Krása průměru aneb Proč nesoupeřit s trhem

| redakce

Do konce roku zbývá několik posledních dnů, a tak profesionální investiční fondy i drobní individuální investoři bilancují. Nejoblíbenějším měřítkem úspěchu je pro ně přitom trh. Investoři se chlubí, nebo naopak děsí, o kolik procentních bodů trh překonali, či za ním zaostali. Takové srovnávání je ale zbytečné.

Základním problémem při posuzování investičního úspěchu je volba benchmarkového (srovnávacího) portfolia. Velké fondy i drobní investoři výkonnost svých portfolií obvykle srovnávají s americkým akciovým indexem S&P 500. To je však hodně zjednodušující pohled. Pokud se investoři chtějí s někým či něčím srovnávat, měli by si předně uvědomit, že na světě existuje jen jedno jediné benchmarkové portfolio, a to globální finanční trh, tedy souhrn všech veřejně obchodovaných aktiv ze všech světových regionů.

Někteří investoři jistě navrhnou, že globální benchmarkové portfolio jako celek není nejvhodnějším ukazatelem a že je lepší ho rozdělit podle jednotlivých regionů, typů aktiv či sektorů. Na to lze zase namítnout, že v dnešním globalizovaném světě jen málokdo investuje pouze do jednoho typu aktiv z jediného sektoru a světového regionu, takže lze jako případný benchmark opravdu nejlépe použít pouze a jen globální portfolio jako celek. Tím ale problémy se srovnáváním se s trhem nekončí.

Padesát na padesát

Je potřeba si uvědomit, že každé srovnávací portfolio vyjadřuje průměrný výnos jistého balíku aktiv, což z pohledu statistiky znamená, že se na jedné straně vždy radují ti investoři, kteří průměr porážejí, zatímco na straně druhé smutní ti, již za ním zaostávají. Dohromady jsou ale všichni průměrní.

Snaha porazit trh investory často vede k přesvědčení, že jedinou smysluplnou investiční strategií je stock-picking, tedy sestavování portfolia z jednotlivých akciových titulů, případně dluhopisů či komodit, od kterých podle nich lze očekávat nadprůměrné výnosy. Pravděpodobnost úspěchu této investiční strategie je ovšem 50 na 50.

Všechny světové akcie, dluhopisy i třeba komodity mají v každém okamžiku jednoho konkrétního majitele, takže je celkem logické, že zatímco výnosy jedné části investorů, kteří tato aktiva drží, budou vždy nadprůměrné, výnosy druhé části investorů budou vždy podprůměrné. A kdesi uprostřed bude onen tajemný "trh" - průměr.

Jaké z toho plyne ponaučení? Pokud nemáte dovednosti superhrdiny, především schopnost vidět do budoucnosti, nesnažte se za každou cenu investovat tak, abyste porazili trh. Pochopte, že jste to vy a všichni ostatní investoři, kdo trh tvoří, a že pravděpodobnost, že trh překonáte sestavováním svého portfolia z jednotlivých titulů, je stejně velká, jako že za ním zaostanete. Jednou, dvakrát, možná i třikrát investor trh porazit dokáže, dříve nebo později ale stejně přijde období, kdy za ním zaostane, a naplní tak statistické "povinnosti" průměru. Tak proč se (nejen) před Vánocemi zbytečně stresovat nějakým srovnáváním?

Zdroj: Pragmatic Capitalism

reklama
reklama