Extrémně rychlý internet. Značka: Ne pro vás

| redakce

Není to tak dlouho, co finanční ředitel Googlu Patrick Pichette prohlásil, že by společnost americkým domácnostem mohla nabídnout internetové připojení s rychlostí až 10 Gb/s. Pro mnohé to sice znělo jako science fiction, lidé z americké NASA se ale při vyslechnutí této vize jen pousmáli. Ve Spojených státech totiž již nyní existuje neveřejná síť, na které probíhá přenos dat rychlostí blížící se 100 Gb/s.

Zatímco naprostá většina lidí využívá pro přenos dat klasické internetové připojení, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) a další významné vědecké instituce, laboratoře či univerzity mají na území USA přístup k revoluční síti označované jako ESnet, což je zkratka názvu projektu, který zní Energy Science Network. Provozovatelem této sítě nicméně není NASA, jak by se mohlo zdát, nýbrž vláda Spojených států amerických, respektive ministerstvo energetiky.

Počítačová síť ESnet je pro vědecké a jiné významné instituce životně důležitá, jelikož jim umožňuje sdílet velké objemy dat, které generují výzkumy napojené na Velký hadronový urychlovač Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) nebo Projekt lidského genomu. Zatímco bez této sítě by si vědci museli výsledky své práce složitě posílat na datových nosičích, s ESnetem jednoduše několika kliky určí, kam má objemná datová zásilka za několik minut dorazit.

"Naším mottem je, že by vědecký výzkum neměl být limitován zeměpisnými překážkami," říká šéf projektu ESnet Gregory Bell. Kromě sdílení dat je navíc síť využívána i k testování samotných přenosových technologií, a do značné míry tedy ukazuje, jak by jednou internetová výměna dat mohla vypadat.

Od ARPAnetu k ESnetu

První počítačovou síť v USA na konci 60. let začalo pod názvem ARPAnet provozovat ministerstvo obrany, přičemž se tato síť na začátku 70. let rozšířila přes Norsko a Spojené království i do Evropy. Síť ARPAnet ale nebyla jediná, se kterou Spojené státy přišly. V roce 1976 představilo tamní ministerstvo energetiky síť Magnetic Fusion Energy Network spojující Národní vědecké centrum pro výzkum energetiky (NERSC) s dalšími vědeckými institucemi. V roce 1980 přidalo ještě High Energy Physics Network zajišťující propojení fyzikálních laboratoří napříč USA. Postupně si však představitelé sítí Magnetic Fusion Energy Network a High Energy Physics Network uvědomili, že je zbytečné, aby byly paralelně vyvíjeny dva podobné systémy, načež došlo k jejich spojení do dnešní sítě ESnet.

Infrastruktura počítačové sítě ESnet
Infrastruktura počítačové sítě ESnet

Technologie počítačových sítí se v průběhu času vyvíjela, a tak zatímco dříve byl přenos dat mezi počítači vzdálenými stovky a tisíce kilometrů zajišťován pomocí kombinace pozemních kabelů a vesmírných satelitů, dnes síť ESnet využívá výhradně optické kabely, které by podle výpočtů teoreticky měly být schopny zajistit přenosovou rychlost až 100 Gb/s. Gregory Bell dokonce tvrdí, že tým ESnetu usilovně pracuje na navýšení teoretické přenosové rychlosti sítě až na 400 Gb/s.

Internet bude muset zrychlit

V listopadu minulého roku se týmu z NASA podařilo v síti ESnet mezi městy Denver a Greenbelt dosáhnout datového přenosu o rychlosti 91 Gb/s, což bylo po skončení testu označeno za "rekordní přenosovou rychlost dosaženou za reálných podmínek". Chybějících 9 Gb/s je podle představitelů sítě ESnet daní za přenos dat na velké vzdálenosti, jelikož ta při své cestě mezi dvěma počítači musí projít hned několika datovými centry, která přenos mírně zpomalují. Přirovnat to podle nich lze k cestě autem, kdy musí řidič při jízdě z jednoho města do jiného projet několika křižovatkami spojujícími různé silnice.

"Při ukázce schopnosti dosáhnout za reálných podmínek této přenosové rychlosti byla využita standardní síťová zařízení," řekl po dokončení testu šéf výrobce síťových technologií Brocade, který je dodavatelem zařízení pro ESnet. To podle odborníků jen dokazuje, že vize internetového obra Google není úplně nereálná.

Využít vědeckou síť ESnet pro potřeby všech uživatelů internetu v současnosti možné není, protože je konstruována tak, aby zvládala zajišťovat přenosy velkých objemů dat mezi relativně malým množstvím zařízení, zatímco klasický internet je určen pro přenos relativně malých objemů dat mezi velkým množstvím zařízení. Problém nízké přenosové rychlosti internetu ale do budoucna bude nutné řešit. Již nyní totiž v místech se slabou síťovou infrastrukturou vznikají problémy se streamováním videí ve vysokém rozlišení nebo sdílením objemných datových balíků.

Zdroj: wired.com

reklama
reklama