Souboj příběhů: Proč Krugman nemá pravdu

| David Navrátil

Příběhy jsou výborná věc při prezentování, ale také zaručený způsob, jak selhat v analýze.

Příklad za všechny: Měly problémové země eurozóny provádět fiskální restrikci, tedy omezovat výdaje a zvyšovat daně? Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a ekonomická popová star, má jasno - neměly! Svůj názor dokazuje obrázkem, který vypráví jasný příběh: Čím drsnější byly fiskální úspory, tím větší pokles ekonomiky země zažila.

Fiskální restrikce (osa X) a ekonomický růst (2008-2012, osa Y)
Fiskální restrikce (osa X) a ekonomický růst (2008-2012, osa Y)

Pro Krugmana jde o jasný důkaz toho, že to byli politici, kdo vehnal ekonomiky do krize. Jeho poučení tedy je, že nebýt hlouposti politiků, tak by si eurozóna mohla odpustit dlouhou krizi. Fanoušci tleskají, konec příběhu.

Hledání důkazů pro názor

Problém je ale v tom, že na začátku analýzy byl jeho názor, a teprve k němu se hledaly důkazy. Proč by příběh nemohl být postaven opačně: Čím větší byl pokles ekonomik, tím větší rozpočtové škrty byli politici nuceni udělat?

Lorenzo Smaghi v reakci na Krugmana namaloval spoustu dílčích příběhů, tedy grafů. Ukazuje, že růst v ekonomikách eurozóny vysvětluje nejen velikost fiskální restrikce, ale stejně dobře i výše úrokových sazeb z úvěrů, konkurenceschopnost ekonomiky, úroveň matematických znalostí nebo přístup k internetu.

Úvěrové podmínky a ekonomický růst
Úvěrové podmínky a ekonomický růstZdroj: Voxeu.org
Konkurenceschopnost a ekonomický růst
Konkurenceschopnost a ekonomický růstZdroj: Voxeu.org
Přístup k internetu a ekonomický růst
Přístup k internetu a ekonomický růstZdroj: Voxeu.org

Když šikovně smíchá tyto informace, snaživý vyprávěč může dokonce říci, že výše fiskální restrikce určuje úroveň dostupnosti internetu. Nebo že kdyby politici nedělali fiskální škrty, tak by lidé byli chytřejší v matematice.

Dostupnost internetu a fiskální restrikce
Dostupnost internetu a fiskální restrikceZdroj: Voxeu.org

Jiný příběh

Zkusme jinou story. Například tu o nekonkurenceschopných ekonomikách s nízkou mírou inovací, které si žily nad poměry a produkovaly vysoké zadlužení a vysoký deficit běžného účtu. Jejich růst tak byl tažen spotřebou a dluhem, nikoli například konkurenceschopným průmyslem.

Tyto ekonomiky potom narazily do zdi ekonomické krize, a to ve vysoké rychlosti. Přišla recese. Zahraniční investoři, kteří je financovali v minulosti, si udělali vlastní, nový, lepší příběh o těchto ekonomikách: Je vysoce rizikové do nich investovat.

A odtud už jsme jen krůček k tomu, že tyto ekonomiky musely v krizi začít šetřit, protože nikdo nechtěl financovat jejich každoroční dluhy. A nejvíce musely šetřit ty nejslabší ekonomiky.

reklama
reklama