Ekonomika: Léčí se symptomy, ne nemoc samotná

| redakce

Jaká je současná ekonomická realita? Vládní politiky určené ke stabilizaci každičkého potenciálního problému, silné odbory, minimální mzda, licence, pojištění v nezaměstnanosti a další výdaje na podporu ekonomiky. Vlády se neustále snaží o zlepšování vzdělání prostřednictvím standardů, povinného testování, dřívějšího zápisu dětí do škol proti vůli rodičů, refinancování studentských půjček a podobně. Vydávají stále větší sumy na politiku zdravotnictví. Přitom by šlo vše snáze, kdyby se autority zaměřily na jádro všech problémů.

Podle politiků lze vše vyřešit natištěním dalších peněz

Je to znepokojující. Všechna ta pravidla, regulace a pakty popsané na tisících stránek znamenají jen další náplasti na dílčí identifikované problémy.

Podle některých uvolněná měnová politika částečně funguje, výsledky ale nejsou slavné - vždy jsou opatření málo efektivní, příliš nákladná, zahrnují plýtvání, korupci a porušování svobody.

Mnohé problémy, na které se vládní programy soustřeďují, nejsou navíc problémy reálnými, jsou to pouhé symptomy. Nezaměstnanost je symptom, malé pokroky ve vzdělá(vá)ní, nízké mzdy nebo nedostupná zdravotní péče také. Každý seriózní lékař vám řekne, že je hloupé a kontraproduktivní léčit symptom a ignorovat příčinu, tedy vlastní chorobu.

Tou je v evropském případě stagnující ekonomika. Za prakticky každý problém mohou nedostatek růstu, podnikání, úspor a produkce.

Všelékem je ekonomický růst

Se silným ekonomickým růstem přicházejí téměř plná zaměstnanost, vysoké mzdy a větší rovnováha mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, takže restrikce pracovního trhu nejsou zapotřebí. Každý má více peněz v peněžence nebo na bankovním kontě; jde o reálnou hodnotu, ne pouze o prázdné sliby nabízené centrálními bankami s jejich (pro)inflačními strategiemi.

Protože má v prosperující ekonomice modelově každý dobrou práci, zaměstnavatelé jsou méně vybíraví při náboru zaměstnanců. Potřebují každého, kdo je ochoten přidat ruku k dílu, aby byli schopni držet krok s rostoucí poptávkou. Nevyřazují uchazeče s menší kvalifikací, takže poptávka po vyšším vzdělání klesá, což vede k nižším cenám a lepší kvalitě. Zaměstnanci mohou na druhé straně lépe využívat svůj volný čas díky vyšším mzdám a mohou si snáze doplňovat vzdělání prostřednictvím různých kurzů nebo samostudia. Vzdělanější rodiče znamenají větší poptávku po studiu pro mladší generace.

S lepším vzděláním, menším pracovním vytížením a více penězi je spojeno lepší zdraví. Lidé nakupují kvalitnější jídlo, volný čas věnují sportovním aktivitám či relaxaci a více myslí na prevenci. Omezená poptávka po lékařích vede k nižším cenám ve zdravotnictví a skutečnost, že má více lidí čas a peníze na studium medicíny, vede k větší konkurenci v oboru.

Zní to jako utopie, ale ekonomický růst je všelékem, který zlepšuje životní úroveň lidí téměř ve všech směrech. Jenže namísto podpory růstu vlády mrhají časem na záplatování děr, jejichž příčiny nejsou podchyceny.

Co můžou politici dělat k dosažení silného ekonomického růstu?

Je to jednoduché - nechat firmy volně dýchat, aby mohly dosahovat zisků a přijímat tolik zaměstnanců, kolika jsou schopny zajistit práci. Přestat vytvářet překážky, které znemožňují jednotlivcům vydělávat tolik peněz, kolik by vydělat mohli.

Ekonomika, jakou máme dnes, je jako pacient s psychickou poruchou, který polyká antidepresiva, antipsychotika a další léky tlumící příznaky. Příčina jeho obtíží ale zůstává neléčena.

Autorem článku je Logan Albright, ředitel fiskálních analýz v Capital Policy Analytics, analytik z FreedomWorks a přispěvatel Ludwig von Mises Institute of Canada.

Zdroj: Economics

reklama
reklama