Manuela d'Onofrio (UniCredit): Co může investory (také) vyděsit

| redakce

Čínské hledání rovnováhy při nižších mírách růstu a evropská očista jsou vztyčené ukazováky, které by investoři měli mít před očima. V obou případech reformní politici balancují nad krizovou propastí. Jejich zaváhání přitom může stáhnout ke dnu nejen danou ekonomiku, ale svět jako takový, varuje šéfka globální investiční strategie UniCredit Manuela d'Onofrio. Tolik diskutované geopolitické třenice by podle ní naopak globální ekonomiku vykolejit neměly.

Stále hlasitěji se spekuluje o tom, co by mohlo investory nepříjemně překvapit, respektive co by mohlo ohrozit ozdravení globální ekonomiky. Jaké oblasti v této souvislosti sledujete vy?

Manuela d'Onofrio
Manuela d'Onofrio

Čínskému vedení se nemusí povést rebalancovat ekonomiku, tedy zbavit ji přílišné závislosti na investicích a exportu a navýšit podíl spotřeby. To, co se nyní v Číně děje, je dlouhodobý a složitý proces. Faktem je, že ekonomika Číny nemůže růst 7% tempem dalších deset let. Musí proto nejen změnit základy své ekonomiky, ale také zpomalit tak, že za pár let bude její HDP růst ročně o nějakých 4-5 %. Pokud to proběhne hladce, globální ekonomika to stráví. Pokud to hladce neproběhne, bude to problém, a to nejen pro Dálný východ, ale pro svět jako takový.

Jak pravděpodobné tedy podle vás je, že se čínskému vedení nepovede vše potřebné provést bez klopýtnutí, a že se tak dočkáme právě z této strany šoku, který pocítí celý svět?

Čínská ekonomika je do značné míry shora řízená, centralizovaná. Dosud bylo vedení úspěšné. Dařilo se mu řídit ekonomiku tak, že se země nedostala do bodu, kdy například nezaměstnanost začne strmě růst nebo finanční sektor zažije krizi, jakou si prošel ve Spojených státech a v eurozóně. Jinými slovy, dosavadní výsledky jsou solidní, za to je potřeba čínským politikům přiznat kredit. Pokus se jim také napříště bude dařit jako dosud, nejspíše nakonec splní to, co nyní slibují. Ono to má i politický rozměr: Pokud chtějí zachovat status quo a zůstat u moci, musejí Číňanům zajistit pracovní místa a dobrou životní úroveň. Jinak lidé začnou různé věci zpochybňovat. To je pro vedení jistě silná motivace.

Hrozí, že černá labuť přiletí z USA nebo z eurozóny, odkud přicházejí v poslední době nepřesvědčivé signály jak z periferie, tak z jádra, tedy z Německa?

Eurozóna bezesporu patří mezi největší hrozby. Pokud Francie a Itálie neprovedou potřebné reformy, a začne se tak hrát podle deflačního scénáře, bude to hodně riskantní; nejen pro eurozónu, ale pro globální ekonomiku jako takovou. Co se Spojených států týče, pokud v případě oživení tamní ekonomiky existuje nějaké riziko, je to možnost, že by se Fed namísto pozvolného zvyšování sazeb rozhodl pro agresivní postup. Něčemu podobnému ale přisuzujeme jen malou pravděpodobnost, podle nás se tato hrozba nenaplní.

Opakovaně se mluví o geopolitických faktorech. Může některý z probíhajících konfliktů ohrozit oživení globální ekonomiky, nebo nepokoje a války sice mohou hýbat trhem, ale o fundamentální problémy nejde?

Fundamentální problémy to nejsou. Když vidíte, že se někde válčí, jde pochopitelně z pohledu jednotlivce o dramatickou záležitost. Co se nicméně například pnutí mezi Ukrajinou a Ruskem týče, jsme si celkem jistí tím, že obě strany nakonec najdou kompromis. Nikdy jsme se nebáli toho, že by dění na Ukrajině mohlo přerůst ve větší konflikt.

reklama
reklama