Když se dav zamyslí

Když se dav zamyslí

| redakce

Méně, nebo více lidí - která skupina bude mít lepší úsudek? Tématem "moudrosti davů" se zabývalo mnoho vědců. Některým se však podařilo popsat faktory, které rozhodují o tom, zda bude skupina v rozhodování a odhadování správných výsledků úspěšnější než jednotliví odborníci. Proč mají ale masy pravdu jen někdy, zatímco jindy se šeredně mýlí?

K závěru, že úsudek skupiny může být překvapivě správný, dospěl již James Surowiecki v Moudrosti davů v roce 2005. Něco podobného vysledoval již bratranec Darwina Francis Galton v roce 1907. Ten sílu kolektivního úsudku odhalil při pokusu, kdy nechal na jednom veletrhu laiky odhadovat váhu vola. Překvapilo ho, jak byl průměr jejich odpovědí úžasně blízko skutečnosti - překonal nejen většinu odhadů jednotlivců, ale i údajných expertů na dobytek. Základem teorie moudrosti davů je tedy idea, že průměrný úsudek konverguje ke správnému řešení.

Chybné uvažování

Surowiecki ale také odhalil, že kolektivní smýšlení není neomylné. Jedním z předpokladů dobrého úsudku davu je to, aby byly názory členů skupiny nezávislé. Pokud dovolíte jednotlivcům, aby se nechali ovlivnit názory ostatních, roste pravděpodobnost, že průměr bude zkreslen.

Tento negativní efekt sociálního ovlivňování popsal v roce 2011 tým Swiss Federal Institute of Technology (ETH) z Curychu. Vědci požádali účastníky průzkumu, aby odhadovali vybrané proměnné, o nichž nikdo z nich neměl dokonalé znalosti. Jediná možnost byla zkusit si tipnout (hádala se délka švýcarsko-italských hranic nebo roční počet zločinů ve Švýcarsku). Respondentům byly za dobré skupinové úsudky přislíbeny finanční odměny, aby brali úkol vážně.

Psychologové zjistili, že jakmile množství informací, které respondenti dostali ohledně tipů ostatních, vzrostlo, pásmo odpovědí se zúžilo a jeho střed se oddálil od skutečné hodnoty. Plyne z toho závěr, že skupiny mají tendenci směřovat ke konsenzu na úkor přesnosti.

Toto zjištění zpochybňuje všeobecný názor z managementu nebo politiky, že je nejlepší hledat konsenzus ve skupinovém rozhodování. Přitom v takovém případě hrozí, že odpovědi budou inklinovat k náhodně zkreslené hodnotě. Jak náhodná hodnota bude, záleží na tom, s jakým souborem názorů začnete pracovat. Pokud má podle spoluautora studie Franka Schweitzera z ETH skupina od začátku vcelku dobrý úsudek, sociální ovlivňování spíše vylepší její kolektivní rozhodování, než že by ho zhoršovalo.

Finanční krize a sociální ovlivňování

Varování je ale na místě v souvislosti s davovým smýšlením špatně informovaných jednotlivců. Vzájemné kopírování názorů je prokazatelně největším přispěvatelem ke vzniku spekulativních bublin, a potažmo finančních krizí. Švýcarský tým varuje, že jsou k tomu náchylná zejména rozhodování problémů, pro něž objektivně korektní odpověď neexistuje (což možná vysvětluje, proč si demokratické země občas volí tak neschopnou politickou garnituru).

Vyplývá z toho, že nejchytřejší davy jsou ty nejrozmanitější. V roce 2004 toto tvrzení potvrdila studie Scotta Page z University of Michigan a Lu Honga z Loyola University. Psychologové dokázali, že v teoretickém modelu skupinového rozhodování jsou různorodé skupiny řešitelů nejúspěšnější. Rozdílnější uvažování v průměru přinášelo lepší výsledky než odhady expertů.

Aby ale nebylo vše tak černobílé, našla se i situace, kde málo znalostí bylo na škodu. Studie z roku 2011 týmu vedeného Josephem Simmonsem z Yale School of Management odhalila, že skupina predikcí ohledně výsledků amerického fotbalu se odchylovala od reálných výsledků kvůli přehnané důvěře ve favority podle výsledků minulých zápasů.

Sečteno a podtrženo, všechny závěry expertů nasvědčují tomu, že než začnete k davu vzhlížet jako k reálné moudrosti, je dobré vědět, kdo dav tvoří a jak je celá skupina různorodá.

Jak učinit existující dav chytřejším? Lze to vůbec?

Clintin Davis-Stober z University of Missouri a jeho spolupracovníci zjistili, že stačí do existující skupiny přidat náhodné jednotlivce, jejichž rozhodnutí není závislé na členech skupiny. Ještě lépe však uděláte, když přizvete ty, jejichž názory jsou "negativně korelovány" (jsou maximálně rozdílné od názorů stávajících členů). Rozmanitost je zkrátka hodnotnější než nezávislost.

V podstatě by tedy pro zlepšení úsudku davu stačilo do rozhodování přibrat ty, kteří silně nesouhlasí s většinou, což zní sice v teorii jednoduše, ale v praxi je to téměř neproveditelné. Nebo si snad dokážete představit, že by si manažeři a politici dobrovolně přizvali do svých řad oponenty?

reklama
reklama