Filozofie úroků

| redakce

Ve 21. století existují peníze v rámci finančního systému primárně v podobě bankovních úložek. Bez bankovního účtu dnes nezaplatíte splátku leasingu, nemůžete požádat o hypotéku na vlastní bydlení ani si svůj vysněný byt či dům nekoupíte za naspořenou hotovost. A jsou to právě banky, kdo peníze formou úročených půjček uvádí do oběhu. K čemu ale vlastně úroky slouží a co rozhoduje o jejich výši?

Začněme pěkně od začátku. Bankovní domy jsou v současné době v naprosté většině případů soukromými společnostmi, jejichž cílem je dosahovat stabilní ziskovosti. Každá banka se své hospodaření snaží udržovat v rovnováze, aby v budoucnu nedopadla jako před šesti lety americký bankovní holding Washington Mutual, který byl kvůli nedostatku likvidity donucen ukončit činnost, načež jeho aktivity odkoupila JPMorgan Chase. Úroky z poskytnutých úvěrů lze v každém případě vnímat jako jeden z důležitých zdrojů příjmů bank. To ale nevypovídá nic o jejich podstatě.

Hlavní slabinou bankovního sektoru je jeho úzké propojení s reálnou ekonomikou. V okamžiku, kdy se banky dostanou do problémů, se ve slepých uličkách okamžitě ocitají i celá národní hospodářství. Finanční ústavy se v takovém okamžiku zdráhají dále půjčovat, v důsledku čehož ekonomická expanze zpomaluje, až se nakonec úplně zastaví. Naposledy to potvrdila globální finanční krize z roku 2008, na jejímž počátku stála "jen" americká hypoteční krize.

Úroky trochu jinak

Banky si svoji roli v rámci finančního systému dobře uvědomují. Jsou si vědomy toho, že každá půjčka není jen pouhým převodem peněz z jednoho účtu na druhý, ale že se v první řadě jedná o vystavení práva dlužníkovi participovat na fungování celosvětového finančního systému, bez něhož by žádná banka nemohla existovat. Pokud by totiž klient, kterému banka půjčila peníze, přestal být solventní, okamžitě by se jeho neschopnost dostát svým závazkům přenesla na samotnou banku a promítla se nejen do jejího hospodaření, ale i do její pověsti v rámci finančního sektoru a celého finančního systému. A právě v tomto okamžiku se na scénu dostává podstata existence úroků.

Každý finanční ústav určuje výši úroků podle toho, jak dlouho klient hodlá zapojení banky do světového finančního systému využívat a jak velké riziko pro ni, a tedy i pro celý systém představuje. Zájemce se špatným úvěrovým profilem mohou banky z možnosti využívání jejich napojení na finanční systém zcela vyloučit, případně jim mohou požadovanou půjčku nabídnout za vysoký poplatek (úrok) odrážející vysokou rizikovost. Ve zjednodušené podobě tak úrok není ničím jiným než poplatkem, který banka klientovi účtuje za využívání jejího napojení na světový finanční systém.

Podobně jako trh bankovních půjček funguje také dluhopisový trh. I zde jedna strana vytváří finanční instrument, v tomto případě dluhopis, který na trhu vymění za přístup do účtu protistrany (věřitele), za což mu podle svého úvěrového profilu pravidelně platí jistý poplatek (úrok). Ani v tomto případě tedy úroky neměly být jen zdrojem příjmu věřitele, ale také mechanismem zajišťujícím stabilitu finančního systému, ze kterého půjčené peníze pocházejí. Otázkou zůstává, zda tuto funkci v současnosti skutečně plní.

Zdroj: Pragmatic Capitalism

reklama
reklama