Postsovětské jaro? Je to možné, říká expert

| Roman Chlupatý

Ukrajina se zřejmě nerozpadne, vnitřně se ale rozdělí na západní část a na východ, který bude pod silným vlivem – ne-li přímo pod správou – Moskvy. Té zjevně Majdan připomněl arabské jaro, respektive hrozbu, že by postsovětský prostor, podobně jako sever Afriky a arabský poloostrov, mohla zasáhnout vlna odporu obyvatel proti stávajícím režimům, říká Michael Romancov, politický kartograf vyučující na Univerzitě Karlově. Sám přitom bouře v některých středoasijských zemích nebo v Bělorusku nevylučuje.

Východ Ukrajiny obsadila ruská armáda. Stále hlasitěji se mluví o tom, že se ze země stanou dvě de facto oddělené entity, podobně jako v případě Gruzie a Osetie. Vidíte to podobně?

Michael Romancov
Michael Romancov

Tento scénář bohužel vypadá velice pravděpodobně, právě proto, že existuje gruzínský precedent. Je ale potřeba si uvědomit, že špatná reakce mezinárodního společenství na ruský zásah v Gruzii byla hodně ovlivněna tím, že si gruzínský prezident Saakašvili začal. Tentokrát jsme svědky bezprecedentní ozbrojené agrese ze strany jednoho suverénního evropského státu na teritoriu druhého. V tomto ohledu je situace odlišná a na Rusko začíná být vyvíjen stále silnější tlak. Moje spekulace je, že se Ukrajina nerozdělí, tedy že žádná část nebude fyzicky, viditelně oddělena, ale že Rusko bude tlačit na takovou formu autonomie Krymu, že se v zásadě vytvoří konfederace. Nebo se z Krymu stane jakési kondominium pod společnou, silně problematickou a velice nestabilní správou Ukrajiny a Ruska.

John Lough, expert na Rusko z britského think tanku Chatham House, tvrdí, že až panická reakce na ukrajinský Majdan signalizuje ochabující důvěru Moskvy v sebe sama. Souhlasíte?

Ano. Myslím si, že Putin musel být vyděšen z toho, co se děje na Majdanu. On a jeho způsob vlády je předobrazem pro všechny postsovětské země s výjimkou Pobaltí. A najednou tyto státy vidí, jak v zemi, která je druhá nejlidnatější v postsovětském prostoru, a která má navíc pro Rusy obrovský symbolický význam, došlo k lidovému vzbouření a ten, koho Putin považoval za svůj protějšek, to nedokázal potlačit. Přitom příklady, jak známo, táhnou. Kdyby se navíc Ukrajina vydala cestou, kterou Majdan naznačil, zůstane Rusko v celém postsovětském prostoru samo se samými trpaslíky, kteří jsou z hlediska velikosti území a síly ekonomiky nepodstatní. Jednou jedinou výjimkou by byl Kazachstán, ale ten už dnes více než s Moskvou táhne s Pekingem.

Jak pravděpodobné tedy je, že Majdan a reakce Ruska inspiruje nebo zaktivizuje lidi v dalších postsovětských zemích, a že se dočkáme v tomto regionu obdoby arabského jara?

Ty projevy arabského jara jsou od začátku v Moskvě – a věřím tomu, že i ve zbytku regionu – sledovány s obrovskými obavami. Od začátku to totiž lidem správně připomíná takzvané barevné revoluce, tedy něco, co začalo v postsovětském prostoru daleko dříve. S arabským jarem existuje několik paralel. Zaprvé, v arabských zemích a ve většině postsovětských států vidíme dlouhodobou stabilizaci mocenských a ekonomických struktur. Velice časté jsou takzvané republikánské dynastie. Mezi ně patří Asadové a Alijevové v Sýrii a Kazachstánu, celá řada obskurních středoasijských diktátorů, a v zásadě i Putin, v jehož případě je evidentní, že dokud nezemře, bude se držet u moci.

Předpokládám, že podobné jsou i neschopnost a neochota vládnoucích skupin využít přírodního bohatství ku prospěchu obyvatel, což historicky vyvolává nepokoje.

Přesně tak. Mezi Ruskem a arabskými ropnými mocnostmi je rozdíl primárně jen v tom, že Rusko neexportuje pouze ropu a plyn, ale i řadu dalších materiálů. Na rozdíl od Arabů má také k dispozici jaderný arzenál. Jinak jsou si ale Rusko a obecně postsovětský prostor a arabský svět podobné. Paralely byly podle mě Moskvě a mocenským centrům v jejím okolí jasné. Když se kvůli událostem na Ukrajině tyto podobnosti připomněly – k čemuž se přičetl význam Ukrajiny –, spustil se pomyslný poplach.

Na Západě i v Rusku se i proto horečně spekuluje o tom, která země v postsovětském prostoru bude příští Ukrajinou, kde to začne vřít. Mluví se o Arménii. Co čekáte vy?

Před třemi týdny se objevila informace, že k nějakým střetům dochází ve střední Asii, ale pak to zase umlklo. Ve středoasijském prostoru to nicméně může začít vřít kdekoli a kdykoli, všechny tamní státy sdílejí problémy známé z arabského světa. Na druhou stranu bych řekl, že se pravděpodobně nic zásadního nestane v Bělorusku, kde Lukašenko řádí jak černá ruka. Úplně vyloučit to ale nelze, Ukrajina je totiž hned vedle a Bělorusové to, co se u sousedů děje, pozorně sledují. Lukašenko sice několikrát zvládl potlačit podobné problémy, za což si zasloužil obrovské uznání od Putina, ale pokud by Ukrajina byla novým Egyptem, nikde není psáno, že se Bělorusko nemůže stát novou Libyí.

reklama
reklama