Rob Carnell (ING): Americký plyn Evropu nespasí, průmysl USA ale polil živou vodou

| Roman Chlupatý

Plyn a ropa z americké břidlice mění globální pravidla hry, Evropě ale trn závislosti na těkavém Rusku z paty nevytrhne. A to přesto, že by se na starém kontinentu již za dva roky mohly objevit tankery s americkým LNG, předpovídá ekonom z londýnské ING Rob Carnell. I některé členské státy Evropské unie by přitom podle něj mohly díky netradičním zdrojům energií zažít boom, nikde ale nepřijde takový otřes jako v USA.

Amerika má díky plynu z břidlic najednou spoustu energie. Evropa potřebuje snížit závislost na ruském plynu a ropě. Na první pohled je řešení jednoduché. Co na ten druhý?

Rob Carnell
Rob Carnell

Tak jednoduché to opravdu není. Americké zdroje energií určitě nejsou řešením evropského problému v krátkodobém horizontu. Ten tkví zejména v tom, že evropané používají skutečně hodně plynu. Jistě, jsou tu i solární elektrárny, jádro a nějaké uhelné elektrárny, ale plyn stále pokrývá zhruba třetinu evropské poptávky po energiích, v mnoha zemích je tento podíl mnohem větší. Výraznou část této poptávky uspokojuje Rusko. V ideálním světě by na jeho místě zítra byly Spojené státy, otázkou ale je, jak americký plyn dostat do Evropy. Když to hodně zjednoduším, ropu je v případě potřeby možné přenášet v kbelíku, s plynem ale něco takového nepřichází v úvahu.

V případě exportu amerického plynu do Evropy je tím nejlepším – pokud ne jediným – řešením LNG, tedy zkapalněný plyn. Obchod s ním je ale podmíněn existencí infrastruktury.

Ano, nejdříve musíte plyn zkapalnit, pak ho naložit na poměrně sofistikované lodě, přepravit ho přes moře a opět přeměnit do plynného stavu. Zaprvé je to drahé, a zadruhé potřebná zařízení potřebná ke zkapalňování plynu v USA zatím chybějí. Spojené státy totiž donedávna byly dovozcem plynu, takže mají zařízení, která zkapalněný plyn přeměňují do původní podoby. Zařízení, která zvládají opak, se teprve budují. Bude tedy potřeba alespoň další dva roky počkat, než bude možné mluvit o vývozu amerického plynu v objemech, které stojí za zmínku. Do té doby Evropě nezbývá nic jiného než doufat, že Rusko nezavře kohouty plynovodů, na jejichž obsahu je kontinent do značné míry závislý.

A čekáte, že se americký plyn začne za ony zhruba dva roky ve velkém dovážet a stane se významnou součástí energetického mixu EU?

Takřka jistě se začne dovážet, již jsou podepsané smlouvy. Pokud se nezkomplikuje stavba potřebných zařízení a pokud se americká legislativa změní, aby bylo možné plyn vyvážet, což se čeká, americký plyn se v Evropě objeví. Jeho role nicméně podle mě nebude významná. Jen si vezměte náklady na jeho přepravu – když vezmeme do výpočtu současné ceny, američtí exportéři by sotva pokryli své náklady. Mnohem lepší by pro ně bylo, kdyby svůj zkapalněný plyn poslali do Asie, která se potýká s nedostatkem zdrojů energie. V Asii hrálo dlouho významnou roli jádro, nyní se to však, zejména kvůli havárii elektrárny Fukušima, mění. Najednou se tam perou ze zásadním nedostatkem plynu a jsou ochotni nakupovat za dvakrát vyšší ceny, než jaké nyní platí Evropané.

To je střednědobý horizont, zaměřme se ale na ten krátkodobý. Amerika má svůj celkem levný plyn, Evropa je závislá na Rusku. Projeví se toto rozložení sil v konkurenceschopnosti?

Určitě, je to možné sledovat již dnes, zejména v sektorech, které spotřebovávají hodně energie (ocel, petrochemie a další). V těchto oblastech je pro Evropany stále složitější s Američany držet krok. Nejde ale jen o tyto sektory. Výhoda, kterou Amerika má, se totiž projeví v celé ekonomice. USA budou mít konkurenční výhodu zejména v průmyslu, ale díky levnějším energiím v podstatě všude. Svým způsobem to již signalizují dostupná data ze Spojených států – narůstající počet nových pracovních míst, které průmysl produkuje, rostoucí podíl výroby na celé ekonomice a tak dále. Amerika zažívá renesanci výroby, a to právě díky domácí energetické revoluci.

Také v Evropě se mluví o potenciálu, který plyn z břidlic a podobná netradiční naleziště energetických zdrojů mají. Můžeme na starém kontinentu zažít svoji vlastní revoluci?

Buďme optimističtí a doufejme, že evropští politici odstraní byrokratické překážky, které brání průzkumům potenciálních nalezišť. Řekněme, že se následně firmy, které vědí, jak bohaté zdroje najít a vytěžit, což jsou zejména americké firmy, rozhodnou jednat, že něco skutečně najdou a začnou těžit. Pak bychom možná za pět až osm let mohli mluvit o malém, ale už ne zanedbatelném příspěvku tohoto zdroje do celkového evropského energetického mixu. A to pracuji s předpokladem, že by se sektor rozvíjel stejně rychle jako v USA. Čekat něco podobného je ale asi příliš optimistické – legislativa tomu nenahrává, Evropa je mnohem hustěji obydlená, což těžbě z břidlic také nesvědčí, a podle všeho i geologie ložisek jako takových za Amerikou zaostává.

Znamená to, že Evropa bude stále do značné míry závislá na externích dodavatelích energií, že se na vlastní méně tradiční zdroje na rozdíl od Ameriky nemůže spoléhat?

Domnívám se, že nebudou tak významné jako v Americe. Určitě se ale objeví země, kde svou roli sehrají. V této souvislosti se nejčastěji mluví o Polsku, možná i Turecku. K nim bych přiřadil Spojené království, kde je jasné, že vláda na plyn z břidlic sází. Dokonce se mluví o tom, že by se mohlo začít těžit z břidlic na mořském dně, což se zatím nedělá. K tomu by mělo dojít v Irském moři. Je ale těžké předvídat. Jde o sektor, který se rychle vyvíjí, úplně vyloučit tedy nelze vůbec nic.

reklama
reklama