Rodičovský paradox aneb Jak připravit děti na život dospělých

| redakce

Rodiče pro své děti chtějí to nejlepší, mnohdy ale nevědomky páchají více škody než užitku. Nebezpečným fenoménem, na jehož posilování psychologové již delší dobu upozorňují, jsou kromě jiného i takzvané mamahotely. Život dospělých singles ve společné domácnosti s rodiči sice dokáže uspořit značnou část peněz a teplá večeře od maminky také potěší, problém ale je, že se děti odmítající vyletět z rodinného hnízda stávají zcela nesamostatnými.

Samostatnost je přitom jedna z nejzákladnějších věcí, které by se své děti měli všichni rodiče snažit již od útlého věku naučit. Je to totiž jedna z klíčových vlastností, bez kterých se neobejde nikdo, kdo ve svém životě chce něčeho dosáhnout. Jen těžko byste hledali úspěšného člověka, který se o všem musí nejdříve poradit s rodiči, nebo se jich dokonce dovolovat, zda to či ono smí udělat. Nejde jen o rodiče, samostatnost lze definovat jako schopnost činit jistá rozhodnutí bez cizí pomoci či rady a přijímat za tato rozhodnutí plnou odpovědnost.

Naučit děti samostatnosti bohužel není jednoduché a neexistuje na to žádný spolehlivý návod. Samostatnost se dětem na rozdíl od sčítání a odčítání do deseti nedá jednoduše vysvětlit během několika dní či týdnů. Důležité je, aby svým dětem rodiče neustále ukazovali, že existují věci, se kterými jim nikdo nepomůže. Dítě předškolního věku si musí uvědomit, že mu nikdo nebude zavazovat tkaničky, a malý školák v první třídě musí vědět, že když v kuchyni nebo svém pokoji udělá nepořádek, je to pouze a jen on, kdo musí zase vše vrátit do původního stavu.

Extrémy nejsou namístě

Stejně tak by rodiče měli dětem již od útlého věku vštěpovat, že není nezbytně nutné, aby je někdo neustále vyzýval k neoblíbeným činnostem. Již na základní škole by například dítě mělo samo projevovat zájem o dělání domácích úkolů nebo pomoc s domácími pracemi, aniž by je o to rodiče explicitně žádali. A tak bychom mohli pokračovat dále až do plnoletosti, kdy se předpokládá, že budou dospívající lidé projevovat zájem o emancipaci a život bez neustálého dohledu rodičů.

Nic se ale nesmí přehánět. Pokud by snad některé rodiče napadlo, že své děti k samostatnosti přivedou tím, že je již v útlém věku odloučí od kamarádů a budou od nich striktně vyžadovat samostatné plnění všech aktivit bez výjimky, význam slova samostatnost by tím dezinterpretovali. Každý rodič musí na základě vlastních životních zkušeností najít hranici, která odděluje zdravou samostatnost od nebezpečné asociálnosti a neschopnosti týmové spolupráce, a dbát na to, aby svého potomka vychoval k nezávislosti, aniž by ho tlačil až za tuto tenkou linii.

Pokud přece jen existuje jedna rada, kterou by se měli rodiče při výchově svých potomků řídit, je to jednoznačně doporučení, aby jim nevyhověli ve všech jejich požadavcích. Pokud například dítě přijde s požadavkem, aby ho někdo autem dovezl ke kamarádovi, který bydlí jen o několik bloků dále, měli by to rodiče rázně odmítnout a nechat ho, aby si samo zjistilo, jak se na místo dostane hromadnou dopravou. Dříve či později stejně přijde okamžik, kdy ho již nebudou moci neustále doprovázet a dávat pozor, zda se při přecházení silnice pokaždé správně rozhlíží na obě strany. Čím dříve dítě pozná, že je za vše, co udělá, plně odpovědné, tím dříve a lépe bude v budoucnosti připraveno na vlastní život.

Zdroj: capitalistexploits.at

reklama
reklama