Evropská unie za 10 let: Ideál vs. realita

| Roman Chlupatý

Česko skromně oslavilo deset let členství v Evropské unii a bez velkých fanfár se chystá na volby do Evropského parlamentu. Namísto fundovaných diskuzí o tom, co chceme a kam směřujeme, se povětšinou dozvídáme, kdo se v Bruselu hodlá prát za rum, a kdo se smíří s tuzemákem. Investiční web se proto rozhodl alespoň mezi ekonomy nastartovat racionální debatu o dalším směřování Evropy.

Položil jim proto 2 otázky:

1. Jak by měla za deset let EU ideálně vypadat?

2. Jak s největší pravděpodobností bude EU za deset let vypadat?

Vladimír Vaňo

Vladimír Vaňo (Sberbank): Přežít znamená integrovat se, Amerika je toho důkazem

  1. Jak jsme se přesvědčili v posledních pěti letech, současné uspořádání EU není pro průběh hospodářského cyklu ideální. To platí zejména pro období pravidelně se opakujících recesí. Ty přitom vždy přicházely a se železnou pravidelností přicházet budou. Aby byly EU a eurozóna odolnější vůči následující recesi, bude potřeba užší fiskální integrace se všemi důsledky, včetně vyšší míry solidarity. Stačí sledovat rozdílný průběh nejturbulentnějších let 2008 až 2013 v Evropské unii a ve Spojených státech, které procesem fiskální integrace prošly dávno. Přitom kdysi vznikly jako relativně volná konfederace suverénních kolonií. Stejně tak je potřeba brát v potaz nevyhnutelnou podmínku takové fiskální integrace, kterou je politická integrace, zejména posílení demokratické legitimity orgánů Evropské unie.

  2. Do roku 2008, kdy na starém kontinentu udeřila nejhorší recese od konce 2. světové války, byl proces vyjednávání a rozhodování v EU rozvláčný. Turbulence v reálné ekonomice a na finančním trhu po roce 2008 ale donutily pomalého kapra k dravějšímu přístupu při řešení životně důležitých otázek. Cenou za rychlé rozhodování jsou někdy řešení šitá horkou jehlou, která je potřeba dolaďovat. Pokud si ale všichni uvědomí, že je v našem existenčním zájmu připravit se na další recesi, která může přijít dříve, než tvrdí učebnice, měla by panovat shoda v tom, že je potřeba k větší fiskální integraci – včetně bankovní unie – přistoupit co nejdříve.

Petr Gapko

Petr Gapko (GE Money Bank): Babylon národních zájmů bude EU nadále brzdit

  1. Pro ideální ekonomiku je potřeba dokončit realizaci myšlenky volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, vytvořit fungující měnovou unii a regulovat pouze selhání trhu. Navíc by se neměly vytvářet překážky pro rozvoj zahraničního obchodu se zeměmi mimo Evropskou unii s výjimkou případů, kdy je to společensky či strategicky nepřijatelné, tedy v případě nezákonného obchodu se zbraněmi a podobně. Ve všech směrech Evropu čeká spousta práce, v oblasti regulace se dokonce zdá, že zátěž pro ekonomiku vzrůstá, a to ne vždy ku prospěchu věci.

  2. Předpokládám, že se EU bude stále blížit myšlence společné ekonomiky a integrace, ale nepředpokládám, že za deset let dojde k zásadnímu pokroku, který by nás k ideálu výrazně přiblížil. Evropa se spíše bude ubírat směrem zavedení bankovní unie, fiskálního kompaktu a myšlenek na další rozpočtové propojení. Realizace je v Evropě zdlouhavá, což je dáno tím, jak jednotlivé státy prosazují své zájmy. Ke změně tohoto přístupu v příštích deseti letech určitě nedojde.

Pavel Sobíšek

Pavel Sobíšek (UniCredit Bank): Celá střední Evropa by mohla do deseti let platit eurem

  1. Předpokládal bych silné centrum zabývající se omezeným okruhem klíčových otázek, jako jsou obrana, zahraniční politika, jednotný trh, koordinace ekonomické politiky a fiskálních cílů, bankovní unie. Dále omezení zásahů centra do dalších oblastí s cílem snížení byrokratizace Evropské unie, jejího rozšíření o země západního Balkánu, a v neposlední řadě přijetí eura v celé střední Evropě.

  2. Skutečnost se málokdy ztotožní s ideálem, ale důležité jsou trendy. Šance postupně se ideálu přibližovat existuje.

Jan Bureš

Jan Bureš (Era Poštovní spořitelna): Líbila by se mi evropská vláda, která by podpořila společnou identitu

  1. Z mého pohledu by ideální EU za deset let měla být demokratičtější, než je teď. Posílil bych instituce, jako je Evropský parlament, které mají určitý demokratický mandát. Líbilo by se mi, kdyby z těchto demokratických institucí a voleb vzešlo něco jako klasická evropská vláda. Myslím si, že by to více podpořilo evropskou identitu a vnímání Evropy jako alternativy k národním státům. V tuto chvíli totiž mají EU a Brusel hodně daleko k běžným lidem.

  2. Obávám se, že EU za deset let nedozná z hlediska fungování institucí výraznějších změn. Ochota přenášet pravomoci z národních států na demokraticky volené evropské instituce je velice nízká. Myslím si, že směr, kterým se vydáme, bude větší hospodářská integrace zemí eurozóny a status quo pro země, které jsou členy EU, ale neplatí společnou měnou. Podle mě tedy bude narůstat rozdíl mezi zeměmi, které jsou pouze členy EU, a těmi, které už jsou v eurozóně.

Helena Horská

Helena Horská (Raiffeisenbank): Ideál? Brusel posílí, byrokrati si najdou jinou práci

  1. V ekonomii se namísto slova "ideální" používá "optimální". V tomto konkrétním případě je optimální měnová zóna prozatím nedosažitelným "ideálem" evropské integrace. To na okraj. A jak by "optimální Evropa" měla vypadat? Kromě volného pohybu zboží a peněz by v ní jakýkoli živnostník mohl podnikat kdekoli, v jakékoli zemi. Bez dalších dodatečných potvrzení či přímo, bez nějakého bílého koně, by v takové Evropě bylo možné kdekoli koupit dům či pozemek. Ekonomiky by si ponechaly svoji užitečnou a krásnou různorodost, která je motorem specializace a obchodní spolupráce, a zároveň by se zapomnělo na jizlivé označení fragmentované ekonomiky. Zatímco evropský rozpočet by získal na váze, bruselské instituce by zeštíhlely a bruselští byrokraté by si našli lepší práci v byznysu.

  2. Evropa zůstane fragmentovaná. Bude tu silnější střed a slabší periferie. Jednotná měnová politika, která nebude vyhovovat ani jednomu z "rozladěných" členských států, povede k dalším bublinkám či bublinám, a to buď ve finančním sektoru, na realitním trhu, nebo ve vnějších vztazích. Ukočírují to jen ty státy, které si budou umět se vznikajícími nerovnováhami poradit skrze národní rozpočet, případně strukturální politiku. Národní zájmy budou mít stále přednost před společnými. Doufejme, že alespoň energetická zranitelnost Evropy bude menší.

reklama
reklama