Příspěvky rodinám s dětmi v Česku: Když pomoc zároveň škodí

| Roman Chlupatý

Tahle země není pro (aktivní) mladé matky. Systém podpory rodin v Česku jim – respektive jejich chuti vrátit se brzy na trh práce – příliš nefandí. Mnohým rodinám se vyplatí, když žena (výjimečně muž) zůstane s dětmi doma, na což při pokusu najít si nakonec práci doplatí. A doplácí na to i celá ekonomika. V pořadu Alter Eko na Rádiu ZET o tom mluvili ekonomové Petr Janský z Univerzity Karlovy a Klára Kalíšková z think tanku IDEA.

Petr Janský: Systém podpory rodin s malými dětmi je v Česku nastaven tak, že demotivuje ženy k návratu do zaměstnání. Ty tak často zůstávají dlouho doma a později mají problémy s návratem na trh práce, na což doplácejí ony i celá ekonomika. Existuje řešení?

Klára Kalíšková: Určitě, v nedávné době se například diskutovalo to, že by se dala zvýšit sleva na poplatníka, tedy základní sleva, kterou uplatňuje každý, nebo by případně tato sleva mohla jít i do mínusu, do daňového bonusu. To by znamenalo, že bychom pomohli hlavně nízkopříjmovým domácnostem a nejen těm, kde pracuje jeden, ale i těm, kde pracují oba rodiče. Pro ženy by to tak nemělo ony zmíněné demotivující efekty.

Petr Janský: Česká ekonomika kvůli současnému nastavení na zdravotním a sociálním pojištění přichází o zhruba pět miliard korun ročně. Předpokládám, že existují další, neekonomické dopady toho, že jsou ženy s malými dětmi z popsaných důvodů méně aktivní.

Klára Kalíšková: Ono to má svůj dopad i na ženy samotné. Pokud na dlouho zmizí z trhu práce, pocítí to na mzdách, až si zaměstnání najdou. Zároveň je pro ně složitější si práci opět najít. Pokud totiž člověk šest, někdy možná až osm let nepracuje, má problém najít práci. To má vliv i na chudobu a sociální nerovnosti týkající se této skupiny. Odráží se to totiž v důchodech těchto žen, ale i v jejich příjmech. Například matky-samoživitelky jsou tak u nás skupinou, která je chudobou ohrožena nejvíce.

Petr Janský: V této souvislosti se mezi možnými řešeními současné situace, která demotivuje ženy hledat si práci, zmiňuje předškolní péče a investice ze strany mužů, tedy ochota být více s dítětem, možná i nastoupit na mateřskou. K tomu přičtěme zmíněné úpravy daňového a dávkového systému. Lze něco z toho realisticky očekávat?

Klára Kalíšková: V současné době se nejvíce mluví o tom, že chceme zvyšovat podporu rodinám s dětmi, což asi není v zásadě špatně. Podle mého názoru by jim nejvíce pomohly právě školky a jesle. Současná politická reprezentace je ale nakloněna jiné pomoci, a to prostřednictvím daňového a dávkového systému. V takovém případě je podle mě vše potřeba nastavit tak, abychom pomohli rodinám s dětmi, ale abychom zároveň zabránili tomu, aby ženy byly nabízenou pomocí vlastně odrazovány od návratu do práce.

Petr Janský: Co konkrétně by se tedy v rámci daňového a dávkového systému – vedle diskutované slevy na poplatníka – mohlo udělat? Jakou cestou jít?

Klára Kalíšková: V poslední době se hodně diskutuje o vyšší daňové slevě na dítě, která je nyní nastavena tak, že ji využívá jen jeden z rodičů. Primárně tak pomáhá rodinám, kde pracuje jen jeden; k využití vyšší slevy není potřeba, aby pracovali oba. A podle mě by se vyšší sleva na dítě celkem jednoduše dala navázat na to, že budou pracovat oba.

Petr Janský: V souvislosti se současnými problémy, jak namotivovat ženy – ve vzácnějších případech muže – na mateřské k brzkému návratu na pracovní trh, se občas diskutuje i společné zdanění manželů. Jaký je tvůj pohled na tento nástroj – pomáhá, nebo škodí?

Klára Kalíšková: Společné zdanění manželů je také typ daňového systému, který velmi znevýhodňuje to, aby se druhý z rodičů, tedy většinou žena, vracel na trh práce. V České republice jsme měli společné zdanění manželů od roku 2005 do roku 2008; pak bylo zrušeno, protože jsme zavedli rovnou daň. Z mého výzkumu, který jen potvrzuje zkušenosti ze zahraničí, přitom vyplývá, že společné zdanění mělo na zaměstnanost žen hodně negativní dopady. Snížilo ji o zhruba dva procentní body. Jde tedy o další daňový instrument, který, jak se ukazuje, má špatné, demotivační efekty.

Petr Janský: To je teorie. Myslíš si, že se během následujících let stane něco pozitivního?

Klára Kalíšková: Je samozřejmě otázka, zda k tomu opravdu dojde. Na druhou stranu tu nesporně probíhá diskuze o tom, že chceme podporovat rodiny s dětmi, případně jakým způsobem. A to samo o sobě znamená, že tu je prostor pro posun.

reklama
reklama