James Knightley (ING): Spojené státy se v roce 2015 zařadí mezi vítěze. Eurozóna může padnout do recese, ale i příjemně překvapit

| Roman Chlupatý

Kvůli politickým turbulencím se možná v roce 2015 jako bumerang vrátí spekulace o rozpadu eurozóny. Neschopnost Řeků zvolit si prezidenta je v souvislosti s touto hrozbou možné brát jako vztyčený ukazovák, říká ekonom z londýnské ING James Knightley. Pokud by se trhy o budoucnost měnové unie začaly obávat, je podle něj možný i návrat recese.

Podle části ekonomů bude rok 2015 dalším stupínkem na cestě od krizového dna, část expertů s odkazem na geopolitiku a další nejistoty předpovídá problémy. Jaký bude další rok podle vás?

James Knightley
James Knightley

Záleží na tom, o které části světa mluvíme. V případě Spojených států to vypadá velice dobře, nastartované momentum může vydržet. Letos si Amerika užívala solidní růst, zaměstnanost rostla, a i proto právě tato ekonomika vypadá na prahu nového roku velmi nadějně. To samé platí o zemích, které jsou na Spojené státy těsně napojeny, jako jsou Kanada nebo Mexiko. Pokud se zaměříme na Evropu, Británie se zdá být v dobré kondici.

Eurozóna je podle části trhu díky Evropské centrální bance stabilní, mnozí ale čekají kvůli politickým turbulencím, které předznamenal parlamentní pat v Řecku, obrat k horšímu.

Eurozóna se dočkala mírného růstu, ale rizik přibývá. Většina opravdu souvisí s politikou. Řecko se snaží zvolit si prezidenta, což se před Vánocemi nepovedlo. Pokud se to nepovede ani napotřetí (29. prosince), dojde podle všeho na začátku roku 2015 na předčasné volby. V nich by mohla získat silný mandát SYRIZA, tedy Koalice radikální levice, která v průzkumech vede, což by mohlo vyvolat obavy z dalšího směřování celé eurozóny. Lidé by se mohli začít ptát, zda Řecko neukončí nastartované ozdravení, nebo zda se dokonce nerozloučí s eurem.

Týká se podobná nejistota i dalších ekonomik, v nichž alespoň na první pohled došlo ke zlepšení?

Určitě, například Španělsko čekají volby v prosinci 2015. I tam stojí v průzkumech vysoko strana, která brojí proti úsporným opatřením a která žádá agresivní reformy jak eurozóny, tak Evropské unie. I to může oživit spekulace o tom, jakým směrem se eurozóna nebo celá EU vydají. Na trhu se může začít spekulovat, zda někdo ze současných členů eurozóny měnovou unii nakonec neopustí, začne se spekulovat o jejím rozpadu. Podobné řeči by přitom nejspíše ovlivnily chuť spotřebitelů utrácet, a tím způsobily pomalejší růst, než který nyní očekáváme.

Pokud tedy vezmeme v potaz politiku a přičteme snahy ECB, letošní zpomalení Německa a další relevantní faktory, jaký je nejpravděpodobnější scénář vývoje v eurozóně?

Je to stále velice mlhavé. Určité signály bezpochyby přiživují optimismus, například nižší ceny ropy nebo slabší euro. Navíc se čeká, že ECB přijde s nějakou formou kvantitativního uvolňování, snaží se stlačit co nejníže cenu půjčovaných peněz, zjednodušit přístup ke kreditu, obecně řečeno tedy rozpohybovat ekonomiku. Stále ovšem panuje hodně nejistoty, proti těmto optimistickým faktorům totiž stojí politické vlivy.

Jinými slovy, na stole je široká škála cest, kterými se eurozóna v roce 2015 může vydat. S jakou nejlepší variantou pracujete? A s jakou nejhorší?

Nejhorší by bylo, kdyby se opět začalo spekulovat o rozpadu eurozóny. Pokud v Řecku dojde na předčasné volby, SYRIZA zvítězí a pokusí se, jak plánuje, změnit podmínky oddlužení a povolit utažené opasky, mohou vzniknout obavy z rozpadu měnové unie. Kdyby Řecko dalo euru vale, znamenalo by to výrazné zdražení půjček, navýšení spreadů, nervozitu spotřebitelů a firem a možná i návrat recese. Nejspíše by se totiž objevil strach z toho, že Řecko není poslední, kdo eurozónu opustí, že by se mohlo stát inspirací pro ostatní a že by nakonec například i Španělsko mohlo vystoupit z měnové unie. Něčeho podobného by se trh mohl začít opět obávat. O něčem podobném se během krize opakovaně diskutuje a stále platí, že by to bylo velké riziko pro růst.

To je tedy nejhorší možný scénář, který by mohl vést až k opětovnému propadu do recese. Ten nejlepší, předpokládám, počítá s nerušeným pokračováním nastoupené cesty.

Řekněme, že euro ještě oslabí a nižší ceny energií se pozitivně promítnou do tempa růstu. K tomu přičtěme úspěšné kvantitativní uvolňování ECB, tedy že se v důsledku něj sníží úroky z půjček a do ekonomiky se napumpují peníze. Pak by mohlo zatím tlumené zlepšení sentimentu domácností i firem nabrat na obrátkách, což by se projevilo na větší ochotě si půjčovat. V tu chvíli by asi bylo možné mluvit o robustních základech oživení.

Která z těchto extrémních variant je podle vás pravděpodobnější?

Nelze vyloučit ani jednu, nicméně ona pomyslná rovina je přece jen nakloněna spíše k popsanému optimistickému scénáři dalšího oživení než k návratu do recese.

Jak pravděpodobné je, že by nějaká černá labuť – ekonomika, o které se nyní tolik nemluví, ale mohla by způsobit eurozóně problémy, třeba Francie – změnila tento stav věcí?

Možné to je. Ve Francii by ale volby v roce 2015 být neměly, pokud se prezident François Hollande nerozhodne pro ty předčasné. Vzhledem k tomu, jak nízké jsou jeho preference, o tom ale silně pochybuji. Na druhou stranu, spíše bych čekal příjemné překvapení. Vezměte si, jak na tom byla Británie před osmnácti měsíci. Mluvilo se o ní jako o dýchavičné ekonomice s malým potenciálem, a jak rychle se to změnilo?! Přesně k tomu dojde, když fungují kreditní trhy a máte konkurenceschopnou měnu, což jsou cíle, na něž míří ECB. Chce, aby euro bylo konkurenceschopné, a chce oživit úvěrové trhy. Ve chvíli, kdy se vám něco podobného podaří, získáte poměrně rychle solidní momentum. Eurozóna by tedy mohla pozitivně překvapit tím, že se do jisté míry vydá v britských stopách.

reklama
reklama