Jan Jedlička (Česká spořitelna): Kreml se chová iracionálně a ruská ekonomika na to doplácí. Zlato se ve větší míře nevrátí a dolar potvrzuje svou pozici

| Roman Chlupatý

Ohlášený ruský útok na dolar není potřeba brát vážně. Ruská ekonomika má totiž i bez podobné zteče kvůli americkým a evropským sankcím problémů dost. Odstřihnutí se od měny, kterou většinově používá celý svět, by její dýchavičnost jen prohloubilo. V rámci přípravy pořadu Alter Eko pro Rádio ZET o tom diskutovali politický geograf z Karlovy Univerzity Michael Romancov a manažer EU Office České spořitelny Jan Jedlička.

Michael Romancov: V nedávné minulosti Peking a Moskva uzavřely dohody o tom, že minimálně část rusko-čínského obchodu bude vypořádána v jejich národních měnách. Politická rétorika s tím spojená tento krok vykresluje jako útok na dolar, na jeho pozici. Vnímáte to tak?

Jan Jedlička: Možná, pokud spolu bude obchodovat ruský stát a čínský stát, respektive ruské a čínské polostátní podniky, bude prostě přikázáno, aby došlo k vypořádání v rublech nebo jüanech. Nicméně soukromý byznys, ať už jde o český, čínský, ruský, evropský, či africký, podle statistik nadále ve většině případů probíhá v dolarech.

Michael Romancov: A právě to se ruské politické vedení v poslední době snažilo změnit. Moskva opakovaně mluví o tom, že by měla být role dolaru v mezinárodním systému odsunuta do pozadí. Před pár dny dokonce vyhlásila takzvaný boj za finanční suverenitu.

Jan Jedlička: V rámci sankcí, které se vedou proti Rusku za jeho politiku na Ukrajině, patří nejpotentnější zbraně odstřihnutí velkých polostátních ruských bank od přístupu na finanční trh v Evropě a Americe. Rusko nyní zřejmě bojuje s nedostatkem deviz, především dolarů a eur. Jedním z mála kanálů, jak je do země dostat, je přitom prodej ropy. Kdyby si Rusové najednou řekli, že za exportovanou ropu nechtějí dolary, ale rubly nebo jüany, podřezávali by si podle mého názoru v podstatě sami pod sebou větev.

Michael Romancov: To je velmi zajímavý kontext kroků, jimiž ruská vláda přinejmenším vyhrožuje. I proto mi to nedá a musím se zeptat, zda je podle vás ve vedoucích politických pozicích v rámci ruské administrativy dostatek lidí, kteří mají ekonomické vzdělání. Občas se totiž zdá, že politika a politické ambice, které Kreml chová, mohou zadupat do země jakýkoli racionální ekonomický hlas, případně hospodářskou politiku.

Jan Jedlička: Na rozdíl od vás nejsem expertem na ruskou politiku a nedokáži posoudit, kolik je v rámci současné ruské garnitury kvalitních ekonomů. Nicméně z mého externího, nezávislého ekonomického pohledu se současná ruská vláda chová ekonomicky velice iracionálně. Jsem přesvědčen, že Rusko je poškozováno sankcemi; ty podle mě prostě fungují. Ještě na jaře letošního roku například Evropská komise očekávala, že Rusko letos vykáže růst o 1,5 %, který by příští rok měl akcelerovat na 2 %. Dnes jsou odhady ekonomického růstu v Rusku podstatně pesimističtější. Například nedávný průzkum, který provedla agentura Reuters, potvrdil, že velká část analytiků letos očekává od ruské ekonomiky stagnaci, Rusko podle nich vůbec neporoste, a příští rok se namísto nějakého radikálního odrazu ode dna očekává růst o 0,5 %.

Michael Romancov: Co konkrétně toto očekávané ochlazení ruské ekonomiky způsobilo? Kterými kanály se mezinárodní sankce zarývají ruské ekonomice pod kůži?

Jan Jedlička: V Rusku je kvůli sankcím nedostatek deviz. Velké ruské podniky mají problém s refinancováním na finančních trzích, také totiž trpí nedostatkem deviz. Kvůli tomu klesá míra investiční aktivity v Rusku. Zahraniční investoři utíkají ze země, protože se obávají toho, kam až sankce mohou zajít. Rubl proto spadl na historická minima, v důsledku čehož roste inflace. Všechna tato data podle mě potvrzují, že hospodářské sankce mají na Rusko negativní dopad, že fungují.

Michael Romancov: Zmínil jste pád rublu. I v této souvislosti mě napadá zlato. Historicky platilo, že měny byly kryty zlatem, a Rusko má mimo jiné i relativně velké zásoby zlata. Dovedete si představit, že by se současná globalizovaná ekonomika vrátila ke zlatu?

Jan Jedlička: Občas se o tom vedou debaty, ale spíše na akademické půdě. Realita, pokud se podíváme na posledních pár desítek let, je taková, že podíl zlata na devizových rezervách klesá; například Česká národní banka drží necelé procento rezerv ve zlatě. Je to dáno tím, že udržovat zlaté rezervy je nákladné. Musíte mít nějaké trezory a bezpečnostní opatření. Naproti tomu, pokud držíte devizové rezervy v dolarech či eurech, nikde nemáte naskládané bankovky. Máte je ve formě nějakých státních dluhopisů, třeba německé nebo americké vlády. K přesunu takovýchto rezerv stačí klávesnice počítače. I z tohoto důvodu je návrat ke zlatu méně pravděpodobný.

Michael Romancov: Často se mluví také o tom, že zlato nic nevynáší.

Jan Jedlička: Přesně tak. To je možná ještě důležitější důvod proti návratu zlata. Devizové rezervy jsou investovány do cenných papírů, které přece jen něco vynášejí. To, že máte v trezoru zavřené zlaté cihly, vám žádný pravidelný roční úrok nezajistí.

Pořad Alter Eko, v němž se Michael Romancov a Jan Jedlička zaměřili na postavení dolaru v globálním systému, si můžete poslechnout na Rádiu ZET 5. listopadu od 9.35.

reklama
reklama