Anketa: Největší finanční chyby, které lidé dělají, když jim je 20, 30 a 40 let

| redakce

Takřka v každém věku se najde dost důvodů odkládat zásadní finanční rozhodnutí a nechovat se odpovědně. Zeptali jsme se českých finančních expertů, co si o tom myslí.

Anketa: Marcel Kostovski

Marcel Kostovski (portfoliomanažer, Investiční společnost České spořitelny)

Po dvacítce je člověk ve fázi, kdy si nemůže dovolit spořit, neboť má výrazné výdaje na studium a bydlení. První možnost spoření na penzi přichází okolo třicítky.

Pokud se budeme bavit o lidech, kteří mohou a mají chuť spořit, pak největší chybou, která může nastat, je špatně nastavená investiční strategie pro správu finančních prostředků. Většina lidí v tomto věku nemá zkušenosti s investováním, přesto by měla být jejich investiční strategie vychýlena zejména směrem k rizikovým aktivům.

Ve čtyřiceti letech je to v podstatě obdobné. Odklon od rizikových investic by měl nastat postupně ve věku kolem padesáti let tak, aby případná výraznější korekce, která by mohla významně znehodnotit část naspořeného kapitálu, neměla zásadní dopad.

Anketa: Martin Mašát

Martin Mašát (portfoliomanažer, Partners)

Aby se člověk vyvaroval chyb, musí si uvědomit, v jaké fázi života je v daném věku a jaké jsou jeho očekávané finanční příjmy a výdaje. Jako mladý potřebuje spíše investovat do sebe a nemá asi přebytek peněz. Nicméně už v tomto věku by měl myslet na zatím ještě dalekou budoucnost a přece jen si dávat nějakou tu korunu stranou.

V době okolo třiceti let se většinou věnuje zakládání rodiny, takže opět nebývá mnoho peněz nazbyt. Přesto by v odkládání na stáří měl pokračovat. Ve zralém věku pak již má většinou zabezpečenou rodinu a přebytek finančních prostředků a může se více soustředit na úspory na stáří. Jeho investiční horizont je směrem k důchodu stále kratší, proto je dobré zvýšit měsíční úložky.

Vedle těchto základních faktů je zde pak nekonečně mnoho dalších možností, jako jsou například investice do nemovitosti, do vzdělání, do dětí, do koníčků a podobně, na které musí být při investování také brán ohled. Proto by bylo chybou pasovat jednotnou strategii spoření na stáří na lidi v různých fázích života a s odlišnými příjmy a výdaji.

Anketa: Michal Valentík

Michal Valentík (hlavní investiční stratég ČP INVEST)

Ve věku 20 až 35 let by se lidé měli co nejvíce vzdělávat a investovat do "svého lidského kapitálu" a vybudovat si kariéru. Později pravidelně na měsíční bázi investovat do široce diverzifikovaného akciového portfolia.

Anketa: Filip Král

Filip Král (ředitel úseku pojištění osob, Kooperativa)

Odkládají začátek spoření. Ideální je začít spořit na penzi již od prvního nástupu do práce, alespoň stokorunové částky. Úložky by se pak měly postupně zvyšovat podle zlepšující se finanční situace.

Boris Tomčiak

Boris Tomčiak (analytik, Colosseum)

Mladí lidé kolem dvaceti a třiceti let mají často příliš konzervativní portfolia. Pokud půjdou do důchodu až za 30 až 40 let, klidně mohou mít většinu portfolia v akciích. Případný pokles cen dokáží "vysedět".

Lidé taktéž podceňují klasické životní pojištění a mylně se domnívají, že je nezbytné, zejména na konci pracovního života. Opak je pravdou, životní pojištění je vhodné zejména pro mladé lidi, kteří již mají závazky (kupříkladu dítě). Výplata životní pojistky nahrazuje mzdu, její diskontovaná současná hodnota je na začátku pracovního života největší.

Také se podceňuje diverzifikace. Lidé často sázejí jen na několik vybraných titulů. Ideální portfolio by mělo být tvořeno domácími i zahraničními akciemi, nemovitostmi, dluhopisy, spořicími účty i komoditami. Poměr jednotlivých složek pak závisí na rizikovém profilu a finančních možnostech jednotlivce.

Aleš Prandstetter

Aleš Prandstetter (investiční stratég, ČSOB Asset Management)

Neuvažování o budoucnosti a přemýšlení pouze v krátkých horizontech jsou ty největší chyby. Relativně malý peníz pravidelně odkládaný do investic dokáže pěkně narůst a ve finále zajistit spokojené stáří.

Mnoho lidí také spoří pouze na účtech v bance. Je ale potřeba si uvědomit, že účty v bankách jsou primárně určeny k transakcím, nikoli ke zhodnocování, zejména ty běžné. Aby peníze skutečně nabývaly na reálné hodnotě, je nutné investovat v dlouhých časových horizontech, kde kolísavost některých investičních nástrojů, jako jsou například akcie, nehraje zásadní roli.

  • 1
  • 2
reklama
reklama