Proč se nevyhneme obchodování s vodou. Možná i celkem drsnému

Pokračování článku

  • 1
  • 2

Podle Johna Reillyho z Centra pro environmentální politiku a výzkum na MIT Sloan School of Management lze dokonce říci, že k obchodování se zásobami vody dochází již nyní. "Vezmeme-li v potaz celkový objem vody, který je v současnosti každý den transportován v plastových nápojových lahvích, dochází k přerozdělování světových zásob této komodity přímo před našima očima," říká. Současně ale dodává, že k dalšímu růstu objemu přepravované vody, například pro potřeby zemědělství a průmyslu, s největší pravděpodobností nedojde. "Spíše si myslím, že v celosvětovém měřítku poroste význam technologie odsolování mořské vody a recyklace použité sladké vody."

Australská vlaštovka udává směr

Výkonný ředitel společnosti Environmental Financial Products Richard Sandor, který mimo jiné stál u zrodu futures instrumentů na úrokové sazby, naopak tvrdí, že se z obchodování s vodou stane během pěti až deseti let naprostá samozřejmost. "Vyžádá si to sice vyvinutí několika nových technologií, to ale není žádná překážka. Jen se zkrátka nad některými problémy budeme muset trochu zamyslet," říká.

Podle Deana Draye bude v případě rostoucího zájmu obchodníků o možnost investovat do vody coby komodity nejsložitější určit její cenu. "Situace je bohužel odlišná stát od státu. Například Irsko se domnívá, že má na vodu stejné právo úplně každý, a tak se za ni neplatí vůbec nic," uvádí. Naproti tomu Dány vyjde kubík vody podle dat společnosti Global Water Intelligence na 3,88 USD, po započtení stočného dokonce na 8,45 USD, nejvíce na světě. V České republice dosahuje průměrná cena za kubický metr vody včetně stočného 77,66 Kč (cca 3,86 USD).

Rostoucí nerovnováha mezi zásobami vody a poptávkou po ní
Rostoucí nerovnováha mezi zásobami vody a poptávkou po níZdroj: CNBC

V otázce obchodování s vodou zatím nejdále došly Austrálie a některé státy na západě USA. Konkrétně v Austrálii si mohou zemědělci obhospodařující pole na jihovýchodním cípu kontinentu zaplatit přístup k dalším vodním zdrojům, a zajistit si tak dostatek vody na zavlažování. "Navzdory existenci několika obchodních systémů ale stále ani v případě Austrálie, která došla ze všech zemí nejdále, nelze hovořit o plnohodnotném obchodování na principu burzy," říká zakladatel společnosti Energy Transition Advisors Mark Fulton.

Příklad Austrálie nicméně zřejmě nejvýstižněji naznačuje, jakým směrem by se záměr umožnit nakupování a prodávání sladké vody mohl v nejbližších letech ubírat. Systém by například mohl být nastaven tak, že by každý podnik podle své velikosti, předmětu činnosti a regionu, kde působí, získal právo na využití jistého objemu sladké vody za standardní, předem danou cenu, přičemž veškerý objem vody odebraný nad tento limit by byl zatížen zvláštní daní. To by společnosti motivovalo k využívání na vodu úspornějších technologií a systémů, a tedy vedlo k nižší spotřebě. Nevyužitou kapacitu by pak firmy mohly za tržní cenu přeprodávat méně efektivním podnikům. Jak ale upozorňuje Richard Sandor, než svět začne tento nebo jakýkoli jiný nápad převádět do reality, bude nad některými otázkami muset ještě nějakou chvíli soustředěně přemýšlet.

Zdroj: CNBC

  • 1
  • 2
reklama
reklama