika, a tedy i zájem o pojistku proti němu? Nebo obecněji, jak moc krize region ovlivnila?**

Řekl bych, že si jsou naši klienti nyní mnohem více vědomi rizik. Aktivněji se jim proto snaží bránit. To je vidět i ve vedení společností – když se zaměříme na představenstva a dozorčí rady firem, riziku se věnují mnohem častěji než před několika lety. K tomu bych doplnil, že se země ve střední a východní Evropě dokázaly odrazit ode dna rychleji než například západní Evropa. Tam některé země zažily kontrakci ekonomiky, což platí i o Nizozemsku. I když v regionu CEE některé země před krizí rostly o pět, šest procent, ale pádu pod nulu se vyhnuly.

Mění tedy krize a vše s ní spojené sektor pojišťovnictví jako takový?

Regulátoři nyní pojišťovny více kontrolují. Požadavky vyplývající ze Solvency jsou o něco přísnější; mám na mysli Solvency II, která se blíží (Solvency II je direktiva EU upravující to, kolik kapitálu musejí pojišťovny držet, aby neriskovaly, že nebudou mít na vyplácení náhrad – pozn. red.). Proto jsou i pojišťovny, se kterými jako broker přicházíme do styku, opatrnější, když se rozhodují, za co budou utrácet.

Jak tedy bude vypadat takzvaný nový normál v sektoru pojišťovnictví? Bude se nějak výrazně lišit od toho, na co jste před krizí byli zvyklí?

Myslím si, že v regionu střední a východní Evropy bude pokračovat růst na úrovni vysokých jednotek procent. To podle nás bude patrné už datech za loňský rok, trend ale bude pokračovat.

reklama
reklama