10 důvodů, proč být aktivní při investování do akcií

| redakce

Sharon Fay z AllianceBernstein tvrdí, že i když je mnohdy obtížné odolat nízkým nákladům pasivní akciové strategie, dá se najít dostatek dobrých důvodů, proč být v řízení portfolia aktivní. Stačí se jen pozorněji porozhlédnout na trzích.

Pasivní investování je atraktivní, výhodou jsou nízké poplatky a jednoduchost. Mnozí investoři navíc pochybují o schopnosti aktivních manažerů konzistentně překonávat trh nebo benchmark. Pasivní portfolio není k zahození, protože se může stát doplňkem aktivní alokace, obzvláště v případě akcií velkých firem na rozvinutých trzích.

Proč ale může být aktivní přístup na současném trhu vítěznou strategií? Protože na trzích hrozí rizika, kterým se nedá vyhnout investicí do benchmarku, a příležitosti, kterých s indexem stěží využijete. Co vám tedy umožní aktivní přístup?

1. Vyhnout se drahým investicím

I když mohou být akcie nebo sektor již značně nadhodnocené, na benchmarku se to nemusí projevit. Momentové akcie (cenné papíry firem jako Tesla, které mají tendenci rychle růst) letos zažily velké propady. Mnohé internetové nebo biotechnologické tituly zase nejsou zrovna levné. Aktivní manažer má možnost si rozmyslet, zda chce v portfoliu firmu, jejíž akcie se obchodují na exponenciálním násobku budoucích zisků, nebo se raději zaměří na atraktivnější sázky.

To samé lze aplikovat i na sektory. Americké firmy síťových služeb se obchodují kolem 16,3násobku zisků, tedy lehce pod průměrem S&P 500. Je to však příliš vysoká cena za sektor, kde během posledních 5 let rostly zisky průměrně jen o 0,3 % ročně, zatímco na celém trhu zisky rostly 9,5% tempem. Dnes byste se museli spolu s nákupem S&P 500 automaticky smířit se zhruba 6% podílem portfolia v tomto sektoru.

2. Přizpůsobit portfolio prostředí rostoucích úroků

Co se stane, až úrokové míry vzrostou ze současných historických minim? Akcie v některých "bezpečnějších" (dividendově orientovaných) odvětvích, jako jsou tabák a telekomunikace, začnou pravděpodobně ztrácet. Na druhou stranu mnohým cykličtějším akciím by se mohlo dařit lépe, pokud by rostoucí sazby signalizovaly zotavující se ekonomiku.

3. Navigovat portfolio mezi politickými riziky

Takový ETF, s nímž byste vyzráli na politické krize, jako jsou ty, které vznikají na Ukrajině, Blízkém východě nebo ve Washingtonu, budete hledat jen těžko. Když budete pasivně investovat do ETF zaměřeného na mladé trhy, riskujete, že některé firmy a sektory poškodí neočekávané vládní zásahy, k nimž dochází na méně rozvinutých trzích poměrně často. Aktivní investor může sám posoudit, kde ještě výnosy stojí za politická rizika, může být vybíravější.

4. Ochránit se před stádností

Mnohé sektory čelí problémům kvůli technologickému pokroku. Vzpomeňte třeba na Kodak. Dnes se potýká s podobnými hrozbami nespočet velkých a průměrných firem. Od výrobců bot v Číně po velké banky. Benchmarky vás těžko ochrání před dalším Kodakem.

5. Dávat si pozor na bubliny

Nechat se vtáhnout do spekulacemi nafukované bubliny je nejčastější chybou pasivních investorů. V roce 1980 vzrostla váha amerického energetického sektoru v indexu S&P 500 na 27 %. V roce 1999 technologie představovaly přes 29 % indexu. Oba sektory zažily v následujících dvou letech propady. Japonské akcie dosáhly 44% váhy v indexu MSCI World v roce 1988 (pětinásobek současné váhy). Měly tehdy v benchmarku dokonce větší podíl než Spojené státy. Aktivní investoři by měli vždy obezřetně nahlížet na "podezřelé" oblasti, které by mohly být náchylné na tvorbu bublin. Například sektor nemovitostních fondů (REIT) dnes tvoří téměř 9 % amerického indexu firem z malou tržní kapitalizací, což je nadprůměr za poslední dekádu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama