Pravda o ekonomice: Krize neskončila, Evropa je těsně před zhroucením

| redakce

Evropa se dostala do pasti. Média sice popisují pomalé oživení, ale věci se spíše zhoršují a problémy zůstávají nevyřešeny. Silné euro škodí exportérům, reformy nejsou dotaženy a dluhová spirála se roztáčí až na samou hranu únosnosti. Ekonomický kolaps Evropy je velice reálný.

Lidé v Evropě stále věří (hloupému) snu, že mohou žít donekonečna na náklady druhých. Krize tak nic nezměnila, oživení je jen na papíře a zastírá smutnou pravdu.

Oficiální vládní statistiky podceňují riziko deflace

Deflace měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen již dorazila do Francie, Nizozemska, Belgie, Slovinska, Španělska, Itálie, Portugalska, Řecka a na Kypr. K tomu se ještě přidaly Švédsko a Švýcarsko, které nejsou v eurozóně, potažmo v EU. Celkově ceny v eurozóně sice stále rostou (harmonizovaná míra inflace v eurozóně byla v dubnu +0,7 %), to však jen zastírá fakt, že je deflace v Evropě dávno přítomna.

Deflace je přitom pro státy s vysokým zadlužením (téměř všechny státy EU) mimořádně nebezpečná. Podívejte se na projekci růstu dluhu v poměru k HDP ve Francii a Itálii, pokud by inflace zůstala na stejné úrovni (červená čára). Při větším poklesu cen by odhad byl ještě horší.

Výhled zadlužení Francie a Itálie
Výhled zadlužení Francie a Itálie

Růst evropské ekonomiky je iluze

Podobné je to s růstem ekonomiky. Eurozóna jako celek ho sice vykazuje, ale jedinou důležitou zemí, kde se dá mluvit o trvalém růstu, je Německo.

Globální oživení je nerovnoměrné
Globální oživení je nerovnoměrné

Při neexistujícím růstu ekonomiky přitom pokračuje růst zadlužení. Ten je sice pomalejší než třeba v USA, ale to nic nemění na faktu, že dluhy narůstají tempem od 4 do 7 % ročně. ECB a Evropská komise jen čekají, kdy dojde k explozi. A k té jistě dojde.

Deficity rozpočtů v jednotlivých zemích během krize klesly
Deficity rozpočtů v jednotlivých zemích během krize klesly

To vyvolá sociální nepokoje. Prvním náznakem jsou výsledky voleb do Evropského parlamentu, kde výrazně posílily protievropské strany. Stávající vůdci Evropy nejsou schopni sebereflexe, pokračují v politice, která dovedla řadu zemí na pokraj bankrotu, a společnost to reflektuje. Především mladá evropská generace nevidí světlou budoucnost a obrací se proti vládním elitám.

  • 1
  • 2
reklama
reklama