Rusko, jak ho (ne)znáte

| redakce

V Londýně se v rámci společného kulturního projektu Velké Británie a Ruska nazvaného Britsko-ruský rok kultury konají dvě ojedinělé výstavy, které návštěvníkům umožňují prostřednictvím představených artefaktů a fotografií absolvovat cestu, kterou Rusko ušlo od dob Sovětského svazu do současnosti. Kurátoři výstav si mimo jiné předsevzali, že se pokusí zbořit západní mýtus o šedosti a izolovanosti SSSR a představí tuto část historie v jiném světle.

Chruščovovy designové perly

Galerie Grad, zaměřující se na ruské umění a design, na výstavě Práce a zábava za železnou oponou představuje předměty denní potřeby z období od Velké říjnové revoluce až po perestrojku. K vidění jsou tak nejen třeba plechovky na sušenky nebo hračky z první poloviny 20. století, ale i na svoji dobu neuvěřitelně moderní lednice či vysavače, které patří mezi designové unikáty, a to nejen v rámci sovětské produkce.

"Po druhé světové válce, a ještě více po nástupu Chruščova k moci výrazně vzrostla poptávka po designových předmětech, což dále umocnil také střet Americké národní výstavy konané v roce 1959 v Sovětském svazu se souběžně uspořádanou výstavou Sovětského svazu v americkém New Yorku," připomíná jeden ze zlomových okamžiků ruského průmyslového designu kurátorka výstavy galerie Grad Elena Sudakovová.

Tyto dvě expozice podle ní ve své době dokonale ilustrovaly diametrálně odlišný postoj, který vlády obou zemí vyznávaly. Když se tehdy setkali Chruščov a Nixon, chlubil se údajně ruský prezident prvenstvím v letech Sputniku do vesmíru, na což mu měl jeho americký protějšek odpovědět, že to je sice pravda, ale na rozdíl od Američanů si doma Rusové nemohou udělat ani obyčejný toast. "Americká národní výstava byla pro Sovětský svaz velmi inspirativní, v důsledku čehož od té doby lidé v SSSR začali Spojené státy vnímat úplně jinak," dodává Sudakovová.

Ruská sebereflexe má stále co dohánět

Nezisková galerie Calvert 22 na jihu Londýna se dlouhodobě soustředí na současné umění z Ruska a východní Evropy a v rámci Britsko-ruského roku kultury vystavuje zhruba do poloviny srpna snímky současných ruských fotografů a znovuobjevené práce fotografa Sergeje Prokudina-Gorského. Tento Západu jen málo známý fotograf patřil na začátku 20. století mezi ruské průkopníky barevné fotografie. Za zmínku jistě stojí to, že ho poslední ruský car Mikuláš II. pověřil zdokumentováním ruské říše, čehož se Prokudin-Gorskij chopil s nadšením a obrovským odhodláním.

Jedním ze současných ruských fotografů, jehož dílo lze v galerii Calvert 22 zhlédnout, je Max Sher. Jeho portfolio obsahuje bezpočet snímků ze zhruba 40 různých ruských měst vytvářejících jedinečnou koláž míst, z nichž některá byla objektivem fotoaparátu zachycena vůbec poprvé. Unikátními snímky z de facto úplně izolovaných komunit na severu Ruské federace zase k vytvoření celkového obrazu výstavy přispěla Olja Ivanovová, která se zaměřuje na techniku portrétu.

"Osobně se domnívám, že je potřeba, aby reflexe toho, co se děje kolem nás, byla mnohem intenzivnější. To se vcelku dobře daří americkému nebo britskému umění, v ruském umění ale bohužel něco takového zatím nepozorujeme," vysvětluje Elena Sudakovová. "Někteří jednotlivci se sice tuto mezeru snaží zaplnit, bohužel to ale není celkový trend. Pokračujícím trendem je nostalgické nahlížení na dobu Sovětského svazu a zoufalá touha po oživení tohoto impéria coby symbolu své doby."

Zdroj: Financial Times

reklama
reklama