Lekce z nejhorší investiční tragédie v historii

| redakce

Když na Wall Street v říjnu 1929 došlo k největšímu burzovnímu krachu v dějinách, pracoval Benjamin Roth jako právník v americkém Ohiu. Jakmile pochopil, co se v New Yorku stalo, začal si vést deník. Zapisoval si nejen své pocity, ale i to, co se den co den opakovalo v novinách nebo na plakátech na ulici. Jeho poznámky jsou málokdy delší než tři věty, ale i tak vytvářejí takřka dokonalý obraz toho, co v průběhu 30. a na začátku 40. let minulého století Američané prožívali.

Benjamin Roth své deníkové zápisky sám nikdy nepublikoval a vše, co napsal, ukládat zpět do psacího stolu. Teprve až jeho syn Daniel B. Roth si uvědomil, že jsou otcovy poznámky natolik unikátní, že by o nich měl svět vědět. A tak v roce 2010 vyšla kniha s názvem The Great Depression: A Diary, ve které jsou vzpomínky Benjamina Rotha věrně zachyceny. Jak ukazují následující úryvky z knihy, Roth dobře věděl, že se z Wall Street po říjnovém krachu stal zlatý důl, ale nebyl schopen, stejně jako většina Američanů, tuto jedinečnou příležitost využít.

Červenec 1931: Noviny a časopisy jsou plné článků, které lidem radí, aby za současné výprodejové ceny kupovali akcie, nemovitosti, zkrátka cokoli. Tvrdí, že se v následujících letech situace zásadním způsobem zlepší a že spousta lidí dříve zbohatla přesně tímto způsobem. Problém je, že prakticky nikdo nemá peníze.

Srpen 1931: Až teď jsem si uvědomil, jak důležité je, aby si profesionálové během období klidu vybudovali dostatečné finanční rezervy. Kdyby obchodník během současné krize chytře investoval 2 500 dolarů, zajistil by se během několika let na celý zbytek života. Bez volných financí je však vydán na milost nevyzpytatelnému ekonomickému povětří.

Prosinec 1931: Všichni vědí, že lze kvalitní akcie a dluhopisy koupit za velmi atraktivní ceny. Nikdo ale nemá, z čeho by tyto nákupy financoval.

Září 1932: Jsem přesvědčen, že kdyby člověk během této krize nakoupil akcie zdravých firem a držel je po dobu dvou nebo tří let, stal by se z něj neskutečný boháč.

Červen 1933: Obávám se, že příležitost k nákupu akcií v hodnotě jednoho dolaru za deset centů je dávno pryč, a já jsem nebyl schopný ji využít.

Červenec 1933: Tato krize mě stále znovu přesvědčuje o tom, že příležitost je neúprosná bohyně, která přeje jen těm, kdo mají připravený dostatek likvidního kapitálu.

Srpen 1936: Pochopil jsem, jak důležité je, aby měl člověk neustále připravený dostatek rezervních financí na pokrytí mimořádných výdajů. Moje zkušenosti z právnické praxe říkají, že převážná část firemních krachů je způsobena nedostatkem financí, nikoli nedostatkem podnikatelských zkušeností.

Květen 1937: Největší životní příležitost vydělat bez rizika spoustu peněz je definitivně pryč a v podobném rozsahu se zřejmě jen tak nevrátí. Jen minimum lidí ale mělo peníze, které si mohlo dovolit investovat. Většina společnosti v předchozích letech bojovala o každý cent, aby vůbec přežila.

  • 1
  • 2
reklama
reklama