Pavel Mertlík: ČNB letos bude muset hájit nastolený kurz, bude proto nejspíše aktivnější. Její intervence ale s ekonomikou příliš nezahýbe

| Roman Chlupatý

Listopadová intervence jako taková žádnou velkou změnu nepřinesla, stala se však pomyslným historickým mezníkem. Před loňským řízeným oslabením koruny byl totiž kurz domácí měny volný, kdy s ním banka hýbala pouze ve výjimečných případech. Napříště bude kurz jedním z nástrojů měnové politiky ČNB, říká rektor Bankovního institutu Pavel Mertlík. Hrátky s kurzem přitom podle něj může být obtížné sladit s úrokovou politikou.

V závěru loňského roku se koruna po mnoha letech dočkala přímé intervence ČNB. Jde o první kapitolu nové knihy? Bude nyní tedy i domácí centrální banka aktivističtější?

Pavel Mertlík
Pavel Mertlík

Asi do jisté míry ano, protože bude muset podržet určitou kurzovou hranici, pokud bude chtít držet současnou kurzovou politiku. To předtím nemusela. Klíčová v celé věci je přitom jedna věta, která se o novém uspořádání objevila v zápisu ze zasedání bankovní rady. Ta zní, parafrázuji, od této chvíle začíná Česká národní banka používat kurz jako nástroj měnové politiky. To je obrovská změna. Dosud byl kurz tržní cenou, kterou bylo možné politickými nástroji čas od času modifikovat.

Jinými slovy, z opatření, které se má využívat ad hoc, se stává opatření systémové.

Pokud byl vývoj kurzu v nějakém rozporu s povahou měnové politiky, s hospodářským vývojem jako takovým a podobně, zasáhlo se – nebo bylo možné zasáhnout – tímto způsobem. To znamená, že pokud koruna oslabovala nebo posilovala neúměrně k hospodářskému vývoji, byla intervence legitimním nástrojem. Od listopadu nám ČNB až do příští změny říká, že kurz už není volný, že je to její nástroj, se kterým operuje podobně, jako operuje s úrokovou sazbou. Stává se tedy hospodářsko-politickým nástrojem, což znamená určité problémy technicko-ekonomického rázu. Jsou zde prostě dva nástroje, které lze ne vždy dobře sladit. Kroky činěné prostřednictvím kurzové a úrokové politiky tedy mohou, zejména s odstupem několika měsíců, jít jaksi proti sobě.

Dá se svým způsobem mluvit o tom, že intervence namísto zklidnění přinesla nejistotu?

Domnívám se, že tento krok hodně znejisťuje podnikatelské prostředí, protože podnikatelé nevědí, s čím počítat. To je ale otázka času, nějakým způsobem si to sedne. A pokud se bude Česká národní banka chovat tak, jako se chovala švýcarská národní banka, která jako první z velkých centrálních bank přišla s tímto modelem, tak si myslím, že to může fungovat docela dobře. Na druhou stranu, pokud se podíváme blíže na švýcarské zkušenosti, tak tam k tomu kroku došlo v úplně jiné makroekonomické situaci; došlo k tomu logicky, na rozdíl od situace v Česku. Mám tím na mysli to, že frank prudce posiloval – během zhruba tří měsíců se dostal ze zhruba 1,20 za euro na 1,10. A Švýcaři se začali hodně obávat dopadů na cestovní ruch a některá exportní odvětví. U nich tak šlo o klasický příklad zabránění přílišnému posilování ukotvením na nějakou úroveň.

Do jaké míry lze tedy brát švýcarskou zkušenost jako signál toho, co čeká Česko?

Není příliš vhodné srovnávat Česko se Švýcarskem, frank je světová rezervní měna, a na vývoj devizových rezerv Švýcarska tak působí spousta dalších vlivů, nejen politika tamní centrální banky. Nicméně za zhruba dva a půl roku, co Švýcarská národní banka tento nový kurzový režim používá, její devizové rezervy vzrostly zhruba o polovinu. A to v situaci, kdy lidé příliš nekupují zlato ani švýcarský frank. S tím, jak se postupně zvyšuje důvěra ve světovou ekonomiku, zejména Spojeným státům se daří lépe, mají ekonomické subjekty spíše tendenci se franku zbavovat a kupovat například akcie nebo nějaké méně defenzivní finanční instrumenty.

Sečteno a podtrženo, domníváte se, že bylo rozhodnutí České národní banky správné?

Podle mě žádný velký a okamžitý dopad na fungování české ekonomiky nemělo. Zaprvé, rozměr té devalvace nebyl velký. Zadruhé, hranice kurzu platí teprve krátce, takže uvidíme, jaký bude další vývoj. Po intervenci se trh přizpůsobil a pásmo fluktuace se posunulo o nějaké dvě koruny na zhruba 27,40 až 27,50 koruny za euro, zatímco předtím šlo o 25,40 až 25,60. Koruna mimochodem zhruba rok oslabovala, takže krok přišel v době oslabující, nikoli posilující koruny, a navíc v situaci, kdy se exportu dařilo. Poslední čísla sice byla o něco horší, ale to nemohla ČNB anticipovat.

To je pohled do zpětného zrcátka. Jak se podle vás intervence ještě projeví?

Tento krok centrální banky bude mít nesporně nepříznivý dopad na dovoz. Nákupy u zahraničních internetových obchodníků a v příhraničních oblastech se vyplatí o něco méně, než tomu bylo dosud. Na straně druhé, pokud se podíváme na české zboží, zejména potraviny, tak v něm je často poměrně velká složka zahraničních vstupů – energie, paliva a tak dále –, což znamená, že je možné čekat second round effect, tedy že dojde k přenosu vyšších cen zahraničních statků do cen v domácí ekonomice, s poměrně krátkým zpožděním. Poslední léta ukázala, že to trvá maximálně tři měsíce. Takže průmět cen domácí ekonomiky bude poměrně rychlý, pak se účinek opatření v podstatě vyčerpá. Proto se domnívám, že pokud by to ČNB neudělala, budeme na tom podobně jak z hlediska chodu ekonomiky jako celku, tak z hlediska inflace.

reklama
reklama