Dopis prvňáčkovi

Dopis prvňáčkovi

| redakce

V pondělí půjde v Česku poprvé do školy přes 115 tisíc dětí. Co by měly vědět? Originálně hodnotí české školství a obecně poměry u nás Michal Kašpárek.

Drahoušku,

ode dneška do svých osmnácti let strávíš více než tisíc hodin učením matematiky, a to nepočítám domácí úlohy. Přitom ať už bude o tvém osudu i o osudu dalších dětí ve vzdělávacím systému rozhodovat kdokoli, čísla a logika budou to poslední, co je bude zajímat. Ministr školství vás milerád nažene na školy s nejhorším uplatněním absolventů a bude při tom s vážnou tváří tvrdit, že to dělá pro vaše dobro. A když budou továrníkům chybět šikovní technici, nepřijdou s lepší nabídkou, jak by se dalo čekat. Jen si zaskuhrají, že jsou jiné obory moc lákavé. A politici budou přikyvovat, že by se s tím mělo něco dělat.

Vyrůstáš do světa, kde budeš mít bez angličtiny problémy i pod zvedákem na auto nebo za výčepem. Jenže zatímco v některých asijských zemích proto mohou školy nabízet rodilým mluvčím až dvakrát více než ostatním učitelům, my lákáme Brity a Američany na tabulkové platy. Těm dobrodruhům, kteří se k nám nechají dotáhnout aspoň na levné pivo a Kafku, komplikujeme život neuznáváním diplomů. Protože je přece jasné, že v Berkeley se nemůžeš naučit anglicky tak dobře jako v Ústí nad Labem.

Vůbec umíme ve školství výborně hospodařit. Nejdříve si necháme navrhnout nový pěkný písmový vzor, ale pak nám přijde moc drahý, takže budeš celý život škrábat ošklivou kopií, která vyjde o deset korun na učebnici levněji. Státní maturity vycházejí dráž, než se čekalo, a plní toho přitom méně, než bylo v plánu. Evropské miliardy posíláme do staveb velkolepých kampusů, ve kterých pak učí doktorandi za sedm tisíc měsíčně.

Třeba by to fungovalo jinak, kdybychom si dokázali v klidu promluvit o tom, co od škol čekáme a jak asi bude vypadat svět, do kterého za patnáct let vyrostete. Jenže to dobře nejde, když diskuze dospělých lidí o školství funguje stejně jako diskuze u vás ve školce - slyšet jsou jen ti, kteří ječí. A tak na jedné straně média zaplavují sluníčkoví rodiče, kteří chtějí "svobodné školy", protože přece stačí děti milovat, nároky kladou jen fašisté. Na druhé straně stojí maloměšťáci jako ti v Nymburku, kde nechtějí gymnázium pojmenovat po nejslavnějším studentovi, Bohumilu Hrabalovi, protože nenosil samé jedničky.

Aby školství zaujalo všechny, musí se stát něco naprosto mimořádného a zásadně důležitého, třeba jako když hrozilo, že by se na pár školách učila nepovinná romština. Taky byl bugr, když školy mohly učitele poslat na seminář "lídršipu", protože myšlení "win-win" a otázka "proč?" jsou přece mormonské čáry a do škol nepatří.

Promiň, zlatíčko, to už je na tebe moc složité. Chci ti jen naznačit, že vyjednávat, nezávisle myslet nebo mluvit plynně anglicky se naučíš nejspíše až na vysoké škole, a to ještě ne na každé. Bohužel to znamená, že potřebuješ vysokoškolský titul i tam, kde ještě nedávno nebyl zapotřebí, jen aby se zaměstnavatel nemusel bát, že si první den v práci zastrčíš celou propisku do nosu. Říkáme tomu znalostní ekonomika.

Vlastně tě to ale možná nemusí trápit. Na konci základky tě totiž čeká test, na který když se špatně vyspíš, můžeš zapomenout na vysokou i na dobrou střední. Operovat tě může doktor, který dal všechny zkoušky na medicíně až na třetí pokus, ale přijímačky na gymnázium, to je jiná zodpovědnost. Zkus se tím nestresovat, ačkoli tohle síto rozhodne o tvé kariéře, tvých příjmech a tvém místě ve světě jako nic jiného předtím ani potom.

Ale vážně - nestresuj se. Už jen to, že si s tebou takhle povídáme, nebo že čteme Kašpárka, naši rodinu řadí k těm šťastnějším. A české školství je jedinečné v tom, jak vás děti umí udržet přesně na té úrovni, jakou máme my rodiče. Takže buď v klidu, my už tě nějak protlačíme. A zbytek dětí? Mají peška, štěstí a správné kulturní vzorce vítězí nad smůlou a lidmi z Prostřena. Hezký první den, šampióne!

Další zajímavé články Michala Kašpárka najdete na serveru Finmag, například ZDE nebo ZDE.

Zdroj: Finmag.cz

reklama
reklama