Proč nespílat spekulantům jako Putin: Rizika na trhu je potřeba řešit včas

| Miroslav Plojhar

Pád rublu probouzí historky o spekulantech a konspirační teorie o tom, kdo za propad může. Není to útok spekulantů, ale "volba nohama" obyčejných lidí. Přináší-li vývoj na trzích velké ztráty, chyba není ve spekulantech. Chyba vlády je v její politice, chyba ostatních je v tom, že nemají tržní riziko zajištěné. Zajišťujte proto rizika na finančních trzích včas. Je lepší mít osud ve vlastních rukou než později spílat spekulantům jako Vladimir Putin. Ať už jde o kurz rublu, eura, dolaru nebo úroky.

Když jde trh proti vám, bolí to. Když jde proti vám hodně, je to peklo. Člověka napadají všelijaká vysvětlení a zběsilé nápady, jak z toho vybruslit. Mluvím i z vlastní zkušenosti. "Jak to, že takový vývoj nikdo nepředvídal?! Kdo za to může? Spekulanti!" Jednoduché vysvětlení je lákavé, ale je vedle jak ta jedle. Zastíní hlavní lekci, kterou si z těchto drsných zkušeností vzít: Je-li velký pohyb na trzích pro mě velký problém, chyba je na mé straně, ne ve spekulantech.

Podívejme se na exemplární příklad, který opravdu hodně bolí. Tím je ruský rubl.

Zlí spekulanti

Rubl předvádí měnovou krizi v přímém přenosu. Ruský prezident Vladimir Putin má jasno - mohou za to spekulanti. Nedávno v projevu o stavu Ruské federace nakázal centrální bance (CBR), aby jim dala co proto. CBR začala opět intervenovat na devizovém trhu a masivně zvýšila úrokové sazby. Putin slibuje amnestii, a navíc daňové a regulatorní prázdniny každému dolaru, který se vrátí do Ruska.

Prodává-li někdo měnu přes nelibost vlád, nemá na růžích ustláno. Začíná to obviňováním "štváčů z Wall Street", pokračuje hrozbami a pokusy spekulanty potrestat. Podobná obviňování jako nyní v Rusku bylo slyšet i při většině krizí po celém světě.

Nejoblíbenější rčení od roku 2008 na téma "jak řešit krize" je od Hanka Paulsona, bývalého ministra financí USA: !Ukážeme trhům bazuku!" Pokusy o to dát spekulantům přes ústa jdou za devizové intervence a zvyšování úrokových sazeb. V arzenálu jsou omezení pohybu kapitálu, zákaz prodejů na krátko (short-selling), tedy spekulací na pokles, nebo úplné uzavření trhu.

Je jednodušší obvinit z problémů s měnovými kurzy spekulanty nebo vymyslet konspirační teorii než přiznat chybu u sebe. Letošní pád rublu a plejáda dalších velkých pohybů trhů totiž nejsou a nebyly o krvežíznivých spekulantech ani CIA, ale hlavně o úprku obyčejných lidí, jako jsme my všichni. Lidí, kteří panikaří a chrání hodnotu svého majetku, než klesne ještě níže. Je to takzvaná volba nohama.

Pravda, některé věci Putin a jeho parta prostě ovlivnit nemohou, třeba padající cenu ropy. Mnohem důležitější ale je, co ovlivnit mohou, a hlavně kdy a kde mají jejich chybná rozhodnutí na kurzových problémech lví podíl.

Bylo by nošením dříví do lesa popisovat letošní politická rozhodnutí Ruska, která vedla k sankcím proti zemi. Není to ale jen o Ukrajině. Politika, která v minulých letech podporovala už tak dominantní sektor energetiky, způsobila velkou zranitelnost ruské ekonomiky a rublu. Hrozit následně panikařícím lidem na trhu bazukou je jako hrozit voličům za to, že volí, jak volí. Volby jsou důležitá zpětná vazba, ať už jde o volbu nohama na trzích, nebo o klasičtější házení lístků se jmény do urny.

Lekce z krizí

Lekce pro vlády je zřejmá - vyhnout se masivním chybám v (hospodářské) politice a mít alespoň ochotu případné chyby korigovat je mnohem účinnější než se pokoušet dát spekulantům přes ústa. V případě Ruska je to o přehodnocení postoje k Ukrajině a k Západu. Jak rychle si Putin a jeho parta tuto lekci uvědomí, je ve hvězdách.

Ještě důležitější lekce ze současného dění kolem rublu je ta pro nás ostatní - způsobí-li nám pohyb na trzích velký problém, nemá cenu obviňovat z toho spekulanty, jako to dělá Putin, nebo spřádat konspirační teorie. Ve skutečnosti jsem právě já spekulantem na špatné straně obchodu a ztratil jsem nad věcí kontrolu. S cenami proti mně nehýbou tolik štváči z Wall Street, ale spíše obyčejní lidé, kteří se snaží vybruslit ze stejné šlamastiky.

Ne všechna rizika lze zajistit, hodně jich ovšem zajistit umíme. Vždy to bude něco stát. Tak jako pojištění auta nebo domu není zadarmo, není ani zajištění na finančních trzích zadarmo. Na rozdíl od pofidérních slibů vlád nebo centrálních bank je finanční zajištění (i s naší bankou) natvrdo nastavená smlouva.

Vyplatí se zajišťovat?

To závisí mnohem více na ceně a poměru nákladů a možných ztrát než na detailních odhadech budoucnosti. Že určité riziko každý ignoruje a nepíše se o něm v novinách? To neznamená, že neexistuje. Znamená to, že možný výdělek ze spekulace (nezajištění se) stojí za starou bačkoru, ale když spekulace nevyjde, mohu prodělat kalhoty. Kdo by před olympiádou v Soči řekl, že dolar bude stát 80 rublů, ne 32?

Platí to pro rubl, ale také pro kurz koruny vůči euru, dolaru nebo pro úroky. Zajišťovat kurz rublu nikdy nebylo tak levné, jako je nyní třeba zajištění úrokových sazeb.

Podívejte se na graf, který porovnává kurz rublu a výnos ze spekulace na to, že rubl neoslabí. Spekulovat, tedy nezajišťovat kurz rublu, se vyplácelo. A najednou se to pekelně nevyplácí. A to ještě nevíme, kdy a na jakém kurzu současná rublová krize skončí. Rizika na finančních trzích je dobré řešit dříve, než když jsou na prvních stránkách novin a v hlavním vysílacím čase CNBC.

Nezajišťovat rubl se nejprve vyplatilo, pak se ale z nezajištění stal velký průšvih
Nezajišťovat rubl se nejprve vyplatilo, pak se ale z nezajištění stal velký průšvih
reklama
reklama