Inventura roku 2014: V byznysu i diplomacii chybí sebereflexe. Svět na to doplácí

| Roman Chlupatý

Konec roku vybízí ke kritickému pohledu do zrcadla. (Nejen) ten letošní by nám měl připomenout, že mizí slušné a vhodné chování. Často diskutovaným příkladem je listopadová konfrontace prezidenta Miloše Zemana a jeho odpůrců. Obě strany se tehdy provinily, myslí si Eliška Hašková-Coolidge, která byla asistentkou pěti amerických prezidentů. Nejen o významu etiky a etikety v byznysu a diplomacii s ní v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET diskutoval prezident Microsoftu pro Evropu Jan Mühlfeit.

Jan Mühlfeit: Podle mého soudu je těžké vnímat, že se politici chovají eticky. Současné politické bitvy – i ve Spojených státech, koneckonců – jsou skutečně krvavé a snaha o konsenzus je vidět strašně málo.

Eliška Hašková-Coolidge: Myslím si, že nám všem, po celém světě, chybí sebereflexe, schopnost ptát se, jaký je dopad našich činů a slov na druhého. Když si toto zapamatujeme, nebudeme chtít urážet a podobně. Myslím si, že to začíná správným oblékáním a správnou slovní zásobou, a pak je to také správné, morální chování. Velmi důležitý je i respekt, a to i v mezinárodních otázkách.

Je škoda, že jsme nepěstovali vztahy s ruským prezidentem Putinem. Je strašně důležité si uvědomit, že je to hlava státu; státu, který je velmoc. Musíme s ním vést dialog. Ten by třeba pomohl tomu, aby 800 tisíc Ukrajinců neskončilo na ulici.

Jan Mühlfeit: Tím se dotýkáme i otázky hledání kompromisů v politice, hledání hodnot a lídrů. Těch vidím velice málo, tedy těch, kteří mají vizi, která vzbudí víru, a má tudíž následovníky.

Eliška Hašková-Coolidge: Je to také někdo, kdo například nepotřebuje kredit za to, že udělal něco dobrého. Pokud se mu něco podaří, je spokojen – to je pravý lídr. Je škoda, že tu takových není více.

Jan Mühlfeit: Hovořila jste o slovech, která politici používají. Nemohu se právě v této souvislosti nezeptat na choulostivou věc, a sice jak hodnotíte některá vyjádření českého prezidenta?

Eliška Hašková-Coolidge: Není přípustné, aby státní úředník nebo představitel používal taková slova. Nicméně říci, že by je neměl používat pouze prezident, ve společnosti, kde je slyšíme denně, v poslanecké sněmovně a tak dále, není správné. Musíme měřit všem stejně. Trošku si pan prezident škodí tím, že si někdy zapomene zapnout sako nebo má červenou kravatu do půl pupku.

Jan Mühlfeit: To vidíte vy, já ne.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, toto vidím. Všimněte si, že nikdo z prezidentů na pódiu (při oslavách výročí 17. listopadu – pozn. red.) neměl křiklavou kravatu. Všichni měli decentní, tmavě modré, černé, zatímco pan Zeman jako jediný má červenou. To nebylo správně. Nicméně bylo šílené, že si lidé dovolili házet vajíčka, že po něm cokoli házeli. To se vůbec nehodilo, bylo to nevkusné. Celá akce, i ty červené karty, měla být jindy, ne na pětadvacáté výročí svobody, které si všichni vážíme.

Jan Mühlfeit: Pojďme se posunout od politiky k podnikání. V učebnici kapitalismu Wealth of Nations se mluví o profitu a o péči. Péčí přitom Adam Smith rozumí péči o lidi, přírodu, společnost. Mně se zdá, že šel kapitalismus posledních třicet let hodně cestou zisku, ale málo cestou péče. Co je potřeba udělat, aby se to zvrátilo, aby byla rovnováha?

Eliška Hašková-Coolidge: Jednou jsme spolu přednášeli na vysoké škole a jeden mládenec se vás zeptal, jak jste se vy, Čech, dostal do tak vysoké funkce. Vy jste řekl: "Dělal jsem chyby, ale snažil jsem se nikdy neudělat tu samou dvakrát." Musíme prostě přesvědčit mladé, že lze dosáhnout vysokého postavení, aniž by se vzdali přiznávání chyb. Naopak, jen tak se z chyb poučí.

Jan Mühlfeit: Může etika napomoci řešení globálních problémů, jako je například inkluzivní globalizace?

Eliška Hašková-Coolidge: Etika v tom může být užitečná, pokud se děti už odmalička učí, že tu nejsou úplně samy; že s každým úspěchem, který přijde, je důležité myslet na to, jak ho rozdat dále. Někdo to přirovnal k parfému, který stříknete do vzduchu a jen trochu vám zůstane na prstech.

Jan Mühlfeit: Mně se zdá, že je současná mladá generace daleko méně spotřebitelsky zaměřená, než byla ta naše. Mladí jsou totiž globálně propojení na sociálních sítích a cítí současné problémy. Dokonce si myslím, že budou dříve v rozhodovacích funkcích jak v privátním sektoru, tak v tom veřejném, než jsme byli my, což může mít na společnost pozitivní efekt.

Eliška Hašková-Coolidge: Nepochybně.

reklama
reklama