Dosazování zástupců státu do orgánů firem je zvěrstvo, říká šéfka Institutu členů správních orgánů

| Roman Chlupatý

Dozorčí rady jsou v Česku často obsazovány jen proto, aby se naplnila litera zákona. Kvalita správních orgánů soukromých i státních firem tu nejen proto není valná, říká ředitelka Institutu členů správních orgánů Monika Zahálková. Ta zároveň v rozhovoru s někdejším šéfem Škody Auto Vratislavem Kulhánkem v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET kritizovala nedostatečnou názorovou pluralitu vedení, na kterou firmy doplácejí.

Vratislav Kulhánek: Váš Institut v Česku působí už bezmála patnáct let. Za tu dobu vyškolil na dvě stě padesát lidí, takže přinejmenším tolik by jich mělo vědět, jak odvádět v dozorčích radách kvalitní práci. Mám ale pocit, že tento potenciál není příliš využíván.

Monika Zahálková: Začínáme asi tou nejproblematičtější oblastí. Být členem správních orgánů je velmi specifická disciplína. To vás nenaučí ani na vysoké škole, ani v kurzech MBA. Je to činnost prošpikovaná právem, ekonomií a různými psychologickými a komunikačními znalostmi a dovednostmi. Je to tedy poměrně složité a chce to dlouholetou zkušenost, nejlépe ze správního orgánu, znalost, jak takový orgán funguje.

Vratislav Kulhánek: Pokračujme dalším ožehavým tématem – pohlavím. V dozorčích radách ani v představenstvech firem stále není mnoho žen. V evropském automobilovém průmyslu, který znám dobře, se o této problematice raději ani nemluví.

Monika Zahálková: Já bych toto téma nezužovala jen na problematiku pohlaví. Ono se to týká diverzity správních orgánů. Ty by měly být barevné, měly by se v nich objevovat různé názory. Pokud si totiž do dozorčí rady najmenuji lidi, kteří mají podobné názory, podobné sociální zázemí, možná i vzdělání, potřebná pestrost tam nebude. Diverzita je přitom zdravá; mám na mysli například mezinárodní diverzitu, ale i tu týkající se zastoupení žen.**

Vratislav Kulhánek: V privátních firmách v Česku často není největším problémem to, že lidé ve správních orgánech nemají dostatečnou expertizu a relevantní pohled. Problém je, že statutární orgány mnohdy existují jen proto, aby se naplnila litera zákona.

Monika Zahálková: To je pravda. A tento postup je velmi krátkozraký. Firmě se totiž vyplatí mít kvalitní správní orgány. A do těch, jak už jsem zmínila, patří zástupci různých skupin, třeba i různých národů. Přítomnost žen je bezesporu obohacením, už proto, že ženy myslí jinak. Je ale trochu nešťastné, jak je celá tato problematika pochopena a uchopena, v České republice to platí dvojnásob.

Vratislav Kulhánek: Než se k tomu dostaneme, asi bychom měli připomenout, že má smysl uvažovat i o věku, tedy o zastoupení různých věkových skupin ve správních orgánech.

Monika Zahálková: Pochopitelně. Já si například myslím, že by v dozorčích radách měli být adekvátně zastoupeni starší lidé, kteří svými zkušenostmi mohou přispět. To podle mě v Česku také chybí. Je to jedno velké bolavé místo – na jednu stranu říkáme, že nemáme profesionály do správních orgánů, do dozorčích rad, ale na druhou stranu znám spoustu velmi dobrých manažerů, kteří celou kariéru působili ve velkých privátních společnostech a kteří mají i nějakou tu zahraniční zkušenost. A většina těchto lidí, kteří se stále těší dobrému zdraví a rozumu, zůstává nevyužita.

Vratislav Kulhánek: Vlastníci soukromých společností i politici, kdyby opravdu chtěli zvýšit kvalitu správních orgánů, mají i díky těmto lidem kam sáhnout.

Monika Zahálková: Myslím si, že i v těchto lidech, kteří se mimochodem většinou vrátili do České republiky, je velký potenciál a že by měli být zapojeni. Nevidím překážku, která by bránila tomu, aby je stát začal využívat, aby je dosadil do dozorčích orgánů ve společnostech s majetkovou účastí státu. Je to podle mě o vůli, o ničem jiném.

Vratislav Kulhánek: Vraťme se ještě ke zmíněnému zastoupení žen ve vedeních firem.

Monika Zahálková: Jak už jsem zmínila, v České republice je to nešťastné téma. Celá problematika kvót, které nám nařizuje Evropská unie, je nepochopená; v podstatě to nikdo nevysvětlil. V první řadě je potřeba říci, že se to týká jen firem obchodovaných na burze. Kolik jich v Česku je, něco přes deset? K tomu je potřeba přičíst to, že zhruba polovina z nich má centrálu v jiné zemi. V praxi se tedy tyto kvóty týkají pěti, šesti tuzemských firem, takže jde v důsledku o nějakých dvacet míst, plus mínus, v celé České republice.

Vratislav Kulhánek: Souhlasím, tyto kvóty nemají velkou váhu, zvlášť ne v Česku. Chtěl bych zdůraznit spíše to, že pokud má diverzita pozitivní efekt, tak by bez ohledu na jakékoli názory a výmysly Evropské unie měly firmy ženy do správních orgánů dosazovat.

Monika Zahálková: Naprosto souhlasím. Profesionalita a diverzita ve správních orgánech je nesmírně důležitá. Pokud se přitom bavíme o privátních firmách, je tento orgán v Česku v současnosti obsazován převážně kamarády nebo rodinnými příslušníky. Ve firmách s majetkovou účastí státu pak rozhoduje primárně politická příslušnost. A to je zvěrstvo.

reklama
reklama