Svět jako lepší místo pro život: Chudoba ustupuje

| redakce

Navzdory válkám, AIDS, malárii, změnám klimatu i Justinu Bieberovi je svět mnohem lepší místo k narození než před šedesáti lety.

V máločem máme my novináři takový zmatek jako v tom, koho a proč označovat za skeptika. Takže, skeptik není nabručený páprda ani zachmuřený pesimista, a především to není někdo, kdo věří jiným věcem než ostatní. Skeptik totiž nevěří v nic jiného než v důležitost pochyb. Skeptik dokonce může — a nemusí — být optimista. V žádném případě se ale nenechá optimismem opít.

Skotský ekonom Angus Deaton je této ctihodné nálepky hoden více než kterýkoli jiný autor, kterého jsem v posledních měsících četl. Jeho kniha The Great Escape: Health, Wealth, and the Origins of Inequality je protknutá skepsí vůči ekonomickým datům, k mediálním zkratkám i ke kýči humanitární pomoci; už jen proto je radost ji číst.

Zároveň tento skeptik přináší dobrou zprávu: Podstatné většině lidstva se v uplynulých desetiletích podařil "velký únik" před chudobou, hladem a předčasnou smrtí. Na rozdíl od autorů knihy Abundance: The Future Is Better Than You Think se ale historickým vývojem neopájí a zdržuje se předpovědí.

V labyrintu dat

Největší prostor věnuje Daeton boji s nešťastně vybíranými nebo interpretovanými ekonomickými veličinami. Například podle tohoto grafu to vypadá, že od 60. let rostou chudé země podobným tempem jako ty bohaté.

Roční růst HDP od roku 1960 a roku 1970
Roční růst HDP od roku 1960 a roku 1970

Zkuste ale větší státy znázornit většími kruhy.

Roční růst HDP od roku 1960 a roku 1970 podle velikosti zemí
Roční růst HDP od roku 1960 a roku 1970 podle velikosti zemí

Jak tomu rozumět? Čína a Indie, které mají nejvíce obyvatel, rostly v posledním půl století velmi rychle, což je důvod k radosti, tedy pokud vás více zajímají lidé než státy. Takže hurá, džíny a iPady pro všechny? To bohužel ani z tohoto grafu nepoznáme.

"Samozřejmě to neznamená, že by tímto tempem rostly příjmy každého obyvatele těchto zemí; nejenže je všude na světě v tomto ohledu nerovnost, ale ... tato nerovnost se dokonce v mnoha (ne všech) zemích zvětšuje," píše Daeton.

Takto si představuji interpretaci statistik. Daeton jednak zvyšuje čtenářovu funkční gramotnost, jednak si vybírá nejobtížnější možnou autorskou cestu, nevyďobává hned to, co se mu nejvíce hodí.

Své tvrzení, že je chudoba na ústupu, dokládá až dalším grafem, který zachycuje klesající množství lidí žijících v domácnostech s průměrným příjmem pod dolar na hlavu podle Světové banky (připomeňme, že celkový počet obyvatel planety za 27 let vzrostl o polovinu).

Počet chudých lidí v milionech
Počet chudých lidí v milionech

I u tohoto grafu ale Deaton přiznává možné problémy s africkými daty. Později napadá samotnou hranici chudoby jako podivný konstrukt. "Proč přikládat takový význam docela malému rozdílu v řádu centů?" ptá se. "Proč je někdo těsně pod čarou považován za chudého a zaslouží si speciální pomoc či pozornost Světové banky, zatímco někdo těsně nad ní údajně pomoc nepotřebuje a musí si se vším poradit vlastními silami?"

Jestliže dolary prozrazují jen část pravdy o pokroku, čeho jiného si všímat? Třeba toho, jak dlouho lidé žijí. Všude na světě déle než před půl stoletím. "Děti v subsaharské Africe mají větší šanci dožít se pátých narozenin než děti narozené v roce 1918 v Anglii. Indové mají při narození naději na delší život než Skoti v roce 1945." Rozdíl mezi očekávaným věkem dožití v bohatých a chudých částech světa se vytrvale snižuje, ačkoli by to, pravda, mohlo jít rychleji.

Očekávaný věk dožití v letech
Očekávaný věk dožití v letech

Celý článek Michala Kašpárka z 10. února najdete na serveru Finmag.cz

Zdroj: Finmag.cz

reklama
reklama