Poločas rozpadu: Vše, co jste chtěli vědět o současném Rusku

| Roman Chlupatý

Rusko patří mezi červené vykřičníky na tržních radarech. Největší země světa na jedné straně láká obrovskými zásobami nerostů a růstovým potenciálem, na té druhé odrazuje nedospělým podnikatelským prostředím a autoritativní vládou. V Londýně, Berlíně i Praze opakovaně slýchám, že v Rusku nelze nebýt, ale že to často znamená pevně zatnout zuby (a zavřít ústa). Tato strategie sází na "lepší časy". Společně s Michaelem Romancovem z Univerzity Karlovy jsme se proto zamysleli, zda a kdy tyto lepší doby přijdou.

Ukrajinská hrana: Jak těžký kalibr Putin nasadí, aby – alespoň na pohled – uspěl?

V současné době je cílem ruského prezidenta Vladimira Putina udržet se u moci. Bohužel nevíme, jak výrazný je na něj nejen v souvislosti s děním na Ukrajině vytvářen tlak zevnitř. To je nyní ta největší, ale přitom klíčová neznámá. Viděli jsme, že se nedávno se Západem nedohodl, konflikt tak bude pokračovat. Kdo a jak proti němu vystoupí z vlastních řad? Najde se vůbec někdo takový? Na tyto otázky s výjimkou jeho blízkých aktuálně nikdo nezná odpověď.

Znát svého nepřítele: Jaká byla či je největší chyba Západu? Je k Rusku příliš měkký?

Západ opět věřil Rusku, respektive jeho vládci. Signál, že se tomuto vládci něco nelíbí – a ten přišel už před rokem 2007 –, přitom Západ mylně vyhodnotil jako něco, co je určené primárně pro domácí spotřebu. To ostatně zná i každý západní politik – něco jiného říká domácím voličům, ale jinak se chová navenek. Putin to ale myslel vážně a zklamal víru v to, že by Rusko mohlo být normální. Rusko z našeho pohledu nebylo normální nikdy.

Teorie velkého chaosu: Často se tvrdí, že je "lepší Rusko s Putinem než chaotické". Oprávněně?

Větší a menší zlo jsou těžko uchopitelné kategorie. Situace v Rusku byla a je špatná. Teď jde o to, že je Rusko semknuté za jedním vládcem, o kterém nikdo neví, co a proč bude dělat. I proto je těžké posoudit, zda by bylo větší hrozbou decentralizované Rusko, jehož jednotlivé části by se mohly vyvíjet po různých trajektoriích, včetně nějaké pozitivní, která by mohla inspirovat ostatní, nebo zda je větší hrozbou Rusko současné.

Nové Rusko: Odhalila Ukrajina, jak hodlá Moskva napříště hrát mezinárodní šachy?

Nevidíme nové Rusko, vidíme opět staré Rusko. To je ta nejzásadnější informace, kterou jsme z Moskvy mohli dostat. Rusko, respektive jeho elity, protože normální lidé s tím nemají moc společného, udělalo kulturně-civilizační a vojensko-bezpečnostní tah a rozhodlo se, že se proti Západu opět vymezí. Na začátku konfliktu se totiž nevymezilo vůči NATO, ale EU, tedy ne proti tvrdé, ale měkké síle. Je to skutečně kulturní volba.

Medvěd a drak: Je možné, že současný konflikt se západem vžene Rusko do náruče Číny?

Rusko se nechce k nikomu přiklánět, chce totiž, aby se ostatní přikláněli k němu. To se mu nyní příliš nedaří. Historicky přitom ti, kteří se k Rusku přiklonili, neměli už jinou volbu, případně k tomu byli donuceni. Ruské námluvy s Čínou jsou tedy velice specifické. Číně jde o to přeměnit Rusko v klidného, spolehlivého dodavatele všeho, co potřebuje. O nic více jí nejde, nejde jí o vývoz vlastní kultury a modelu, protože na rozdíl od Západu nechce být univerzální.

LONG: Bude Rusko i za deset let problémovým dítětem, nebo dospěje a zklidní se?

Záleží na tom, zda bude zemi nadále šéfovat Putin. Pokud ano, lze předpokládat pokračování současného kurzu. Pokud ne, je otázka, jakým způsobem bude nahrazen; zda procesem, který se minimálně navenek bude tvářit jako demokratický, nebo zda dojde k Putinově odstranění, nejspíše prostřednictvím palácového převratu. Ani ve druhém případě není příliš pravděpodobné, že by se do čela dostal někdo, kdo nepochází ze silových struktur.

reklama
reklama