Protiruské sankce a konec globalizace

| redakce

Některé odvetné kroky Moskvy se ve srovnání se stále novými a tvrdšími sankcemi Evropské unie a Spojených států proti Ruské federaci zdají být na první pohled malicherné. Ve skutečnosti ale může mít i něco tak úsměvného jako například stále viditelnější snaha Ruska vystrnadit ze svých ulic americký řetězec restaurací s rychlým občerstvením McDonald's dalekosáhlé důsledky. Pro svět možná dokonce horší a bolestivější než všechny protiruské sankce dohromady.

Žaloba, kterou na McDonald's na konci července ruské úřady podaly kvůli údajnému nenaplňování zdravotnických standardů, je v první řadě symbolickým gestem, kterým dala Moskva najevo, že nehodlá nečinně přihlížet jednostrannému omezování svého zahraničního obchodu. Někteří ruští politici navíc již delší dobu horečnatě volají po úplném uzavření všech provozoven McDonald's a jejich nahrazení národními řetězci.

V celé kauze ale samozřejmě nejde jen o snahu Moskvy nahradit jeden fastfoodový řetězec jinou značkou. Žaloba na McDonald's a sílící volání části ruských zákonodárců po uzavření všech jeho provozoven na území Ruské federace předznamenávají něco, o čem se na světové scéně s obavami mluví již delší dobu - příchod deglobalizace.

Zlaté oblouky světového míru

Více než poslední dvě dekády bylo lidstvo ujišťováno, že se ze světa brzy stane jedno velké společenství, ve kterém nebude hrát roli státní příslušnost, náboženské vyznání ani barva pleti. Prostředkem k vytvoření jednotného světa přitom nemělo být nic jiného než ekonomická globalizace, tedy postupné obchodní a investiční splynutí všech zemí, regionů a kontinentů. Čekalo se, že ekonomické zájmy firem světové politiky přinutí k aktivní participaci na unifikování rozdílných legislativních opatření a vytvoření celosvětově jednotného a průhledného podnikatelského prostředí. To mělo vyústit nejen v hospodářské, ale i společenské sjednocení planety.

Kupříkladu trojnásobný laureát Pulitzerovy ceny Thomas Friedman v 90. letech v reakci na konec studené války a otevření první restaurace amerického řetězce v Moskvě prohlásil, že McDonald's v globalizovaném světě funguje jako záruka míru, jelikož žádné dvě země, ve kterých tato firma podniká, se po jejím příchodu neocitly ve vzájemném válečném stavu. Pro tento fenomén se dokonce vžil název "teorie zlaté klenby v prevenci konfliktů".

Nedávné (a stále se vyvíjející) události na východní Ukrajině ale ukázaly, že svět má k úplnému sjednocení daleko. Podle části ekonomů je totiž aktuální ukrajinská krize primárně důsledkem střetu dvou formujících se regionálních ekonomických celků – Transatlantického partnerství pro obchod a investice, majícího vést k vytvoření zóny volného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými, a Euroasijského ekonomického svazu (EAU), ambiciózního, avšak hospodářsky nepříliš silného projektu Ruska, Běloruska a Kazachstánu.

A právě zde narážíme na hlavní problém. Čtvrtým partnerem EAU měla být podle původních plánů Ukrajina, která ale po útěku bývalého prezidenta Janukovyče z Kyjeva otočila o 180 stupňů a úzké vztahy s Ruskem vyměnila za sbližování se s Evropskou unií, a tedy i Spojenými státy. O pokračující globalizaci zkrátka nemůže být ani řeč.

  • 1
  • 2
reklama
reklama