(Ne)konečná krize: 4 expertní názory na současné i budoucí turbulence

| Roman Chlupatý

Skončilo už to, co od imploze amerického hypotečního trhu nazýváme krizí? Kdy to případně skončí? A co způsobí příští kolaps globální ekonomiky? To jsou otázky, které si experti i laici kladou od zlomového roku 2007. Investiční web se do této diskuze rozhodl přispět mozaikou názorů neortodoxních, ale uznávaných odborníků, mezi něž patří i někdejší radikální hippie a bankéř, který se podílel na vzniku finančních zbraní hromadného ničení.

Sedm let po implozi hypotečního trhu máme stále problémy. Jsme v krizi?

Marion Mühlberger
Marion Mühlberger

Marion Mühlberger (ekonomka analyzující globální rizika, Deutsche Bank)

S trochou nadsázky platí, že po konci krize nastává období před další krizí. Z toho pohledu nevím, zda by bylo dobře, kdyby bylo po krizi. Na to, kdy krize skončí, je těžké odpovědět. Oddlužení, alespoň jeho hlavní část, sice do jisté míry pokračuje, ale to nejhorší je asi za námi. Zažili jsme recesi s dvojitým dnem, ale i ta je pryč. Proto si myslím, že máme dobrý důvod věřit tomu, že jsme nastoupili cestu ozdravení. Na druhou stranu je tu stále jisté dědictví, například poměrně vysoké úrovně NPL v bankovním sektoru v zemích jako Rumunsko a Bulharsko. Z tohoto pohledu krize stále není za námi, tyto věci je stále potřeba dořešit.

Současná krize ještě neskončila, ale mnozí již mluví o té příští. Co ji způsobí?

Albrecht Ritschl
Albrecht Ritschl

Albrecht Ritschl, profesor ekonomie na London School of Economics

Příští velká krize může být o cenách nerostných surovin, o spekulacích s nimi. Nebo může jít o spekulativní útoky na státy, což by nebylo nic nového, něco podobného je možné opakovaně sledovat už poměrně dlouho. Nicméně je potřeba brát v této souvislosti v potaz to, jak jsou moderní finanční trhy rychlé. Jejich rychlost se díky rostoucím schopnostem počítačů navíc stále zvyšuje. Jsme prostě svědky revoluce v oblasti informačních technologií, kterou lze přirovnat k vynálezu telegrafu v 19. století.

Důvodem, proč se telegraf rozšířil, nebyla železnice a její potřeby, i když se to tak ve škole většinou učí. Tím důvodem byly finanční trhy. Železnice, které telegraf vlastnily, většinou nebyly tak ziskové. Telegraf byl, protože umožňoval výměnu z pohledu trhů zásadních informací. Díky telegrafu tak aktivita na finančních trzích v 19. století výrazně narostla. Něco podobného sledujeme nyní. To ještě nemusí znamenat, že se věci zhoršují, znamená to ale, že ke katastrofě dojde mnohem rychleji. Nechme se překvapit.

Regulátoři se snaží zkrotit finanční zbraně hromadného ničení. Podaří se jim to?

Tetsuya Ishikawa
Tetsuya Ishikawa

Tetsuya Ishikawa (dříve Goldman Sachs, autor knihy How I Caused the Credit Crunch)

Nemyslím si, že se krize způsobené komplexními finančními produkty dočkáme v dohledné době. Jsem přesvědčený o tom, že se v podstatě každý poučil, a že se proto budeme snažit zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Ale lidskou přirozenost nelze změnit. Až přijde ke slovu příští generace, případně ta po ní, bude zkušenost, kterou máme, zapomenuta. Pak zřejmě opět dojde na krizi, kterou způsobí stejné nebo podobné faktory a myšlenky. To je přirozené jak pro finanční trhy, tak pro člověka jako takového. Opakovaně si působíme problémy, opakovaně zažíváme krize, naše schopnost poučit se je mizivá.

Cyklus vzestupů a pádů se zdá být nevyhnutelný. Nebo existuje alternativa?

Stig Thornsohn
Stig Thornsohn

Stig Thornsohn (vysokoškolský učitel, autor dokumentů o indiánských národech)

Kmen Lakotů označuje bílého muže slovem, které postupně přejala většina indiánských národů. Říkají nám "ti chamtiví". A podle mě to sedí. Toto označení přitom vzešlo z toho, že bílý muž nezabíjí pouze proto, aby se najedl a zahřál. On zabíjí proto, aby ničil. Bere si i to, co nepotřebuje. Přitom chápu, že to může znít trochu romanticky nebo nostalgicky, říkat "berme si jen to, co nutně potřebujeme". Proč bychom se měli omezovat, když toho kolem sebe máme na pohled dost?

Ale je potřeba si uvědomit, že je na světě mnoho lidí, kteří potřebují pomoc, kteří umírají hlady. Z tohoto pohledu by možná nebylo od věci se zamyslet nad tím, jaké jsou naše základní potřeby. Kolik elektřiny nebo zdrojů obecně musíme spotřebovat, abychom měli příjemný život. A stejně tak by bylo dobré zapřemýšlet o dalších potřebách, ne vše je totiž o hmotných statcích.

reklama
reklama