Bohatá globální města vs. zbídačený venkov: I tak může vypadat budoucnost

| Roman Chlupatý

Budoucnost světa nemají v rukou státy a jejich reprezentace. Tato anomálie minulého století je pryč, na scénu se vrací kreativní destrukce daná chaotickými interakcemi mnoha druhů globálních i lokálních hráčů. V Africe nebo Asii to může mimo jiné znamenat vznik územních celků, kterým vládnou warlordi (lidé s vojenskou i civilní mocí), náboženští vůdci nebo nadnárodní korporace, předpovídá politický kartograf vyučující na Karlově univerzitě Michael Romancov.

Na globální scéně hrají stále větší roli města jako New York a Hongkong. Mají své hospodářské zájmy, které se snaží aktivně prosazovat. Bude podobných megalopolí přibývat?

Michael Romancov
Michael RomancovZdroj: ANTECOM

Dovedu si to představit v kontextu západního nebo westernizovaného světa, protože například Hongkong, i když leží v Číně, považuji za jednotku, která je podobná tomu, co funguje u nás. Můžeme se opřít o historický precedent, a sice že tato města, respektive jejich dávní předchůdci, byla samosprávnými entitami; měla například vlastní politiku a tak dále. To, že existuje podobný precedent v ostatních kulturách a civilizacích, si netroufnu tvrdit. Bude tedy záležet na tom, zda jednotlivé společnosti budou strukturovány způsobem, který umožní, aby se velká města opravdu osamostatnila.

Řekněme, že k tomu z důvodů převážně politických centrální vlády v některých zemích nedají svolení. Přesto se čeká, že se nůžky mezi velkými městy a zbytkem světa budou rozevírat.

V těchto případech budou velká města jakousi exkluzivní, primárně ekonomickou zónou, kde se bude dobře žít, a to v kontextu nějaké velké země, která jinak může být i vcelku zbídačená a kterou budou mít pod kontrolou nějaké ozbrojené síly. Ty budou plundrovat ekonomické zdroje, výsledné bohatství bude ve velkém proudit právě do měst. Tímto způsobem města historicky fungovala například v Rusku, ale i na mnoha jiných místech. Bylo tomu tak v oblastech, kde byl způsob výkonu politické moci a způsob fungování ekonomiky úplně jiný než v západní Evropě, která nicméně následně do značné míry ovládla svět a nakreslila politickou mapu tak, jak ji známe dnes.

Znamená to, že i napříště budou hlavními hráči na globální scéně státy, nebo se k nim ve stále větší míře budou řadit zmíněné megalopole, globální korporace a podobné entity?

Je celkem jasné, že zhruba od konce 19. století a po celé 20. století byl dominantním aktérem stát. Ve 21. století se vrátíme k tomu, co historicky vždy platilo, že těch hráčů bude vícero. Situace se bude lišit oblast od oblasti. Například si nedovedu představit – minimálně v kontextu krátkodobého a střednědobého horizontu –, že by nestátní aktéři mohli mít tak silnou pozici v euroatlantickém světě, který je provázán řadou pravidel, zvyklostí a tak dále. V Africe a v některých částech Asie si to ale představit dokážu.

Co konkrétně tato vaše představa znamená? Co se ve zmíněné Africe a Asii bude dít?

Zaprvé, je možné, že se opět dostaneme do situace, kterou jsme znali v době působení například Nizozemské nebo anglické Východoindické společnosti v prostoru současné Indonésie, respektive indického subkontinentu. Zadruhé, už dnes takzvaní warlordi operují na rozsáhlých územích a těm jsou schopni vtisknout tu více, tu méně akceschopnou podobu nějaké "státní správy". Příkladem jsou Somaliland v Somálsku nebo určité oblasti v Asii. A čím více bude přibývat sociálních a ekonomických problémů, tím více se bude podobných věcí objevovat. To ještě neznamená, že musí být zaznamenány na politických mapách, ale v realitě, v terénu, to bude takto fungovat.

Jak tedy bude vypadat politická mapa třeba v roce 2050, tedy za dost dlouhou dobu na to, aby se něco stalo, ale přitom ne v zase tak vzdálené budoucnosti? Bude se hodně lišit?

Myslím si, že v oblasti euroatlantického světa zůstanou ty kontury do značné míry zachovány, byť tam nejspíše budou drobnější regionální změny. Nebudu zastírat, že jsem eurooptimista a eurofederalista, dokonce doufám, že uvidíme integrovanější Evropskou unii. Na politické mapě světa by tak měl být celý tento prostor – vyjdu-li ze současného barevného rozlišení – modrý. Přitom při pohledu dovnitř může být evropský prostor v roce 2050 barevnější než dnes, ale to půjde o administrativně-správní, teritoriální jednotky.

To je Evropa. Co velké, rychle rostoucí země, které se ruku v ruce s expanzí ekonomiky tu více, tu méně okatě snaží o expanzi teritoriální? Doznají jejich hranice větších změn?

V roce 2050 na politické mapě jistě najdete asijské giganty. Čína se nakonec možná nebude výrazně lišit od toho, co známe v současnosti. Co se Indie týče, tam je ta možnost připojení, ale i odtržení nějakého území větší. I tak bychom ji ale na mapě světa v roce 2050 měli poznat. Nejvíce fragmentovaná, místy až k nepoznání, bude podle mě Afrika. A to samé se podle mě bude dít v oblasti střední Asie. Na Blízkém východě nadále budou Írán, Turecko a Egypt, ale v oblasti mezi nimi dojde k výraznému překreslení hranic.

reklama
reklama