Podnikatelské sedmero aneb Jak uspět v našem regionu a nezbláznit se

Podnikatelské sedmero aneb Jak uspět v našem regionu a nezbláznit se

| Roman Chlupatý

Alfou a omegou podnikání jsou lidé. Zbytek pomyslné byznys abecedy musejí vyplnit odhodlání, dobrý nápad a trocha štěstí. To druhé máte plně ve svých rukou, ale lidi ne, a proto nejspíše zažijete hodně zklamání, říká František Piškanin. Majitel logistické společnosti Hopi, kterou od začátku 90. let vypiplal z nuly na firmu s obratem asi 13 miliard korun, nedávno v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET/BBC popsal svůj recept na úspěch.

1. O svobodě, štěstí a lidech: Lidské zdroje ničím nenahradíš

Podnikání je něco neopakovatelně krásného. Obrovská svoboda. Člověk musí mít odvahu se rozhodnout, a následně své rozhodnutí unést; musí mít vizi a cíl a za nimi jít. Život přitom není jízda na bílém koni, který se nikdy nezašpiní. Proto dojde i na zklamání. Má zklamání vyplývala většinou z lidí. V případě všeho ostatního je to tak, že uspějete díky síle, díky tomu, že si jdete za svým a věříte si. Neméně důležité je, jak své vize umíte zrealizovat. Je totiž velký rozdíl mezi tím vědět, co chci, a umět to udělat. K tomu druhému je určitě potřeba i kus štěstí.

2. O blažené (ne)vědomosti: Jak důležité je zvolit si správný obor

Podnikatelské štěstí je například o tom, že ve správné době potkáte správné lidi, ve správné době oslovíte správnou společnost a tak dále. To jsou věci, které nelze naplánovat. Měl jsem odvahu dělat rozhodnutí a stál jsem si za nimi. Po roce 1989 k nám přišel nadnárodní kapitál, který si půjčoval za 1,5 nebo 2 %. Měl stejnou startovní čáru, ale čtyřicetiletý náskok v myšlení. My jsme měli peníze za 18 nebo 20 %. Když jsem si to srovnal a uvědomil si, co se na nás valí, rozhodl jsem se pro něco, co budou všichni potřebovat – servis. Tehdy jsem přitom nevěděl, co je logistika. Znělo to až jako provokace, jako že si hrajeme na to, že jsme chytřejší než ostatní.

3. O lesku a bídě národních mentalit: Proč Slováky neposílat na Slovensko

Věta "bez peněz do hospody nelez" platí po očištění i v případě expanze. Ta je především otázkou času, kapitálu – jak s ním umíš hospodařit –, ale hlavně lidí. Člověk si musí dobře rozmyslet, zda má lidi, se kterými může nastartovat program v jiné zemi. Bude to dělat s tamními, nebo se "svými"? Narazí na sebe jejich mentality? To jsem si naplno "vychutnal" jak v Maďarsku, tak v Polsku. Mnohem jednodušší to bylo v Rumunsku a naprosto bezproblémové na Slovensku. Ačkoli tedy musím říci, že jak jsou Slováci velice schopní a spousta z nich pracuje u nás, tak když toho schopného Slováka pošlete na Slovensko, během půl roku tam "zvadne".

4. O zemi, kde ani baťovské ceny příliš nefungují: Polsko jako oříšek regionu

V našem regionu je nejtěžší podnikat v Polsku. Je tam nejtvrdší konkurence a vývoj po roce 1989 tam byl jiný. Zvládli ve větší míře zachovat princip "něco musím odevzdat, abych dostal zaplaceno“. Je tam (již historicky) velké množství malých a středních podniků i nadnárodního kapitálu. Země je rozdělena jako koláč na bývalé Německo, střed kolem Varšavy a území podél ukrajinské hranice. Polsko považuji za výzvu. Baťa řekl, že se dá podnikat na celém světě, jen ne v Polsku. Nechci to rozebírat dopodrobna, ale obecně platí, že v Polsku je tvrdé konkurenční prostředí a člověk na to "musí mít".

5. O tajuplném hradu v Předkarpatí: Historická traumata maďarského mocnářství

Maďarsko podle mě trpí určitým historickým traumatem. Maďaři si říkají: "Kdysi jsme byli velcí, byli jsme významná monarchie; ještě před rokem 1989 jsme zvedli závory, jako první jsme pustili západní Němce na správnou stranu železné opony a Evropa na to reagovala a považovala nás za první tržní ekonomiku na východě." To druhé ale v praxi znamená, že v zemi neproběhla klasická privatizace. Dnes je Maďarsko v situaci, kdy si většina nadnárodního kapitálu, který tam po roce 1989 přišel, pomyslně rve vlasy a stěhuje se pryč. Pokud mám tedy na základě vlastních zkušeností říci, kde je to v regionu nejtěžší, volím Maďarsko.

6. O západní ekonomice ve "východní" Evropě: S čím lze uspět v Rakousku

V Rakousku, kam se nyní chystáme a kde jsme již letos udělali první krůčky, je člověk konfrontován s něčím úplně jiným než v postkomunistických zemích regionu. Rakušané říkají: "Tohle děláme, takto a takovým tempem to děláme, a to vše podle jasně daných pravidel." V porovnání s tím mají trhy na východě jednu výhodu – učí firmy i lidi se rychleji přizpůsobovat. Rakušané občas žijí s pocitem, že mají patent na rozum, že mají vše vymyšleno. A to by pro nás měla být při pronikání na jejich trh výhoda.

7. O smyslu(plnosti) vavřínových věnců: Image je k něčemu

Překvapilo mě, jaký měl titul "Podnikatel roku" pozitivní dopad na mé zaměstnance. Lidé najednou začali být hrdí na to, že jsou "hopíci", že u mě pracují. Uvědomili si, že práce, kterou dělají, má hlubší smysl. Tím jsem byl pozitivně zaskočen. Mezi mé partnery navíc patří řada nadnárodních společností a překvapilo mě, jaký respekt a uznání toto ocenění u jejich zástupců má. Řekl bych, že se díky němu vylepšila má vyjednávací pozice. A to se v podnikání hodí.

reklama
reklama