Svět jako rukojmí bank

| redakce

Nízký objem investic (kapitálové výdaje - CAPEX - jsou podle Citigroup na úrovni roku 2000) a s tím související nízká míra globálního růstu ekonomiky má jistě mnoho vysvětlení, důvodů a podmínek. Jednou z nich může být role a pozice bank, nebo obecně finančního sektoru.

Podle údajů Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) investice do tradičních odvětví (obchod, průmysl, petrochemie, potravinářství) ustupují, narůstá zájem o služby a byznys aktivity.

Největší porci peněz spolkne finanční sektor, jehož podíl na celkových zahraničních investicích vzrostl v letech 2010-2012 na rekordních 30 %. Banky jsou přitom za posledních 20 let více než kdy dříve proslulé svými kouzly se statistikami, vysokou mírou zapákování a dalšími způsoby, jak co nejdéle zakrývat nedostatečný růst (pokud vůbec nějaký).

Téma bank příliš velkých na to, aby se nechaly padnout (Too Big To Fail), se vrací jako bumerang. Velké americké banky jsou ještě větší, než byly před krizí. A jak je vidět, celý finanční sektor dále bobtná, pokud jde o investice, ačkoli se v hospodaření bank stále objevují Pandořiny skříňky. 30 % světových zahraničních investic si svět nedovolí nechat padnout. Centrální banky navíc do systému nadále pumpují velké peníze, aby "podpořily úvěrování" a "vyztužily bilance bank". Too Big To Fail ve světovém měřítku je spíše skutečností než černým (nebo snad zářivým) scénářem.

Vývoj přímých zahraničních investic
Vývoj přímých zahraničních investicZdroj: OSN

Zdroj: OSN, Zero Hedge

reklama
reklama