Jak vybrat vhodnou strategii vážení aktiv v portfoliu

| redakce

V poslední době roste popularita takzvaných 'smart beta' investičních strategií. Nejde o nic jiného než o investování do určitého balíku akcií (indexu) jiným způsobem než dle váhy jednotlivých firem v indexu. Jaká strategie je nejvýhodnější? Analytici z Research Affiliates, která se na smart beta strategie zaměřuje, odhalují výhody a nevýhody jednotlivých přístupů.

První indexový fond vytvořený v roce 1970 bankou Wells Fargo používal stejnou váhu pro všechny akcie v indexu. Neexistoval však dlouho. Udržet u všech akcií stejnou váhu bylo příliš časově náročné a drahé.

Jenže doba se změnila, objevily se počítače, klesly poplatky, které burza účtuje brokerům. Čtyřicet let poté, co se spatřil světlo světa první pionýr, se rovnoměrně vážené ETF a další investiční instrumenty staly běžnou součástí finančního světa. Rovnoměrné vážení aktiv v portfoliu je tedy jednou z nejjednodušších 'smart beta' strategií.

Na první pohled má tato strategie velké výhody. Je jednoduchá na pochopení a na řízení portfolia a dlouhodobě přináší vyšší výnos než pouhé kopírování zastoupení aktiv v burzovních indexech. Riziko přitom zůstává v podstatě stejné.

Staré a nové strategie

Je tu ale ještě jedna o něco složitější strategie, a sice vážení aktiv dle fundamentů (tržby, dividendy, cash flow, účetní hodnota). Proč by se ale do ní měl někdo pouštět, když rovnoměrné vážení aktiv je na první pohled tak výhodné?

Jsou dva důvody. Fundamentálně vážené portfolio překonává rovnoměrně vážené portfolio v dlouhém období. Má také nižší implementační náklady.

Nejprve si ale popišme výhodu obou 'smart beta' strategií oproti tradičnímu sledování indexu. Za vším stojí vlastnost cen akcií navracet se k nějakému dlouhodobému průměru. Akcie, které jsou dočasně nadhodnocené, totiž v indexu automaticky dostanou vyšší váhu. Ty podhodnocené zase dostanou logicky váhu nižší. Když vaše portfolio sleduje váhy v indexu, stane se tak, že vlastníte více akcií s nižším potenciálem k dalšímu růstu, a naopak těch s potenciálem vyšším držíte méně.

Rovnoměrně vážené portfolio a fundamentálně vážené portfolio proti tomu vůbec nebere vývoj cen akcií jako impulz pro změnu vah. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Rovnoměrné vážení aktiv nejenže se neohlíží na cenu, ale ignoruje i velikost firmy. V portfoliu se tak ocitne velké množství menších, tedy méně likvidních společností. Implementační náklady této strategie jsou pak tedy vyšší.

Fundamentální strategie oba způsoby spojuje. Jako váhy zde totiž slouží finanční ukazatele, a tak je zohledněna velikost firmy v portfoliu, aniž by bylo portfolio závislé na výkyvech cen. Oproti rovnoměrnému vážení aktiv má ještě jednu výhodu. Rovnoměrně vážená strategie totiž chtě nechtě vychází z nějakého prvotního výběru, například vybere 100 akcií s nejvyšší tržní kapitalizací, které potom naváží v portfoliu rovnoměrně. Tento výběr však již dopředu vylučuje menší akcie, které mohou mít větší růstový potenciál.

  • 1
  • 2
reklama
reklama